Dneska sem potěšila samu sebe v tramvaji. Sedim, čumim z okna, přede mnou nějakej chlap, od pohledu tipuju dělňas. Pořád se tak nějak ošíval a na Masaryčce se najednou otočil přímo na mě a něco povídá. Já poslouchala hudbu, tak sem vyndala jedno sluchátko a ptam se, jestli něco potřebuje. A von na to: "bych tě vylízal." Já čumim jak husa do flašky, sem se snad přeslechla nebo co. A von pokračuje: "... a ty taky vypadáš, že bys mi pěkně pokouřila, micino." To už mi bylo všechno jasný. Z hlubin svejch útrob sem vyškrábla to nejzazší pohrdání, jakýho sem schopná, a já, která sem jindy až za ušima podělaná, když sou na mě pouliční týpkové sprostý, sem procedila skrz zuby: "Votoč se zpátky než ti jednu fláknu, ty zmetku."
S nefalšovanym údivem v tom svym debilnim ksichtě se fakticky poslušně votočil a až do mýho výstupu zůstal jak pěnička.