Nenavonět se vůbec - když někam jdu - už si asi taky představit nedokážu. Vnímám to už stejně jako svoje brejle. Prostě by to nebylo ono...
Když jsem ale třeba doma - jako teď s nemocným Kukadleníkem - tak mě to vlastně ani nenapadne. Není chuť. Dřív jsem se voněla pořád, jen tak pro radost. Jenže vlivem všeho ta radost nějak chybí, tak přemýšlím, jestli to zkoušet (nechce se mi použít slovo "nutit") nebo to nechat bejt a prostě čekat, až to přejde...![]()

.jpg)