Dadoo Nežijí na zahradě jen pracovní psi. Samozřejmě neznám konkrétně tebou zmiňovaný pár a jejich výchovu psa. Ale naprosto je chápu. Taky jsem našeho ohaře nepustila navolno, když bylo větší riziko, že by mi zdrhnul.Několik měsíců byl se mnou navolno jen na hodně odlehlých místech v lese, protože odvolat z lovu šel od malička výborně. odvolat z nadšení, že vidí člověka nebo psa, byl problém. A během výcviku chůze u nohy jsem s ním taky trhala zpátky. To snad ani jinak nejde.

A během výcviku chůze u nohy jsem s ním taky trhala zpátky. To snad ani jinak nejde.

​Jde. To "pořádně vycukat" a škubnout vodítkem mi přijde už jako přežitek "tradiční" výchovy, bohužel stále hojně používaný. Ideálně se stahovacím obojkem, aby to ten pes pořádně uvědomoval. 

Krehutka Kdyby se ti chtělo to rozepsat, budu ráda. Já s ním občas trhnu, když se rozhodne táhnout. Většinou zabere, když se zastavím. To se ohlídne a hned srovná. Ale někdy trhnout musím, když se zabere do něčeho a chce táhnout. jako štěně jsme ho to učili na pamlsek v ruce před šňupákem.

notna určitě rozepisu, jak bude dneska trochu víc času

Zina děkuju! jdu to prozkoumat. Nám do toho hrozně hodil vidle covid, měli jsme to vyhlídnutý, domluvený přespávání, a šlus. Po uvolnění lockdownu zase bylo na našeho psa moc vedro a kurzy ideálně ve 4, když se ochladilo, zase lockdown, to jeden nevymyslí. My nemůžem přes léto a většina cvičení končí s prvním sněhem
Teď jsme našli cvičák, paní má zkušenost s teriéry a nejdřív budem resocializovat, protože od jara občas pořvává na feny, přitom, když nějakou potkáme na hřišti nebo venku od známých, tak si hraje jak štěně a nic neřeší. 

notna já jsem tím myslela, že já znám pár psů, které lituju, protože opravdu znají jen tu zahradu, konkrétně jeden bordík, stejný plemeno, jako mám, tak ho nikdo nevenčí, je sám na zahradě a tak nějak není štastnej ani on, ani jeho páni, protože z frustrace tu zahradu a kotec ničí.

Jinak se soudům obecným vyhýbám, protože člověk nemůže vidět pozadí všeho :) Nemyslela jsem to nijak zle, třeba naše si zahrady a blbnutí užívá s psíma kámošema a náma maximálně, protože tam jí žádný srnky nevyrušujou

notna

Mám rozdelenu chůzi u nohy jako povel a chůzi na provesenem vodítku bez povelu (pes si může v podstatě chodit jak chce, pokud nebude voditko napínat). Budu teď psát jen o tom prvním případu (povel k noze), protože ten jsi i zmiňovala ve svém příspěvku.

Osobně ten povel využívám jen v nezbytných pripadech a na krátké vzdálenosti, protože je zejména pro mladého psa těžké se dlouho soustředit a vlastně je i zbytečné to po něm ve většině případů vyžadovat (proto to rozdělení na "povel" a normální chůzi). Co se týče nacviku, tak to je podobné jako u jakehokoliv jiného povelu - vzdy musí mít jasný začátek a taky musí být vždy ukončen (jiným povelem nebo "volno"), začíná se v klidném prostředí a postupně se zvyšují kriteria (vzdálenost a rušivky). Luring (pamlsek před čumák) mi přijde jako nejlepší metoda, pes si tak dobře zafixuje postavení v jakém má být a taky že si automaticky sedne, když já zastavím (od začátku ho tak navadim). Postupně se pamlsek oddaluje (ve vysi pasu a pes jej sleduje ocima, potom není vidět vůbec a pes jej dostává s menší frekvencí). Důležitou části nacviku mi přijde právě práce s rušením, ať už prostředí nebo přítomnost jiných psů či lidi. Je možné začít třeba s oblíbenou hračkou nebo pamlskem, které jsou na takovou vzdálenost, že pes ještě zvládá kolem nich projít aniž by k nim chtěl táhnout. Postupně se pak vzdálenost zkracuje. Stejně to bude se psy a lidmi, začít ve větší vzdálenosti a postupně přibližovat, nejdřív se známými psi (ideálně když mají předtím možnost si pohrát a upustit páru) a domluvenými figuranty, později s nahodnymi kolemjdoucími. Chce to opravdu hodně času, nácviku a důslednosti. 

