Souhlasím s Mutziputzi. A zrovna u Havlů, Václava i Ivana... jo, nakonec vystudovali, ale přístup ke vzdělání měli sakra ztížený. Aby ne, padesátý léta, buržoazní synkové. Takže jo, oba studovali gymnázium, ale večerně, při práci. V šedesátých letech ten bolševickej mráz trochu povolil, přesto mohl VH na humanitní obory zapomenout. Studoval teda elektrotechnickou fakultu (oba bratři), a zase jen večerně... až po dalších peripetiích se VH dostal na dramagurgii... Jasně, vůle jít si za vzděláním nebyla všemohoucí, ale ne úplně vždycky a dopředu to muselo být nutně zabitý i s kádrovým škraloupem (a aniž by se člověk musel s režimem zaplést).

tak mne jeste v 89' soudruzka tridni vyhrozovala, ze kdyz vazne uz konecne nevstoupim do ssm tak me to doporuceni na vs nebude moct napsat.. ale netusim jakou by to melo vahu, protoze prijimacky jsem delala v 1990:-) nejvtipnejsi byla narychlo pridana maturitni otazka z cestiny kde byl i havel jako spisovatel, aniz by o nem nekdo z akteru cokoliv vedel (a "nahodou" si ji taky nikdo nevytahl:p

muselo to bejt strašný, babičky rodiče přišli skoro úplně o všechno, měli barák s hospodářstvím. Babička vzpomínala, jak zatímco za války vozila jídlo od nich do Prahy, tak v 50. letech vozila jídlo z Prahy k nim, prý tam nebylo nic. Ještě prý byli rádi, že je nakonec nevyhodili i z baráku a neposlali je někam do pohraničí, prý se tam o tom hlasovalo.

já teď koukám na youtube na různý dokumenty, jestli na to máte sílu, je to nesmírně zajímavý. Třeba tenhle díl Ztracené duše národa mě úplně odrovnal, ty pani jsou všechny naprosto úžasný!!! A pak ještě Neznámí hrdinové, taky strašně zajímavý

Ta část "prostě se to dalo" je celkem zjednodušení, takový to "protože jsem v tomhle konkrétním případě mohl já, tak ty ve svém konkrétním případě  můžeš taky" , podle mě asi záleželo na konkrétním případu, jak se to zrovna sešlo, člověk a jeho původ a přesvědčení, pak jakou funkci (a jaký razítko)  měl soused, co mu záviděl kozu, jak moc a do jakejch konců mu tu kozu nepřál , jakej soused (spolužák, příp. jiný obsluhovatel razítka)  se slitoval etc.,. 

Mí prarodiče jako velmi drobní zemědělci (a lidovci) s kopou  dcer byli v podstatě vyhnaní do státního statku nesmyslnými dodávkami, které z principu nemohli splnit,  starší holky musely do fabriky, jen mámě se podařilo dostat na medicínu, protože se a) dobře učila, a za b) slovo tam v té době měl profesor, komunista, který seděl s dědou v lágru, a přes jiné politické přesvědčení si pánové po válce udrželi velmi dobrý vztah., a ten tam mámu dostal. 

Shodou okolností jsem se teď dostala k přečtení životopisu Petra Prachtela (české horolezecké eso). Nejdřív jsem myslela, že půjde jen o výčet slezených cest. Jenže první půlka knihy je jeho dětství a mládí a teda tvl...
Narozen 1939 jako brněnský němec, tatínek v nacistické armádě, útěk před Rusy do Litoměřic, sebevražda části rodiny před jeho očima, útěk pěšky do Chebu s maminkou a sám v šesti letech zpět, protože se ztratil. Pak zpět v Brně u rodiny, maminka se vrátila po roce a půl znásilňování Rusy. Život po válce v bohatší rodině, pak jim všechno sebrali a v čem je nechali žít... Strašnej mazec, fakt strašnej. Jsem v polovině, ale pak už to je fakt spíš o tom lezení.

Ale já neříkám, že ve všech případech "se to prostě dalo", proč mě pořád tlačíte do extrému

no a třeba v dokomentu Ztracená duše národa je skoro stoletá paní, která v tom kriminále strávila snad 17 nebo kolik let, víceméně nejpěknější fázi života za jiných okolností, a když se jí ptaj, jestli by chtěla žít znova, tak řekne, že jo a že by to brala i s tím kriminálem, ale ta paní je fantastická (a ještě je tam jedna fantastická), já jsem to skoro celý probulela

Krvavé jahody - Věra Sosnarová?

nene, to jsem četla ale taky, to je taky strašný

Dagmar Skálová

tak ta knížka je od nějaké jiné Dagmar, co jsem sem před chvílí dala

Aha, mně nejvíc šel mráz po zádech z příběhu Hedy Margoliový, absolutní šílenost.

to neznám, ale gulagy jsou největší peklo pekel

Já vždycky u těch příběhů myslím taky na to, jak moc obdivuju tu schopnost a sílu aktérů srovnat se nějak s tím vším, čím prošli a s tím, čeho jsou lidé vůči lidem schopni... a pak třeba někde v TV potkají soudružku Semelovou .... 

Margoliová přežila Osvětim, aby jí posléze v procesu se Slánskym popravili komunisti manžela

Já našla doma v jedné knížce založený dopis, který byl napsán těsně po válce.

Pokud máte chuť si ho přečíst, tady je k nahlédnutí. Byl součástí jednoho mého článku, uvedeného na Zvířetníku (web Neviditelný pes).