Knihy - co jsme přečetli, doporučení...

O víkendu jsem přečetla Čas vos od Mornštajnové a doporučuji

Moje první seznámení s Poncarovou v Nulté hodině. Velká spokojenost...čím mám pokračovat dál...

​Od Poncarové jsem četla jako první Podbrdské ženy a za mě její nejlepší kniha. Ostatní se mi taky moc libily, Dvojí život jsem zatím nečetla ani Věrku.

olte Ta Věrka je hodně jako četba pro děti/mládež o holokaustu  - snáz představitelná v plzeňských reáliích.

A teď jsem koukala, že má Poncarová novinku Za tichem: Český les

Tu asi potřebuju, protože zaniklé vesnice...

Amy_MeeJak jsou v názvu knihy japonského autora kočky, je to záruka pěkného čtení. 

Pokud hledáš knihu pro pohlazení na duši, moc doporučuji Poslední sirénu, vydala Paseka. Je to finský bestseller a  hezký se čte, byť je o těžkém tématu vymírání druhů. Ale není to ekologická agitka. 

olte Ta Věrka je hodně jako četba pro děti/mládež o holokaustu  - snáz představitelná v plzeňských reáliích.

A teď jsem koukala, že má Poncarová novinku Za tichem: Český les

Tu asi potřebuju, protože zaniklé vesnice...

​vůbec jsem nevěděla, že jí vyšlo něco nového, děkuju

olte ale to je spise turisticky pruvodce, neni to klasicka fikce (soudim podle dalsich knih z te serie Za tichem)

Docetla jsem Nikdy, nikdy, nikdy od Linn Stromsborg. Velmi doporucuju. Ac deti sama mam, tak hlavni hrdinku plne chapu a po dalsich knihach z edice se podivam

Malvin Děkuji za tip, i hezkou fotku. Četla jsem Kočku na cestách a ta byla také

Docetla jsem Nikdy, nikdy, nikdy od Linn Stromsborg. Velmi doporucuju. Ac deti sama mam, tak hlavni hrdinku plne chapu a po dalsich knihach z edice se podivam

​Teď to právě také čtu! 

Victoria Jsem zvedava, co reknete. Sama jsem spis v situaci te nejlepsi kamaradky hrdinky, zrovna koncim sestinedeli, ale s tou bych si nemela co rict

Cetla jste neco dalsiho z edice? Podle anotaci se mi libi snad vsechny, ale je toho tolik, co mam doma k precteni. 

Jos Blížím se ke konci. No, upřímně, žádná velká literatura to není. Knihu jsem objevila v rámci článku v DeníkuN, který se věnoval několika knihám, které napsaly ženy a věnují se mateřství. Zaujala mě tam ještě jedna, teď nevím ani název a ani autorku, která právě popisuje, jak se současné ženy dětem plně oddají a jak je to vlastně ničí. To si chci přečíst moc, ta reflexe mě zajímá. Občas i tady jsem až zaskočená, co všechno dnešní matky malých dětí řeší a jak si v mnohém ten život, z mého pohledu, komplikují. Nelze se asi divit, když se občas cítí tím mateřstvím "semleté".

Ale tu knihu Nikdy... čtu se zájmem, protože mě moc zajímají aktuální společenská témata (již jsme si psaly v jiném vlákně o jiných) a různé pohledy na věci, o kterých se mluví. A chci si otevírat hlavu a netrčet v nějakých myšlenkových stereotypech "za nás se to dělalo takhle...". A přiznám se, že jsem také vážně uvažovala, že dítě ne. Nakonec jsem se rozhodla jinak, ale vědomě a zcela rozhodně tedy jen pro jedno a jsem moc ráda, že jsem to udělala. Takže téma je fajn, zpracování za mě trochu horší. Nejen z hlediska literární kvality, ale chybí mi tam detailní reflexe těch důvodů. Na mě je to, co je uvedené, málo.

Dívala jsem se na další knihy z edice, jsou to určitě zajímavé tituly. Pokud se nepletu, spadá do edice už straší kniha mladého autora, Američana vietnamského původu, Na Zemi jsme na okamžik nádherní. To nebylo zlé, ale pokud nemáte tolik času na čtení, asi to není nutné:-) S koncem šestinedělí to vypadá, že konečně dorazilo léto, tak ať vás čekají pěkné týdny s miminkem:-)

Victoria Dekuji za podrobnou odpoved. A ano, velka literatura to nebyla, po stylisticke strance jiste ne. Jinak mi tam sirsi vysvetleni duvodu nemit deti ani nechybelo, stejne jako nekdy nejsou duvody k jejich porizeni. Zkratka se nekdo rozhodne je nemit a nemusi za tim byt nic sloziteho. Ale mate pravdu, ze staci se do nejake debaty zacist a clovek ma pocit, ze i vyber kocarku je ucinena veda. 
Ted ctu knizni rozhovor s Bretislavem Tureckem, zrovna nyni je to opet aktualni tema vzhledem k tomu, co se nyni na Blizkem vychode deje. 

