není, ubezpečuju tě. to kadidlo je fakt protivný v tomhle podání (což mi dělá často, skoro všude, pokud není vedro).

Na mě je Gypsy Water vždycky řídká, nedokončená, polorozpadlá, o kosatci nevím vůbec ... Asi jsem ještě netrefila správné počasí nebo rozpoložení. Manžel mi chtěl udělat radost, a takhle to dopadlo.

Autour du Parfum: Poudre d´Iris

Hohó, někdy za málo peněz najdete hodně muziky a příkladem je právě tato značka a tato vůně. Chcete kosatec s osvěžujícím hořkým neroli a trochou zelené anděliky na začátek? A chcete, aby byl ten kosatec chvilku zemitý, malinko mrkvový a vlahý od ranní rosy? A rády byste k tomu osvěžující dešťovou přeháňku v podobě šumivých Coca-Cola tónů otočníku?

A nebude k tomu vadit špetka na prach rozemletých mandlí, hebounký pižmový poprašek a trocha částečně mléčného a zároveň kapku kořenitého santalu? Tak jestli ano, Poudre d'Iris právě vyřešila vaše starosti ;-) . Všeho je jen trocha k doplnění toho hlavního, čímž je pudrový kosatec, ale jsou to moc pěkné doplňky.

Parfums de Nicolaï: Odalisque

Tak tahle vůně rozhodně nezapře starou školu. Odaliska vám přináší mandarinku, kterou vám vlastoručně oloupe, ale především starodávné mýdlo s vůní trpkého bergamotu a konvalinky a indolického jasmínu a nastrouhá vám ho do koupele. Vedle vany vám pak na mechový podklad na koupelnovém stolku položí kytici něžně pudrových kosatců, aby tu lehkou zatuchlinku rozptýlili a daří se jim to.

Mandarinku, bergamot, pudrové kosatce? Kde  ? Na mně byla cítit jen štiplavost a zatuchlina. Tohle není fér. 

zkoušelas ji v teplotách kolem 30? to na mně voní nejlíp.

Ano, jiné teď ani nebyly. Doufám v lepší výsledek v chladnějším počasí, ale moc tomu nevěřím a asi ji prodám.

Van Cleef & Arpels: Bois d'Iris (Collection Extraordinaire)

Na oficiálních stránkách této značky se dočtete, že inspirací pro tento „dřevitý kosatec“ se stala představa naplaveného dřeva na pláži, jen toto dřevo je už vysušené od slunce. A zpočátku tam to dřevo opravdu je společně s vlahým zemitým kosatcem, který, jak už trefně napsala jerry, voňavě částečně připomíná mrkvovou nať. Jen ta pláž chybí, spíš mi to přijde, jako kdyby se kosatec smáčel ve slané minerálce.

Po rozvonění kosatec přejde do pudrovější podoby. Společně s ním se objeví ambra, vanilka a kadidlo a projeví se tolikrát popisovaná příbuznost se 450 (Farmacia SS. Annunziata) nebo Bois d´Argent (Dior) apod. Jen tady není kadidlo tak chladně "mramorové" jako v 450 (asi proto mám ty Italy o chlup radši) a je tu navíc sladce dřevitá myrha. Tím pádem Bois d´Iris vyzní víc hřejivěji, dřevitěji a je o kapku sladší. Nic to ale nemění na tom, že je to opravdu povedená vůně a na rozdíl od 450 má mnohem lepší intenzitu i výdrž.

Když už jsem to tu nakousla, dnešní zkouška Gypsy Water dopadla stejně jako předchozí, na mě voní k nerozeznání od Datury Noir. Složení stejné nemají. Daturu jsem taky prodala. Prostě mi nesedla ani jedna.

Po nadšení z L´incendiaire jsem se celá natěšená hnala vyzkoušet těch nových pět vůní z Lutensovy Section d´Or. No a nic. Renard Constrictor nejsem schopná popsat, protože mi to vůbec nepřišlo jako Lutens. Sidi Bel-Abbes je na Lutense poměrně neškodná pačuliovka.

L´Halein des Dieux je sice Lutens, ale navoskovaná kůže s živočišným lutensovským pižmem, to už tady bylo. Navíc končí jako neškodná ambrovka.

