Ok, tohle vlákno budu číst až ránoa to jsme tu v plné sestavě. Taky si myslím, že jsou věci mezi nebem a zemí.

Jo, na věci mezi nebem a zemí věřím, ale nijak mě to neděsí, spíš uklidňuje?

Vždyť je to hezké, že je něco i na druhé straně.

Co se týče předpovídání budoucnosti, držím se myšlenky z příchozích: buď máme svobodnou vůli nebo známe budoucnost - obojí najednou je protimluv. mě někdy ta intuice do některých rozhodnutí vůbec nepustí nebo naopak nažene. A dost často se to tak potká, že najednou vím, proč se ty věci nějak děly. 

continuity mně to přijde děsivý i hezký zároveň, to si neodporuje 

RoSa Vladta Plaminek? Já se s ním seznámila někdy předloni a  teda mám z něho nepopsatelne pocity. Ale župan měl pěknej, takový kimono. :D

.

Kokoska stín mrtvýho cca tejden po úmrtí jsem měla v bytě taky, za šoupačkama z mléčnýho skla - já sama bych chrápala, ale vzbudil mě uprostřed noci pes štěkotem... děsnej zážitek!

​To můžu potvrdit...

Podle toho, jak můj pes v noci štěká, tak kolem mě pochodují přímo zástupy duchů

Ale jak píše Kokoska, klidně i stojku by mohlu předvádět a nic...

RoSa Kokoska 

Maminka tvrdila, že se s ní táta přišel rozloučit,  že v den jeho smrti večer ho jasně viděla za oknem v kuchyni.  Bylo jí v té době 50 let a byla fakt racionálně zalozenej člověk...

Ja mám jeden divnej zážitek,  o kterým nevím co si myslet.  Když máma umřela,  vezli jsme urnu na hřbitov.  Řídil muž,  já měla tašku s urnou na zemi pod nohama.  A v té tašce se něco cukalo,  nebo ta taška se cukala. Nevím jak to popsat,  asi jako kdyby bylo v té tašce něco živého a ono se to občas pohnulo. Říkám to muži a on, asi mami nechce na hrbitov,  chtěla být s námi doma.  Dodnes nevím jestli to myslel vážně nebo si že mě dělal prdel,  spíš to druhý.  

Keď zomrela mama a mesiac po nej jej sestra, o ktorú sa starala. Nastahovali sme sa k otcovi a malý mal vtedy rok a pol. V izbe kde predtým spavala teta chodil maly ku dverám a že je tu teta a maval jej. 

A dolu nam v kupelni spadol vešiak a asi týždeň blikali z ničoho nič svetlá.

Bolo to také...... zaujímavé 

Ja tomu posmrtnému životu neverím - ale bojím sa !

Blanka a čeho?

Raduza - no predsa toho tajomného, neznámeho . Som realistka,  a v tomto zmysle aj materialistka, na duchy, záhrobný život a pod. neverím ......, no áno, ale čo ak ...... ? 

Blanka babicka vzdy rikala, boj se jen zivych, mrtvi ti neublizi. Tak se tim ridim.

Me probudil duch minuly tyden, sedel mi na posteli. Tak jsem zavrela oci, rekla mu, ze ok, ze jestli tu chce byt, tak at je, ale at me nedesi. Ze tohle jsme si domluvili/y uz davno. Tak pak uz tam nebyl. Moje realisticke ja rika, ze to byl sen, ale jestli ne, tak at dodrzuje dohodu :)

Blanka já to beru pozitivně, je nadějě, že po životě třeba něco je.

Jinak tajemno a neznámo mám ráda. 

Když byla dcera malá, měla takovou mluvící pannu. A v den tátova pohřbu začala zničeho nic v noci zpívat. To stejné se stalo o rok později brzy ráno, hned mě napadlo, že se něco stane a ten den se pak večer narodil syn, podotýkám o šest týdnů předčasně. Pannu jsem pak raději věnovala kamarádce. Můj muž to pochopitelně považoval za náhodu, ale když se nám stalo, že jsme se dohadovali o nějakém dětském obrázku, jestli je na něm moucha nebo včela a do toho dětský hrací stoleček dva metry od nás z ničeho nic pronesl "kachna" (bylo to úplně přesné, muž "moucha", já "včela", stolek "kachna"), tak to muž okamžitě komentoval slovy "ten tvůj otec měl vždycky smysl pro humor". 

Jako mladá jsem mívala takové ty zážitky, jakože začala zničeho nic téct voda, nebo se rozžínala/zhasínala světla. Jednou jsem šla domů z večírku uprostřed noci, takovou dlouhou ulicí směrem k našemu domu a pokaždé když jsem prošla pod lampou, tak zhasla, bylo to úplně děsivé. Mám i další zážitky, z vyvolávání duchů, stříbřitá postava u postele, pocit opuštění vlastního těla a podobně. V poslední době se mi to nestává a jsem ráda. 

Už o tom můžu psát, muž v noci přiletěl domů.

Garfie moje máma teď hlídala děti u nás doma, jak jsem naposledy rodila. Bylo to večer/v noci. Prý byla (logicky) nervózní, aby všechno klapalo. Nerodila jsem dlouho, takže jsme jí nijak neinformovali, jen že teda fakt rodím. A najednou to z ní prý úplně spadlo, začala být šíleně unavená jakoby bylo po všem. A fakt to bylo v tu dobu, kdy se syn narodil, ale zprávu dostala až třeba hodinu a půl poté.

Evaeva Já myslím, že spousta věcí se dá i racionálně vysvětlit, třeba právě tyhle ty pocity na dálku, jsem ochotná uvěřit, že mozek je schopný vysílat něco jako radiové vlny, zdaleka ještě nejsme schopní vysvětlit všechny mozkové funkce, takže třeba ten tvůj příběh na to můžu svalit. :-) Ale pak pochopitelně zůstává spousta dalších, které už vysvětlilt nedokážu. 

Teď jsme třeba byly s holkama na chalupně a se silně věřící kamarádkou (pracuje jako nemocniční kaplanka) jsme vedly strašně zajímavý rozhovor o různých možnostech "po životě". Včetně možnosti, že žijeme cyklicky svůj život pořád dokolečka (tuto teorii dokonce ona považovala za pravděpodobnější, než že se znovu narodíme do jiného těla)...byla to zajímavá debata. 

Garfie to o cyklickom prežívani svojho života je pre mňa vysoko pravdepodobné. Viackrát sa mi stalo, že v prostredí, kde som prvýkrát, som sa vedela orientovať, že tam je reštaurácia a hentam WC, železničná stanica,  ...

Garfie tyhle debaty mám ráda, nemohla bys prosím trochu rozvést tu myšlenku, že žijemesvůj život pořád dokola?

Ja sa nebojím duchov, nech si v pohode žijú  v tom záhrobnom svete ,a pre mňa za mňa, budem im tolerovať, ak sa  zjavia , alebo  dajú o sebe nejako inak vedieť v tom našom reálnom. Mne len príde trochu „ ouzko “  z toho, že by som sa tam, medzi nimi, mohla ocitnúť ja . Ja chcem, aby sa pre mňa , mojou smrťou , všetko  definitívne skončilo .