Pinot Noir amen 

continuity jo, tak já mluvila opravdu o extrémech. Jinak to vidím jako ty. Do pokoje jim v pubertě už vůbec nehodlám zasahovat , vyjma kazících se odpadků. Ale zase doufám, že když ho požádám, aby zapnul sušičku nebo skočil do krámu, že to udělá, i když třeba s kecama. Že by mi vařil čaj, nepředpokládám. Ano, když dojde na to nestarat se, je to selhání, resp. nastalo někde před tím. Ale ty vztahy se dají restartovat.

Pinot Noir já vůbec nemám strach, že by se o sebe nepostarali. Ale úplně sama všechno dělat nechci, očekávám aspoň minimální součinnost. Ne, aby se to naučili, ale abych já toho měla o trochu míň. 

Pinot Noir

já jsem občasně něco doma uvařila, ale reálně umím od matky asi tři komplikovanější  jídla. To až teď si něco občas poradíme jako inspiraci. Navíc se ty stravovací zvyklosti hodně mění, takže schopnost uvařit kotel fazolové polévky ze suchých fazolí (to bylo jedno z těch tří) rozhodně není zásadní vklad do života. 

Vařím docela ráda, myslím, že i dobře, ale s výchovou to moc společného nemá, protože ségra radši zajde do restaurace a to její vaření je celé takové nemastné neslané. 

Evaeva Potrefenáhusa 

Zapojit kohokoliv mužskýho pohlaví "do prádla" znamená (dle mých zkušeností) nejen novou garderobu, ale hlavně i novou pračku a jelikož si ty peníze netisknu...

​Ale no taaak

Pinot Noir continuity Když má dcera nabitý program školu, tréninky, závody nebo teď brigádu, taky nevyžaduju žádnou pomoc v domácnosti. Sama nedělám domácí práce, když mám fofry jinde. Ale pokud je doma, zaúkoluju ji. Asi mě ani nikdy nenapadlo, aby se nepodílela. Ale já i muž jsme v tomhle systému vyrostli, přijde nám to OK.

Sweet Potato 

Můj muž si pere sám, odjakživa.

dzizisketa Můj muž pere někdy taky. Nám všem dohoromady. Pral už i můj táta. Ten ještě i bez automatické pračky, takže pračka, ždímačka, máchat prádlo. Přijde mi to úplně normální. U nás pere, kdo má čas nebo pocit, že nemá co na sebe, nebo vidí přetékající koš s prádlem apod. Nejčastěji teda já, pak muž a teď i to dítě.

Tak to docela koukám, já doufám, že se deti budou podilet, pokud budou travit nejaky cas doma teda:D. Sambo taky šůruje, zas ho tím nechci moc prudit, chápu, že chlapi to mají jinak, ale normálně doma uklizi typu vysavani, mytí záchodu, žehlení, vetsinu nakupu obstarava. To jako si neumím představit, že budu 20-30 let dělat věci za 4 lidi, holky si zatim uklizi svoje pokoje, jsou jako spíš neporadne, kde jim co vypadne z ruky, tam to je, takže jako v tom se mi nechce moc existovat a říkala jsem si, ze teď trochu přitvrdim na ne:D

Karja proč za 4? U nás to všechno muž normálně dělá. Plus pro mě je právě nejvíc zásadní naučit děti nedělat přesně ten bordel "nechám ležet, co mi kde upadne". Nikdy jsem za muže nesbírala jeho oblečení, ani neodnášela od stolu nádobí, které použil, to bych si opravdu připadala jako služka. Nechci to dělat ani za děti. Zároveň je ale nebudu nutit třídit prádlo na praní podle mých představ, nebo vařit, když je to nezajímá (tak jako to nezajímalo mě v jejich věku). Tohle ať si pak dělají ve vlastní domácnosti. 

Karja

Vy máte barák, to je jine. Ty moje něco udělají, když jsem na dovolené vařila a nebyla tam myčka, tak myly nádobí. Nebo vynesou po požádání odpadky. 

Jinak popravdě me štve víc, že ten hrnek po sobě automaticky neuklidí, než to, že nemají stabilní domácí povinnosti. A to uklízení věci nevím jak je naučit, oba je za to perujeme, ale vzhledem k už klasickému vtipu si myslím, že to je plošný problém. Rekonstrukci kuchyně radši odkládáme na dobu, až vypadnou z baráku.

Vejít do dětského pokoje je jako vejít do IKEA, jdeš se jenom podívat a odcházíš, se třemi hrnky, pěti talířky a příborem. 

Pinot Noirzrovna roznášení věcí mně tankuje nejmíň. Jako jo, je to věčný bordel, ale já to dělám taky. Pak to uklidím naráz. A nemám problém ty jejich krámy odnést k nim. Ale čekám, že jednou přehodí prádlo do sušičky, vyklidí myčku nebo se cestou ze školy staví pro rohlíky. K prádlu je asi nepustím, pokud nebude zájem mladší ale jeví zájem o žehlení, tak třeba jednou....

Evaeva tak vzít v obchodě cestou rohlíky do domácích prací vůbec nezahrnuju, to považuju za samozřejmost, že udělá kdokoliv, komu o to řeknu. Tu sušičku nebo myčku na požádání taky snad udělají. Ale mně se hodně protiví takové to pravidelné zaúkolování, které jsem viděla u kamarádů - po škole vždycky nejdřív vysaješ, nepůjdeš ven, dokud nebude umyté nádobí, povinně se účastnit vaření atd. 