Cracheuse des Flammes, na kteoru jsem se spoléhala nejvíc, je poměrně svěží, lehce kořenitá růže, něco jako Spirituelle od Divine.

Jediná, která se mi docela líbila, byla Cannibale, ale to proto, že mi připomněla Fordovu Amber Absolute, jen koženější. A aby Lutens opisoval od Forda...

A za tohle chce 480 euro a víc? To upad?

...vůně Antonia Puredistance mi silně připomíná vůni Ivoire Balmain 2012,

tak mě napadlo, při čtení recenzí na vůni White Puredistance - 

není náhodou podobna vůni Narciso Narciso Rodriguez.?...

480?  Tak to je vlastně dobře, že to není takový zázrak.

Mám je nazkoušené obě a podle mě je každá úplně jiná, společný je jim jen ten dojem bělosti.

Autour du Parfum: Ambre Mystère

Už Poudre d´Iris mě navnadila, že věnovat pozornost této značce stojí za to, neboť za relativně malý peníz jsou toho schopni nabídnout docela dost a ono to pokračuje, umí to i ambrou. Tahle ambra je štiplavě pryskyřičnatá, prašná, ale dokonce i kapku hořkoslaná a je obložená chladným kamením a drhnoucím vetiverem. To je ta "tajemnější" stránka. Po rozvonění však ukazuje, že je i sladká díky směsi husté krémové vanilky a jemně nahořklého tekutého karamelu s kapkou medu, což ji příjemně prohřeje, a vznáší se na kouřovém obláčku z labdana.

Officina delle Essenze: Caldo Encens

Začíná svěže natrpklým bergamotem, cedrovým jehličím a hořkým galbanem. Po něm už se ukáže samotné kadidlo. Je studené a evokuje dojem starého kamenného kostela s lavicemi ze suchého cedrového dřeva. Od ostatních kadidlovek se odlišuje a je zajímavá tím, že na jedné z lavic někdo zapomněl balíček lískooříškových sušenek Disko a flakon pánské kolínské, o němž se už tady zmiňovala Evanilla. Líbí se mi, ale jako ona musím souhlasit, že je to unisex, klonící se spíš lehce na pánskou stranu.

Giulietta Capuleti: Ritorno Amaro

Přiznám se, že spojit si tuhle vůni s Romeem a Julií nedovedu a pocit hořkého návratu z ní rozhodně nemám, nicméně od dob Beige je tohle teprve druhá vůně s plumérií, co mě opravdu zaujala. Začíná sladkou černorybízovou šťávou, kořeněnou štiplavým kardamomem, špetkou jiskřivého zázvoru a větrového badyánu.

Po nich se už objeví samotná plumérie. Je příjemně hřejivá jako plápolající pochodeň na chodbě starého paláce (trocha studeného kadidla), kterou ozařuje, a slaďoučká jako med. Připlouvá na nadýchaném pižmovém polštářku v doprovodu sladce dřevité myrhy. Má výbornou intenzitu a výdrž a kupodivu se i přes tu medovost rozvoní dobře i v teple.

...celé se mi to moc líbí - 

složení, flakon i Tvé dojmy...!

Vero Profumo: Kiki (Eau de Parfum)

Levanduli jsem hodně dlouho považovala za výhradný součást pánských, příp. unisexových vůní a v dámských mi zase přišla na jedno brdo, protože se skoro vždycky objevuje s vanilkou. Jistě, najde se výjimka jako Love Potion No. 9 for Laidies, kde to není jen o té vanilce, přesto jsem úplně nevěřila, že by šla udělat skvělá dámská levandule úplně bez ní. Až přišla geniální dáma Vero Kern.

Kiki se sice otevírá závanem klasicky suché, ostře bylinné levandule s trpkým bergamotem a plátkem čerstvého citrónu s masitou dužinou (jo, o tomhle můžu říct, že je stejně jako u April Aromatics fakt bio), díky čemuž by ještě mohla být považovaná za unisexovou, ale už během chvilky začíná měknout a příjemně sládnout, když na ni položíme několik tenounkých plátků šťavnaté maracuje.

