Cuir Cordobu ještě nemám nazkoušenou, chtěla jsem včera v Berlíně, ale když už tam měli od ní tu novou kolekci Merveilles, tak jsem se radši vrhla na tu. A musím říct, že až na Precious Forest, která mi jako jediná přišla nová, mě všechny docela zklamaly. Velourosa je sice pěkná semišová růže, ale strašně řídká, stejně jako Musc Nobilis. Bohemes, na kterou jsem sázela jako na tutovku kvůli švestce a davaně se mi taky nelíbila. No a z těch posledních dvou mi v jedné vadila ta spousta oudu a kůže, i když prodavačka tvrdila, že by tam mělo být jen a kadidlo a druhá sice byla pěkná a prostorová, že by se líbila i Tobě, ale přišlo mi, že je to jen lehce obměněná variace na Loukhom, což mi prodavačka i se svým kolegou potvrdili, že to cítí stejně.

Vero Profumo: Onda (Extrait de Parfum)

Když jsem zkoušela od téhle koncentrace Voile d´Extrait, nedovedla jsem si úplně představit, že by mohla být Onda ještě lepší, se surovější, temnější, méně živočišnou a méně navoskovanou kůži a především ještě prostorovější a ono to jde. S jedním střikem extrait de parfum voníte celý den. Sice už v ní necítím tu paralelu s Lutensem, o to víc ale působí originálněji.

V počátku je ve srovnání s Voile d´Extrait výrazněji koriandrová. Co je však mnohem podstatnější, že ten během pár minut vystřídá naprosto autentický čerstvý zázvor, když si ho koupíte na trhu a je na něm stále pár zrnek hlíny (zemité tóny vetiveru a pačuli) a společně s ním i dózu se surovým kakaem. Čistý parfém Onda je také mnohem méně medový. Jo, takovou hustou konzistenci by měly mít všechny parfémové extrakty.

L´Ambre de Carthage už plánujem vyskúšať dlho...ale čo ma teraz navdadilo ešte viac je ten náhrdelník, prosím ťa odkiaľ je ten obrázok?

...někde z googlu...

Ano, vůně je pěkná, za vyzkoušení určitě stojí...

Ten mi taky padnul do oka - to bude asi od téhle autorky Jenomže je hezčí, než co nabízí teď...

Tardes (Carner Barcelona) -  suchá dřevitá gurmánka s medově sladkým benzoinem a karamelovým krémem, zasypaná prachem ze sušených růží smíchaných s vanilkovo-mandlovým pudrem. A skvělá výdrž je úžasným bonusem.  

Lira (Xerjoff) - sametově jemná čokoláda se sušenou pomerančovou kůrou se postupně prolnula s vanilkovými rohlíčky obalenými v cukrovém prachu a ozdobené kousky karamelu.

A to jsem si dosud myslela, že mě gurmánky nechávají chladnou....Tardes už mám a Lira je v hledáčku.

No hej, to čo ponúka teraz nie je zlé, ale takého je plný Fler, či Sashe, to by som nemusela od nej...

No fija už ohledně Tebe a Liry něco naznačovala, ale i Tardes? Jsi ty vůbec jerry?

I když to naprosto chápu, obě jsou totiž mimořádně vyvedené.

Asi se za mě někdo vydává.

Paul Emilien: Une Belle Journée

Patří k úzké skupině vůní, o níž se dá říct, že se drží svého zadání a dokáže zpříjemnit den. Svěží limetka a mandarinka s chladivou mátou mi evokují dojem letní louky po dešti. A je plná něžných květin, které před vámi postupně defilují. Nejprve je to křehký pudrový kosatec se sametově nazelenalou fialkou, kterou po rozvonění vystřídá jemná pivoňka s růží.

O kus dál pak najdete ve stínu stromů i menší mechový palouček, na kterém si kdosi zapomněl kožené rukavičky. Une Belle Journée je sice na jednu stranu romanticky zasněná (z hlediska intenzity se jedná spíše o intimnější vůni), ale přitom nepostrádá sebevědomý základ.

Technique Indiscrete: Santa Subita

Vůně má být údajně inspirovaná návštěvou ortodoxního kostela sv. Kateřiny v Bruselu, kde se každoročně koná výstava náboženských ikon z celého světa. Nic z toho jsem v ní ale nenašla. Je to totiž pačuliovka s bergamotově svěžím úvodem, která ve mně osobně evokojuje spíš procházku podzimním parkem, v němž se mísí listnáče s cedry.