Když pes nereaguje a chce si to dělat po svém, zastavit se, nenechat ho, ať dosáhne svého (a odměnit se tím). Píšeš, že většinou si to sám uvědomí a opraví se. To je úplně ideální situace. Pokud ale sám nepřijde, místo trhnutí bych pár vteřin počkala, někdy stačí trochu času, zkusit oslovit (trénovat reakci na jméno předem), zamlaskat, upoutat pozornost vyšším hlasem, pískací hračkou nebo něčím, na co pes není zvyklý (já občas naprosto nadšeně křičím jupííí jako při hře ). Jestli otočí hlavu, zkusit jej přivolat nebo odhodit pamlsek půl metru za svou levou nohu, aby jej to donutilo přijít (navíc pohyblivý pamlsek je mnohem zajímavější kořist) . Když pes pořád nereaguje, mít dopředu dobře natrenovany a zautomatizovaný zastavovací povel (já používám sit, protože je jednoduchý a nedá se u něj zároveň táhnout) a pro psa si prostě dojít, stoupnout si před něj, probrat ho z transu, navést si ho pamlskem k noze a začít znovu.

Ideální je temto situacím ale předcházet, takže pokud je to možné, nechat psa chvilku vyběhat a pohrát si před tím, než bude muset jít u nohy. Povel neprodluzovat nad schopnosti psa (max pár set metrů). Pokud vím, že musím projít kolem něčeho lákavého a pravděpodobně k tomu bude táhnout, zkusit obejít z větší vzdálenosti. Pri mijeni psů a lidí je někdy lepší si jej k noze posadit a chválit a počkat až odejdou ze zorného pole. No a do zblbnutí trénovat a generalizovat povel.

Vlastně teď ani nevím, jestli jsem ti odpovídala na to, na co ses ptala . 

Zina zrzavce čtu taky, PetraK je úžasná osoba, ta měla vycvičenýho i toho Kostičíka

Probihajici socializace je zajimava. Fenka se psich kluku nejdriv bala, ale dneska uz vystekava a provokuje fundlaka a chce porad k nemu. Zlataky si srovnala do late uz vcera. Ona je blazen! To je jako provokovat krakena  Krehutka Dik, v klidu si to pak prectu, na lovecaka bude potreba i z me strany jiny pristup. My fundlaka kapku zanedbali. i jsme byli na kurzu, ale pani co ho vedla, byla v koncich (a rozcarovana), ze ho nezajimaly psi pamlsky. On tedy neutika za zveri (pudy ma jen na vodu), ale problem jsou psi. Zacne se chovat jako stene, kvici a vrti ocasem a jedine, co pomaha, je ze zastavim, posadim ho (a pevne si ho drzim) nez lidi se psem neprejdou. 

Dadoo Hele, a ty si fakt věríš, že bys naučila jednoho každýho psa naučit na přivolání tak, aby se ve všech případech otočil na obrtlíku a mazal k tobě? Já to o sobě teda říct nemůžu, že se to zatím nějak daří, neznamená, že se to povede i u psů budoucích.

Já na chůzi na špagátě prostě nevidím nic špatnýho, ono to nemusí vypadat tak, že obejde se psem blok či dva, ale že si to dáte každý den na dvě hodiny pěkně svižnou chůzí, v půlce něco pocvičíte, pohrajete si a ty sprinty, když jsou třeba, uděláte buď na zahradě nebo v rámci nějaký řízený aktivity, jak už jsem psala.

Jako wtf?! Proč by pes utíkal pryč od své smečky, která je jeho svět?

​

aby sežral par ovčích hoven, v něčem se vyválel, chvíli hrabal myši, poskákal školku na procházce, dosel si zaplavat, sousedum na poli vyhrabal par mrkvi, obešel komposty v okolí a vyčuchal pár bažantů? 
to je jen pravdepodobnej program Trnky, než by si rekla, aha, půjdu zase domu...

aby sežral par ovčích hoven, v něčem se vyválel, chvíli hrabal myši, poskákal školku na procházce, dosel si zaplavat, sousedum na poli vyhrabal par mrkvi, obešel komposty v okolí a vyčuchal pár bažantů? 
to je jen pravdepodobnej program Trnky, než by si rekla, aha, půjdu zase domu...

​Já jí úplně vidím.

Potrefenáhusa přesně

aby sežral par ovčích hoven, v něčem se vyválel, chvíli hrabal myši, poskákal školku na procházce, dosel si zaplavat, sousedum na poli vyhrabal par mrkvi, obešel komposty v okolí a vyčuchal pár bažantů? 
to je jen pravdepodobnej program Trnky, než by si rekla, aha, půjdu zase domu...

​Já jí úplně vidím.

