Woude Boudicca
...modrý flakon.
Nevím, proč, ale naskočil mi -
námořník...
...plavba po moři,
volnost, svoboda...
A muž,
samotář,
vítr ve vlasech a v tváři stopy života - ty krásné u očí a ty smutnější a těžší na čele...
Vzduch,
a v něm plno vody, ohromné množství vody, ale voda jaksi zhutněná - prostě ovzduší nad širým mořem...
Průzračná sklenice z olovnatého skla a v ní gin s čerstvě rozdrcenou větvičkou jalovce, a
v teplé hrubé dlani ještě ulpělé lepkavo z aromatické dřeviny...
A pepř.
...čerstvě namletý, ten černošedý prach, který dodává správnou pikantnost, delikátní větrovou říznost, nejen pokrmům, ale i životu...
A sladko...
(květy, tonka, koření, mech, ambra, pryskyřice ve složení vytvářejí narkoticky nasládlou mužnou vůni, sytou i vzdušnou současně)
...ach, ta vůně je skoro božská.!,
slastné vjemy...
Alkoholové teplo v útrobách, měkkoučký odér jinak tuhé kůže, nepatrně nasáklé naslanělou mořskou vlhkostí, hebké závany tabáku z doutníků,
pach s přestávkami ve slunci schnoucího dřeva paluby, jenž je zas pak znovu zmáčeno vlnami...,
a nakonec k tomu všemu i stopy svěží mýdlovosti, čistoty.
Jo,
tak v tomhle flakonu je schovaný krásný zralý chlap...