Jinak tohle mám teda úplně opačně, roznášení a odnášení věcí nesnáším, sama nikde nic neodkládám, neupouštím, pokud něco někam patří, nevidím důvod, proč to tam nedat ihned. Žádné že potom, kdy jako? Takže na tomto trvám, ať dělají všichni. Na druhou stranu mi nevadí drhnout koupelnu nebo vytírat parním čističem, u toho by mě kdokoliv další jen zdržoval. Plus chápu, že tyto standardy má každý jinak, takže nikoho nenutím lítat tu s párou, když jim by stačilo vyluxovat. 

Jinak tohle mám teda úplně opačně, roznášení a odnášení věcí nesnáším, sama nikde nic neodkládám, neupouštím, pokud něco někam patří, nevidím důvod, proč to tam nedat ihned. Žádné že potom, kdy jako? Takže na tomto trvám, ať dělají všichni.​

Ja si tady kvůli tomu myslim, ze mam regulérně nejakou poruchu pozornosti, dela mi to hroznej problém uz od detstvi a nejsem toho schopna ani ve vlastní domácnosti, pouze to jednou za čas uklidit, vubec si to behem ty akce neuvědomuju, na druhou stranu to trouseni kinderbordelu je strasny, strasny 

Pinot Noir no prostě až mně to bude štvát, třeba za týden, třeba za měsíc

Jinak já nemám v plánu ty činnosti dělat s nimi. Jakože 14. letému dítěti budu asistovat u mytí koupelny? Pokud to bude "jeho" činnost, bude jí dělat samostatně (po tom, co mu to desetkrát připomenu ). My jsme každá měla nějakou tu povinnost dle vlastního výběru s dohodnutou frekvencí, bylo nám to milejší než ty žádosti jako dneska po škole udělej tohle a zítra toto, ségra naopak má radši ty žádosti. Jakou možnost zvolíme u nás, uvidíme.

Evaeva tak já říkám, jak je to teď. Sedmi- i devítileté dítě mi reálně nijak nepomůže, bude mě akorát zdržovat. Takže je do toho nezapojuju. A úderem 14. roku to najednou bude umět? No, každý to má prostě jinak. Já budu ráda, když tu koupelnu na prahu dospělosti opustí ve stavu, v jakém byla, když tam vešel. Větší ambice nemám. Použití saponátů ať si pak nacvičí ve svém. 

Naša dcéra  keď som jej povedala aby niečo urobila , nikdy nepovedala nie . Povedala - jasne, urobím, ale teraz  mám tréning, idem doučovať nemčinu, jé, mami, spolahni sa, ale vieš, ideme s kamoškami do kina, urobím to, keď sa vrátim, máme akciu v škole,  neskôr pribudlo nejaké to randenie ,takže dnes už to nestihne, ale zajtra...... no a zrejme by to  aj urobila, lenže ja už som pracovala doma, a to, čo som od nej chcela by ma zbytočne, ako neurobené znevozňovalo, takže v 90% som to nakoniec urobila sama . Moja chyba, samozrejme, a aj som sa zmierila s tým, že to naše dievča sa bude  dobre živiť hlavou, ale práci sa bude skôr vyhýbať . A ako som jej krivdila ! Keď krátko pred svadbou bývala so svojim budúcim u jeho matky,  ta nám volala, aká je šikovná, a vymenúvala čo všetko už doma urobila. No, povedzme že sa chcela mladá ukázať , pomyslela si jej pesimistická matka. Lenže už viac ako 20 rokov si vedie svoju domácnosť , chodí do práce, dve deti - a doma má poriadok. Je ale pravda, že nie je taká hlúpa, ako som bola ja, a jej chlapci zvládajú bežné domáce práce, a nie preto, aby jej urobili milosť, ale preto, že je im to prirodzené, lebo ich k podobným prácam primerane viedla odmalička .

Pinot Noir jo, tak já opakuju, že o jejich domácnost strach nemám, jde mi o tu naší

Myslím, že kluci by klidně zvládli vyskládat myčku, akorát máme všechno nahoře, takže to jim za úkol dát nemůžu. Ale kdyby to byl jejich úkol, bude mi jedno, jestli to budou dělat třikrát tak dlouho jako já. Takže zatím žádnou povinnost nemají. U mytí koupelny mi samozřejmě asistují, bez jakéhokoliv pobízení a, i kdyby ne, tak předpokládám, že ve 14 bude stačit jim to jednou ukázat, není to raketová věda Starší občas vytře, když mně vidí, že se na to chystám. Je mi jedno, že to dělá dýl, já jdu dělat něco jiného.

Muž rád vaří, ale v životě by si sám nenaložil na talíř. Dodělá všechno na sporáku, sedne si a počká, až mu donesu. Potom vždycky sklidí za oba. Považuju to za nějaký rodinný rituál, kterému jsem neporozuměla, ale ani mi nevadí. Včetně pravidelnho domlouvání, kolik si čeho dá. Prostě věc, kterou doma děláme takhle.

notna Ještě s tím chlebem může hrát roli, že stejně musí ten kvásek udržovat, že si najdeš nějakej rytmus a pak ho holt neopouštíš.