Přidám svou trošku k tématu 
. Mí příbuzní mají přísný zákaz pohřbít mě na hřbitově. Představa "klidu" pro mě není spočinutí společně s tisíci neznámými lidmi. Už jen z té vize se mi dělá zle. Součástí mé závěti jsou i přesné instrukce, co se mnou, včetně několika variant.
ve filmech se ale závěť otevírá až po pohřbu 
No jo, ve filmech
, tam se kvůli ní i vraždí.
nechtěla jsem vás děsit, tak jsem nezacházela do podrobností
Já nejsem lekavá
Mam za to, ze lidi proste na takovy veci u silnice cuci, takze pak nekoukaji na cestu, coz muze vest k dalsi nehode. Stejnej princip jako billboardy.
A mňa by tie varianty celkom zaujímali.
Celý život žiju v bludu, protože jsem měla za to, že škarpa = pangejt! 
Já se teda teď na rozdíl od neznalosti termínu myšák v souvislosti s chrupem poměrně stydím, ale já jsem na tom dodnes byla ještě mnohem hůř, myslela jsem, že pangejt je patník, případně něco konstituce sloupu
Jezdím kolem dvou takových pomníčků, na které nejméně jednou za týden někdo chodí. Neustále tam jsou čerstvé květiny a hoří tam svíčky. Jeden z nich je na místě už opravdu mnoho let, přežil i bourání koksovny Karolina a následně i stavbu nákupního centra. Představuji si, že těm pozůstalým (myslím, že většinou jsou to rodiče) se toho dne, kdy se ono neštěstí stalo, zastavil život, nikdy se se smrtí milovaného nesrovnali a nedokázali jít dál. Chodit na místo neštěstí, připomínat si tu událost a nechávat si to v hlavě přehrávat znova a znova mi připadá jako sebetrýznění. Musí být stašné v tom stále žít. Kdybych něco takového dělal, skončila bych v blázinci.
Nic si z toho nedělej, já jsem taky dodnes neznala myšáky a přesnou definici pangejtu jsem si musela vygůglit. 
Známému se zabil syn v autě. Za škarpou nechali postavit pomníček a známý si tam chodí jednou týdně popovídat. Na hřibov moc nechodí. A to ho má blíž. Na místě neštěstí má pocit, že je synovi blíže. Že tam byl na posledy živý. Na hřbitov donesli mrtvé tělo a mezi těmi desítkami hrobů se na nějaké povídání necítí.
No, přesně, tohle chování nemá žadný smysl, nikam to nevede a nic se tím nezmění.
Jaktože mi tady neznáte pangejt?! Máte štěstí, že jsem nenapsala pankejt (a ne, že mě vykážete do gramatickýho pekla)
Znám pangejt i škarpu. Ba i pankejt. Rygól je pro mne něco jiného. Ale taluta, 
to jsem v životě neslyšela.
No rygól, je prostě dolík ne? Ale co je to taluta, taky nevím 
ano, vidím to úplně stejně
rygól je lochna (nebo taky smrad:-) a pangejt je asi teda spíš ten patník kdežto škarpa je ten rygól alias příkop podél cesty:P
taluta to taky slyším prvně
Taky to tak vnímám, podle mě to souvisí s tím, že možná i vlivem pokročilého ateismu, už se zanedbává rituál truchlení a pohřbu, neprobíhá to "loučení" se zesnulým jako dřív, fascinujou mě pohřby bez obřadu, vnímám to jako hroznej úpadek. Tyhle zástupný pietní místa svědčí o tom, že se pozůstalí se smrtí neumí vyrovnat, už kvůli nim bych ty pomníky kolem silnic zakázala.
