A Vilemina:
Už od cca května se odhodlávám nadhodit téma, které mě strašně drásá. Dneska jsem našla sílu.
Naši známí si pořídili psa. Tedy.. synek podaroval tatíka. Od místního burana koupili namnožené štěně Stafbulíka. Nikdy psy neměli, nemají k nim vztah, ale bylo to supertéma k předvádění se v hospodě: "Joo máme psa, to je ten, jak děsně miluje lidi! Hele, Dadoo, jak se ta rasa jmenuje??"
Od prvního dne je pejsek venku v boudě, protože paní řekla, že do domu v žádném případě! Však má nablýskanou podlahu a on by jí to poťapal a ty chlupy navíc, že..
Od té doby mám toho pejska v hlavě :-( Nejdřív plá novali, že ho dají vykastrovat, aby jim nečůral všude po zahradě (...) Ted mu vybudovali "kotec" Prostě je pes za drátama.
Procházky po okolí?? Pejsek nezná. Kašlou na něj. Zateplenou boudu.. no.. zateplenou.. má vzadu za barákem. J prostě úplně odstřihnutý od rodiny.
Když jsme jim říkali, že tenhle pes NENÍ na venkovní chov, že potřebuje rodinu, byli jsme blbí, protože ten množitel má psy taky venku a je to normálka.
Přiznávám, že mám pejska pořád v hlavě. Každý večer, jak se snižuje teplota, spřádám plány, co udělat. Poslední dobou myslím na černý oblek a noční výpravu.
já prostě nevím, co dělat, a neskutečně mě to trápí! Udělat jim nějakou ostudu, nebo.. já prostě nevím. Vždycky zvítězí moje slušné vychování, ale... ten pejsem je tam v té kleci pořád. Sám.
Nikdy nepochopím lidi, co jim je nablýskaná podlaha milejší než živý tvor.
Pejskovi je ted cca 7 měsíců.
Přinést ho domů, manžel mě zabije.
Co mám dělat?? Ty lidi bych už v životě vidět nemusela, a to jsme se docela přátelili. Jen kdybych tomu pejskovi mohla pomoci.






Zdravíme i ostatní zvířenu. Tady už se spí.