Často slyším od lidí, že nemohou psa pustit navolno, protože by jim utekl.. (a ted nemyslím, že lovecký pes chytne stopu) prostě že by je neposlechl a utekl pryč.  Jako wtf?! Proč by pes utíkal pryč od své smečky, která je jeho svět?

To všechno jsou lidi, kteří prostě psa nedokázali vychovat a především naučit poslouchat povely. Přivolání v první řadě. A protože pes neposlouchá a oni se bojí, že si bude dělat co chce sám, a nebude je poslouchat (protože ho to nenaučili) mají ho na špagátě. Nejlépe ještě na krátkém.

Přivolání je prostě základ.

neříkám, že Růža poslouchá jako stroj, ale, pokud neposlechne na první dobrou, stačí zvýšit hlas a být důraznější. Poslechne ale vždy.

Notabene, když vidím, jak si lidi kupují psy jen podle vzhledu a vůbec netuší, jaká jsou specifika plemene, jak psa učit, jak s ním jednat, vůbec se nedivím, že pes neposlouchá.

jenže s tím nic nenaděláme. 

Ale zanadávat si můžem, ne?

​Tohle mi přijde hrozně černobílé. Buď s ním cvičí a naučí ho přivolání, nebo na něj kašlou a mají ho na špagátě... Vidím tam spoustu možností mezi. 

Vlastní smečka je sice super, ale je spousta věcí které je nutné prozkoumat. 

Potrefenáhusa

Krehutka pěkně popsané

Zina presne. Je to podobne jako u deti, kdo ma super hodne dite, myslis si, ze je to jeho zasluha.

Na kursech jsem naopak ziskala pocit, ze tem "problemovym" psum se jejich majitele venuji jeste vice nez vzornakum, jinak by netravili vikendy bydlenim v chatkach z dob socialistickych taboru a cele dny probiranim a zkousenim, jak sveho psa naucit, ze na nej nekdo muze sahnout, ze kolem nej muze projit nekdo v kapuci, ze se ma vratit kdykoliv, ze nema vyjizdet na cizi psy atd.

Potrefenáhusa ale to je zmatení pojmů. Oni se boji, že pes jim uteče úplně. Že se jim nevrátí. Že zmizí.

To, co píšeš ty, je normální pohodový psi život.

Pravda, někomu to vadí a tak se psem jen po asfaltu. 

Krehutka Díky moc. Krásně jsi to sepsala. Ten začátek s pamlskem jsme dělali, jak píšeš. On se ten náš milouš hrozně rychle a úplně bezproblémově učil od malička. Všechno šlo lehce. Pak si začal stavět občas hlavu např. začal táhnout. Jsme si mysleli, že ho to lehce odnaučíme. Muži už to nedělá, ale mně pořád /popravdě si za to můžu sama, protože výcviku věnuji mnohem méně času než muž/. Hlavně na začátku vycházky. Pokud nejdeme hodně pozdě, kdy u nás není na ulici ani noha, abych ho mohla pustit navolno, mám ho na vodítku, a většinou povel k noze, abychom se vlezli na chodník. Šijí s ním všichni čerti. Je vidět, že se snaží jít a netáhnout, ohlíží se po mě, ale svaly mu hrají úplně napětím, jak by chtěl vystartovat. Jdeme pak trasu k lesu dvakrát tak dlouho, protože pořád zastavuji, aby se srovnal. On se srovná většinou sám, v tom je vzorný. Ale jak se rozejdeme, za chvíli už táhne. Tak zase zastavím, a furt dokola. Zkoušela jsem ho před procházkou venku trochu unavit hrou na zahradě, ale to nepomohlo. Vycházka do lesa je prostě motor. Musím na tom zapracovat pomocí těch pamlsků, jak píšeš. Díky.

K tomu opuštění smečky. Nemám velké zkušenosti, jak je tu vidno. Ale asi je to taky povahou dané rasy, ne? Chovatelka našeho maďara říkala, že maďaři si svoji smečku hlídají opravdu hodně. Že za náma bude chodit i pár kroků po domě, abychom se mu moc nevzdálili. A fakt je to tak. Ten náš je jako stín. Je to děsně vtipný, se zvednu v jídelně, jdu pár kroků do kuchyně pro sklenici, vezmu ji a vrátím se ke stolu a pes mi jde tam a zpátky v patách :-D A na vycházce běhá okolo, ale pořád se ohlíží. Hrajeme s ním na schovku. Stačí se schovat za keř, strom a jakmile při ohlédnutí nás nevidí, běží nás hledat. Ovšem nesmí uvidět psa nebo jinéh člověka, to se běží vítat a seznamovat. To je jeho achilova pata, jak už jsem tu psala.