Taky mi celý odpoledne nebylo dvakrát - a taky z nenažranosti!

Před obědem jsme se s bossem domluvili, že se podělíme o moučník... v menu nás nalákal nějakej alpskej "Germknödel s vanilkovou omáčkou". No jo, ale poté, co jsem si dala normální jídlo (kuřecí nudličky po thajsku s rýží), boss přines tác s něčím, co byla OBROVSKÁ hrouda přes celej talíř, plovoucí v asi litru tý vanilkový omáčky. Strašný.

Boss, protože je na dietě, si odkrojil dvě soustíčka... a já musela sežrat zbytek, jinak bych "plýtvala božím darem" a nedostala prémie!!! 

Myslela jsem, že nastala moje poslední hodinka...

PROČ to sem dáváš? a dokonce i s fotkou... Provokatérko!

Fotka je z netu, ale přesně takhle to vypadalo. A nebylo to špatný... vevnitř povidla...  

Bóže, to vypadá dobře!!! Jak je dneska hnusně, pořád mě honí mlsná a tohle je přesně to, co bych si teď dala. Ovšem pak bych už je funěla na gauči a bylo by mi blbě.

Člověk sem vleze, nic zlého netuše, a po 9 h vkuse s prvňákama (mix. různých speciálních vzdělávacích potřeb apod.) bez oběda na něj kouká tohle?  Ještě se stěžováním, že jsi to musela sníst?!? 

Já vim... někde je dokonce i hladomor! 

Germknödel je lahôdka, ale po obede to je bomba .... obyčajne je to hlavné jedlo, ale považuj to za hrdinksý čin. Prémie sú prémie......

Víš kolik osobní odvahy k tomu muselo být zapotřebí?

Právě. Pro mrzký peníz jsem ochotná se ne sice předřít, ale puknout jo! 

Čo si budeme hovoriť, zvolila by som rovnako.....

Vyzerá to ako obrovská parená buchta.

Také by se to vlastně dalo vykládat jako nátlak od šéfa   . Možná by ty prémie měly být 2násobné za tvoje mlčení. 

Manžel kouknul na monitor, že tohle měl k obědu včera a že měl co dělat, aby to do sebe dostal. Já se včera taky přejedla, po večeři teplý koláč se šlehačkou, vlastnoručně upečený.

Ale abych  nebyla OT, po zimě, kdy jsem skoro ani nezasmrkala, mi na plíce vlezlo nějaké svinstvo a bolí to. Jinak mi nic není, kupodivu.

Ach já přenešťastná princezna! 

Zřítelnice oka mého si poručila kostkované/kárované zelené šaty... (že já se jí ptala!)...  takže jsem se právě vrátila z města, nohy ušoupaný až k pr...ehm, zadnici - a samozřejmě s prázdnou. Jo, můžu mít tuny krajkových, šifónových, hedvábných rób - ovšem s kytičkama, motýlkama, i nějaká kočička by se našla a další potvornosti... rozhodně však ne geometrickej vzor. Modrý, žlutý... červený... až voko přechází! Zelená barva je zrušená.

Já se na to fakt... 

A víš že mě to taky napadlo? 

Teda televizní stolek může dál klidně spát - v záloze mám funkční Husqvarnu  Ale než bych se k něčemu dokopala, sehnala střih, látku... tak milá vnučka půjde do tanečních 

Tak jej ich daj ušiť u krajčírky.

To už nestihnu... a nechat šít pro osmiletou školačku - všední šaty? Jak to skončí? V osmnácti mě požene k Chanelům?! 

No, vsadím se, že až jednou budu shánět kytičkovaný šaty, budou všude jen kostkovaný... to je to.  Navíc jsem při tom průletu obchodama zjistila, že já nemám co na sebe! 

No, ja som mladšiemu už raz zo zúfalstva dala šiť nohavice, mal asi 2-3 roky a bola som prekvapená, že to vôbec nebolo drahé, ako jasné, stálo to vrátane materiálu viac, ako v bežnom obchode, ale len o pár eur.

Jako malé holce mi šila babička - vždycky něco extra krásného, ale já jsem vždycky toužila mít něco z obchodu jako ostatní holky....