711990 My to máme stejně, hrajeme tu hru nepřerušeně od dětí po starce, vůbec si nepamatuju dětské trauma ze zjištění a vlastně i moje děti na to asi přichází přirozeně postupně, protože dcera teď zrovna říkala něco jako "mami, rodiče určitě mají nějaký speciální kontakt na Ježíška, že jo? Tak myslíš, že byste mohli zařídit...." a tak významně se u toho šklebila....:-) Normálně se bavíme i co koupíme babičce třeba, prostě asi mají za to, že je to tak napůl....

711990 Taky mi přijde, že pak by jakákoli fantazie byla lhaní.

​Nemyslím ;)

Pinot Noir s tim souhlasim, pro nektery deti to nemusi bejt uplne dobry. Ostatne bracha to pry detem taky delat nebude. Sem zvedava, jak to bude fungovat, kdyz mame stejne stary:)

Pinot Noir To není proti tobě nebo tomu, jak to máte doma nařízené. Jen že nemyslím, že dávat dárky od Ježíška/Santy/kohokoli rovná se lhát.

Garfie presne tak to bylo u nas, postupne to clovek odtusi, ale libi se mi to zachovani tradice:) 

Sweet Potato To je asi jedno, jak se to pojmenuje. Mně je záměrné několikaleté udržování vlastního dítěte v nepravdě proti srsti. Asi bych to nedokázala. Jak to mají ostatní, je mi taky jedno.

Pinot Noir A jak jste to měli s čertem a Mikulášem? 

Garfie Taky jsem věděla, že jsou to převlečení lidi. A stejně jsem se jich strašně bála , takže naši je domů nepouštěli. 

Garfie Máme to taky tak. A ani jsem nikdy neslyšela o žádném traumátku z prozrazení, leda v amerických filmech.

Pinot Noir  Já si pamatuju na neteř, když jí bylo asi pět a přišel za čerta můj tehdejší přítel, kterého měla strašně ráda. Pochopitelně ho poznala a volala "nedělej to Martine, běž pryč, sundej toho čerta..."  je to vtipný, jak víš, ale stejně se bojíš!! 

Nám jednou jeden americký lektor říkal, že si dělal soukromý "výzkum", jak si čeští studenti v dětství představovali ježíška, a výsledky ho dost překvapily. S přehledem nejvíc bylo ježků, pak se objevovaly různý šišky a stromečky s očima, dál nějaký ty miminka na sáňkách a našly se i nějaký abstraktní a nehnotný představy. Do tý poslední kategorie jsem spadala i já, protože ježíšek byl neviditelnej a bylo to pro mě spíš něco jako kouzlo než nějaká bytost.

Zina  Přesně, něco nehmotného, duchovního nahradilo i můj "hadr". A mám to tak napůl dodnes, Ježíšek v jesličkách je pro mě jiná kategorie. 

711990 my taky verime na Jeziska od deti po starce a kdyz se me nekdo zepta, jestli starsi dite jeste veri, tak se udiveme ptam: a ty ne? jsou hrozne vtipny ty reakce. 

Jsem si jista, ze starsi (8) uz neveri, ale dela, ze veri . Nedavno se divala na ct:D na wifinu (porad pro odrostle deti) a tam byla reportaz o nakupu darku, ani nehla brvou a znudene se divala dal. 

Ja si jeziska predstavovala asi jako dedu mraze....no neco jak ten v mrazikovi...nuda.

Čertů jsem jsem se bála, a naši je k nám pouštěli, jako úplnýmu prckovi mi ale slíbili, že mě neodnesou. A když už jsme byla trochu větší, tak kdyby se mě zeptali, jestli k nám teda nemají chodit, tak bych byla proti, protože i přes ten strach jsem byla ráda, že jsou, protože to bylo takový potvrzení, že čerti a tím pádem i kouzla a Arabelin prsten a tak existujou :-).

Lamicka U nás vždycky jel paralelně jak Ježíšek, tak Vánoce jako čas obdarování blízkých, takže tohle bylo pokryté.

Čárka do pruzkumu: Ježíšek je malej andelicek

ježíška jsem si nepředstavovala nikterak konkrétně, to mi ale nebránilo v tom, ho každé vánoce vyhlížet z okna, jako jestli se už blíží... kdyby mi naši hned řekli, jak to je, byla bych dost zklamaná (viděno dnešní perspektivou samozřejmě), za lež to rozhodně nepovažuju, spíš za hezkou pohádku, u které to dítě nakonec přijde samo na to, jak to je... za mě to patří ke kouzlu vánoc...

barbucha Já bych řekla, že z muchomůrek se staly ozdoby prostě proto, že mají bílou nožičku, červenej klobouček a tudíž se na zeleným stromku dobře vyjímají.

​To zní celkem pravděpodobně

Jinak nemám pocit, že by se s tím ježíškem nějak lhalo... i dospělej se zeptá dospělýho, co chce k ježíšku/od ježíška... to je přece takový ustálený rčení.

Jako ten život v pravdě mi připadá už příliš zavánějící tím krásným obdobím, kdy se kácely veškeré modly a národ byl osvobozován od opia lidstva... aby byl nežádoucí Ježíšek vbrzku nahrazen mnohem vhodnějším Dědou Mrázem

Na Jeziska jsem verila asi do 5 let a predstavovala jsem si ho jako mimino na sanich. Dalsi Vanoce jsem mela uz pochybnosti a pak nasla u mamy dopis pro nej, takze sla s pravdou ven. Moje dite je celkem realisticky zalozeny a ma pochybnosti a veri tak na pul. Co je ale nejhorsi, predstavuje si Jeziska jako Santu Jeho nejoblibenejsi pohadkou jsou Ukradene Vanoce, tak jsem rada, ze mu aspon nerika Satan Kalous