Jos Tohle se řeší i v poslední Soukupové, "Marta děti nechce", že "nechci" by mělo každýmu jako důvod stačit.

Je fakt, že těch, co chtějí, se taky nikdo neptá po důvodech.

Aranel

Vy jste to napsala tak příkře ("že "nechci" by mělo každýmu jako důvod stačit"). Anebo se mi to tak zdá... Nevím tedy, jestli je to na mě, že jsem psala, že mi to vysvětlení přijde málo. Já se tedy stále bavím o literatuře, o knize, a tam si myslím, že v rámci vnitřních monologů hlavní hrdinky, by bylo fajn, když by té reflexe bylo víc... v reálném životě do toho samozřejmě nikomu nic není a odůvodňovat to není třeba.

Vámi zmíněnou Soukupovou jsem četla. A ze své vlastní zkušenosti někoho, kdo dítě několik let opravdu nechtěl, musím napsat, že jsem se tím tedy vnitřně zabývala víc. Což tedy není povinnost, ale myslím, že v literatuře by to mohlo být bohatěji zpracováno. Obzvlášť, když je to hlavní téma knihy.

Victoria jak se prosim jmenuje ta druha kniha, co vas zaujala, ta o tom oddani se?

Gatita Tak jsem to dohledala, je to tato kniha 

https://www.kosmas.cz/knihy/553388/zastava-dechu/

A tady něco z recenze DeníkuN:

Dvě malé děti si nárokují hrdinčinu pozornost i její tělo, chybí jí čas i energie a možnost vydechnout. Autorka tu velmi přesně popisuje náročné období raného mateřství, tak dobře známé všem matkám: období totálního fyzického i psychického vyčerpání, v němž ztrácíme samy sebe (což je přesně to, čeho se hrdinka zmíněného románu Nikdy, nikdy, nikdy nejvíc bojí).

Hrdinka Zástavy dechu tematizuje svou každodennost, svou nepřipravenost, přetrvávající šok z toho, co jí mateřství přineslo.

Podobnou knihu s podobnou zkušeností by asi mohla sepsat víceméně každá matka, autorka ale k tomu vládne talentem vystihnout všechny ty prchavé chvíle, z nichž se den na mateřské „dovolené“ skládá, a popsat je v litanickém proudu textu, z nějž přímo čiší mateřské zoufalství.

„Nějakou dobu poté, co jsem porodila, jsem měla pocit, že mě kdosi prolisoval mlýnkem na maso. Fyzicky jsem cítila, jak se mé tělo přeskládalo. Fyzicky, jako jakousi tupou fantomovou bolest jsem vnímala ony vyhřezlé, amputované části, které teď byly součástí mých dcer. Občas jsem měla stále ještě pocit, že jsem to já, ale byla to jen iluze. Hluboká, trýznivá iluze.“

...

....

Zároveň ale řada z nich pod vlivem idyly sociálních sítí a všech těch překrásných mama influncerek na své mateřství klade přehnané nároky.

Nelze se tak u čtení těchto čtivých, ale zoufalých řádků, i při čtení podobných zkušeností na sociálních sítích či diskuzních fórech ubránit dojmu, zda podobné mateřské vyčerpání není často spíše důsledkem dnešního trendu intenzivního mateřství než absence někdejších komunit.

Dětem dnešní matky často obětují sebe samotné a jejich respektující výchova spíše než klidným respektovaným bytostem dává vzniknout malým nesnesitelným spratkům, kteří své až bolestně se odevzdávající matky ještě více ničí a vysávají (ano, tady si autorka textu koleduje o hejt, sem s ním).

Victoria děkuji, píši si:)

VictoriaMně přišlo vlastně právě dobrý, že je to takhle. Soukupová nemá žádnou povinnost to rozvádět, není to psychologická kniha, ale beletrie, takže si její hrdinky můžou dělat, co chtějí. Naopak je možná dobře, že má Marta jen takovýhle důvod a že je v té knize vidět, jak je nevhodný a protivný do toho rejpat a něco jí podsouvat.

Čtu od Lisy See Čajovou dívku z Kolibřikové uluce a moc se mi to libí. O zivotě čínské menšiny žijící původním stylem života v čajových horách. Už dříve jsem od autorky četla Tajemství hedvábného vějíře o běžném životě vesnických čínských žen v 19. století a taky se mi knížka moc líbila. Doporučuju