Nejprve se brouzdáte vlkhým, lehce tlejícím listím, které tu popadalo na mechový podklad. Postupně se však dostanete do suché, prašně zemité části (další poloha pačuli), abyste si na lavičce mohli sníst vanilkový pudink, přelitý teplým karamelem. Je to pěkné a povedené, přesto bych řekla, že v tomhle ohledu se dá narazit i na propracovanější pačuliovky, co umí víc chytnout za srdce.

Isabey: Lys Noir

Téhle vůni jsem se kvůli jejímu názvu dlouho vyhýbala, protože lilie ve vůních zrovna nepatří k mým nejoblíbenějším květinám, navíc noir. Až náhoda tomu chtěla, že jsem v Egoist Royal Parfums přičichla k umělé květině, navoněné právě Lys Noir a zjistila, že ono to ani zdaleka není jen o lilii. Zahrnuje především ovocnou tuberózu a narcis s vůní slámy a nádherné perlivé coca cola tóny otočníku.

Celá kytice je jen zlehka poprášená najemno namletým černým pepřem pro navození noir atmosféry, nejedná se ale o nic dramatického. Samotná lilie je tu velmi krotká, jen nepatrně nazelenalá a drží se v květinově krémových tónech. V základu pak nazelenalost jemně dokreslí zemitost pačuli a přidá se i trocha mléčného santalu. Jako zahřívací bílokvětinovka s nadprůměrnou intenzitou a výdrží je podle mě na nadcházející podzim ideální.

Olivier Durbano: Prométhée

I když tahle vůně není inspirovaná žádným drahokamem (bájného Prométhea netřeba představovat), má prý z hlediska mytologie navazovat na Lapis Philosophorum. A Promethée je prostorová orientálka jaksepatří s ohromující výdrží. Začíná mohutným větrovým závanem fenyklu a pepře. Ten sice po chvilce suchá dřevitost muškátového oříšku s větvičkou myrty, ale to už se do popředí tlačí mystická stránka vůně.

Zastupuje ji vlažné, lehce mazlavé kadidlo, labdanum, styrax a jedlová pryskyřice, která vytváří dojem hromady popela, do níž byl pohozen slámově žlutý narcis se zemitým nádechem. K jeho znovuzrození z popela však nedojde, neboť Promethée se po delším rozvonění promění v suše dřevitou vetiverovku se slanými podtóny v objetí labdanového kouře a hořkoslané ambergris. Temná vůně, ale taky zcela jednoznačně pánská.

Alameda (R. Piguet)

Gurmánské sladké mandle podkreslené květinami. Hořkokrémové mandle jsou obalené v krustě ze zkaramelizovaného cukru s mletou skořicí, tím cukrem se oravdu nešetřilo a ještě ho doslazuje vanilka. Kytice intenzivně vonících sušených růží dodává výrazně květinový nádech - v kombinaci se suchým zemitým pačuli nejsou růže dužnaté a veselé, ale elegantně tlumené. Vše je proteplené balzamickým základem z ambry a santalu jako hřejivá večerní atmosféra v útulném pokoji s krbem. Vůně působí zvláštně křehce, jako byste se zakousli do křupavého sladkého dezertu a ten se vám rozpadnul v prstech na drobky. Trochu jako ty maličké sušenky ke kávě.

L'Olympia Music Hall (Histoires de Parfums)

"Koncertní hala" voní jako silná, pevná kůže promaštěná vazelínou s nádechem gumového šafránu. Posyp z pudru tomu moc křehkosti nedodá a ty občasné jemné záblesky citrusů to nijak neosvěží. A osladit to sytými květinami? Gurmánskými tóny? Ano, pokusy jsou znát, ale zůstává opravdu jen u pokusů udusaných v zárodku. Možná teda nějké připálené marshmallow by se dalo identifikovat, a očouzené dřevo se suchým pačuli a pendrekem. Zní to spíš zvrhle než elegantně a ačkoli mě to teď nevyděsilo jako na první pokus, škatulka "katastrofa" je víc než jasná. Shrnula bych to asi jako "decentní pneumatika".