Jak se vůně rozvíjí, levandule ještě víc změkne pod nadýchanou přikrývkou z bílého pižma a ještě nepatrně zesládne, když na ni dopadne pár kapiček krémového karamelu. Prašná zemitost krotkého pačuli se však stará o to, aby se Kiki nestala vyloženou gurmánkou a levanduli tak zůstala její mohérová hebkost. Její jedinou slabinou je výdrž, po 3 hodinách je potřeba přiživovat. Zase se ovšem rozvoní nádherně i ve vedru, nemluvě o krásném balení.

nezkoušela jsem dneska, ale dneska jsem si koupila, takže jsem se rozhodla, že se samým štěstím podělím i o mini recenzi, a to na Feve Delicieuse od Diora 

Pro mě se jedná o jeden z nejlepších gurmánských počinů za poslední dobu (a že jsem na gurmánky docela odborník ). Je to gurmánka, s vanilkou, kakaem, karamelem, tonkou, pralinkami a ...překvápko není sladká! Dokonce by se docela dobře hodila i pro určitý typ chlapa. Vím, že se jedná o exkluzivní řadu, ale i tak mě mile překvapilo, že se Dior nenechal ovlivnit současným trendem ulepených "vůniček", protože obavy jsem z toho trochu měla a není se čemu divit, protože podle toho složení to mohlo být teda superlepidlo . Někdo ji přirovnává k Dior Homme Intense nebo k Ambre Narguile, podle mě nejvíce sedí přirovnání k Brecourt Farah v takové jakoby pánské (rozuměj nesladké) verzi. Úvod mě docela vylekal, shodou okolností jsem na druhé ruce testovala Mon exclusif od Guerlainu a přišel mi překvapivě podobný, levandule s gurmánskými tony, což já úplně nesnesu. Já levanduli můžu jenom takovou tu studenou jako je v Jersey, jinak mi kombinace levandule a vanilky přijde spíše jako by pejsek s kočičkou vařili dort. Naštěstí se levandule po patnácti minutách odebere pryč a už je to opravdu jenom kakao, vanilka, malinko nějakého koření (skořice?), uhlazující tonka a špetička něčeho ovocnodatlového, postupně šťavnatost ovoce taky zmizí a vůně je více jako prachové kakao s vanilkovým luskem a tonkou. Vanilka je opravdu vanilkový lusk, který má úúúúplně jinou vůni než vanilkový cukr nebo "rádoby vanilka" v mnoha jiných vůních, takže leckdo může být vlastně překvapen, jak to voní. A opravdu je po celou dobu vývoje tato vůně více méně nesladká, což je docela zvláštní. Je to taková gurmánka, kterou se nebojíte vzít do práce, že k Vám kolegové přijdou do kanceláře a budou se ptát, jestli na oběd náhodou nebyly buchtičky s krémem (osobní zkušenost se SPDV  :) ).

az sa mi sliny zbiehaju Katarinka...nieco pre mna

Vůni s vanilkou, která opravdu voní jako rozříznutý měkký lusk a může i trochu drhnout, jako když se z něj vyškrabávají nožem zrníčka, bych si také dala líbit. A s nesladkým kakaem k tomu!

Téo Cabanel - Lace Garden

Nefalšovaná klasická květinovka, taková, jaké se dělaly v dobách, kdy vůně ještě nebyly masovým zbožím. Květinovka v původním smyslu slova. Z opravdových čerstvě natrhaných květin.

Po rychlém úvodu s citronovou šťávou a pomerančovým květem vykoukne jasmín, čistý a nevinný, kvítek, který se ještě nestačil úplně rozvinout, a lehce vosková magnólie. A pak už tu máme ji - tuberózu v celé své kráse. Ale taky ne nějak omamnou nebo smyslnou, ne jenom její květy, ale i stonky, listy. Je to tuberóza v zelené zahradě v brzkém ránu, kdy je ještě všechno svěží a slunce začíná proteplovat vzduch.

Vůně je celkem lineární, mám v ní už jenom trochu pižmově mýdlového tónu, který podtrhuje celkový dojem čistoty.

www.brides.com