Mademoiselle Piguet (R. Piguet)

Sladký a líbivý pomerančový květ. Je oslazený vanilkou a uhlazený hebkým bílým pižmem a zpočátku vyvolává dojem ovocnosti. Tento dojem později získá podobu meruňkového želé - nepřeslazeného a s meruňkami opravdu povedenými, zralými a šťavnatými. Ovocná fáze trvá nějakou chvíli, než se utlumí v decentní kosatcové pudrovosti a krémové hřejivosti tonky smísené s jemným zemitým pačuli. Pudrovost se ale dlouho nezdrží a nahradí ji záblesky citrusové svěžesti, která je kdoví proč až v téhle fázi. Takový lepší mainstream no, nápad se moc nekoná, ale provedením solidní.

Tabac Rouge (Phaedon)

Bohužel nemám přímé srovnání s Fordovou Tobacco Vanille, takže nemůžu vysledovat rozdíly podrobněji, ale rozhodně ji neodbytně připomíná, snad jen toho štrůdlu je výrazně méně. Nelze ovšem říct, že by se v té slaďoučké krémové až medové vanilce s tonkou, bílým pižmem a vlhkým tabákem žádná ovocnost neobjevila - znatelná je ale spíš zpočátku, později se ztlumí a vůně se stane trošku sušší. Tabák začne srovnávat skóre s původně výraznější vanilkou, i nějaké to suché pačuli se objeví a vanilka přidá na hloubce a balzamičnosti, že už bych tomu začala věřit spíš ten benzoin. Celkově vzato ale vývoj není nijak výrazný. Tento typ vůní se mi velice líbí tak na občasné přivonění, ale na nošení je to prostě moc.

" "Koncertní hala" voní jako silná, pevná kůže promaštěná vazelínou s nádechem gumového šafránu."

To měl být semiša ten šafrán tam taky měl být bez gumy. Ty jsi tu Olympii teda pěkně zazdila.

I když zase s tou Alamedou jsi mě překvapila, tam jsem čekala spíš zádrhel.

A ty v Mademoiselle Piguet v dojezdu nemáš saponát jako já? Jinak s tím, že je to kvalitativně spíš mainstream, naprosto souhlasím.

nojo, Olympia se hodně nepovedla. ale při první zkoušce to byl větší šok. ještě počkej na zítra, mám na programu Nejma 4 a to je teprve dílo. Alameda je ok, jen fakt přeslazená. a u Mademoiselle P. jsem saponát nenašla, ač jsem ho po přečtení tvé recenze cíleně hledala.

Vohina (Huitieme Art)

Jedna z těch hezkoučkých, milých odpočinkových vůní připomínající dětství na venkově / jarně-letní přírodu / odpočinek na zahradě apod. Zde se jemná vůně rozkvetlé broskvoně v teplém vánku mísí s vůní levandule a naplňuje čichové pohárky. Sklenici vychlazené domácí limonády s kapkou ovocné šťávy na stolku vedle houpací sítě si osladíme květovým medem. Seno na poli opodál voní v intenzivních závanech, když je obraceno, aby lépe proschlo, a když je práce hotová, už jenom podkresluje atmosféru plnou slunečních paprsků, zpěvu ptáků, bzučení včel...

Nejma 4 (Nejma)

Vezmeme si původní Opium, keré se zrovna moc nerozvonělo, takže je poněkud zatuchlé a silné, vonící po pryskyřicích a kořenitém muškátu. Odebereme nasládlost santalových tyčinek a přidáme temně zeleně drhnoucí věvičník a nahnívající, leč stále řezavě vonící žluté narcisky, co někdo nechal ve váze příliš dlouho. Odcházíme mýt (samozřejmě to nejde, protože je to docela intenzivní) a nechápeme, proč nám to bylo doporučeno.

Dodatek: ale jo, ono to nakonec uschne a zchyprovatí a zas taková pohroma to není.

...znáte, jak Vám voní Peoneve Penhaligons.?

"Odcházíme mýt (samozřejmě to nejde, protože je to docela intenzivní) a nechápeme, proč nám to bylo doporučeno."

Bylo vám to doporučeno, jelikož strana navrhovatelky se nedomnívala, že by se Nejma 4 na vás v jakékoliv fázi mohla dopustit přečinu zatuchliny, hniloby a podobných dalších alotrií. Tak aspoň, že k tomu konci se malinko umoudřila, no.