Evaeva nám vždy pred skúškou na VŠ chýbal 1 deň. 

Já tomu teda nerozumím,

.

​ja myslim, ze jsou dve skupiny lidi, jedna tomu nerozumí, druhá tomu bohužel rozumí. Patřím ke svy velky smůle do ty druhy 

Jak se říká, netlač řeku, teče sama - to je má filozofie. Když se někdy pustím do práce hned, tak pak to musím v půlce skrečovat a začít znovu a lépe Zákonitě. Hodně věcí teda dodělávám na poslední chvíli, ale ještě u toho nepláču, obecně snažím se o vyvážený střed, tj. neunáhlit se ani moc neprokrastinovat.

Prokrastinace =levný dopamin. 

dzizisketa začneš brzo a vyvalí se milión změn, že jo

Evaeva 

Přesně! Pak se cítím jako Sheldon, když musel zbytečně připravit smlouvu

continuity tak to u podvojného účetnictví bohužel nejde, gró všeho je banovní výpis a každý jediný pohyb v něm potřebuješ podložit. Jako účetní vím přesně, co mi ještě chybí a podstatná část mé práce, je sehnat to. Samozřejmě, že i tam jsou případy, kdy si klient v květnu vzpomene, že zapomněl říct, že v prosinci uzavřel smlouvu, ze které vyplývají milionové závazky úroky whatever, které se v bance ten rok sice neprojevily, ale v účetnictví a daních hrají sakra roli, takže se to různě opravuje, ale systémem zaúčtuju jen to, co mám, vede v podvojném účetnictví do velkého průseru. 

 na žádosti o konkrétní, jasně definované podklady posílají naprosto irelevantní shity). 

​Ano, toto je podstata naší práce.

dzizisketa přesně! Taky to znám 

Je to teda spíš do přiznání, ale já, rozlítaný umělec a bohém, nechodím pozdě a práci mám hotovou v termínu, spíš o den dřív. Celoživotně to překvapuje, prý se to ke mně nehodí :-).

Dcera to má po mně, diplomku odevzdala včas, státnice udělala v prvním možném termínu, a pak rok čekala na promoci, protože byla jediná v celém ročníku, nejenom oboru, kdo měl hotovo. Sice umělecká škola, ale i tak to překvapilo :-). 

Obdivuju všechny, co jsou schopni udělat věci s předstihem. Úplně nenávidím dělání věcí ne za pět dvanáct, ale pět po dvanácté. Vždycky si říkám, že příště takhle už ne a bum, udělám to zas. Se mnou pracovat nějaky chudák, co umí dodržovat termíny a věci si naplánovat, tak se zblázní.

Pinot Noir Isca Prostě na jaře je to hroznej shit a nenaděláš nic! Já se snažím dělat věci v termínu, v předstihu, ale jak je to jaro fakt do mrtě našlapané, stačí jedno zaškobrtnutí a celá moje disciplína k časovému plánování se zhroutí:D

999

To je úleva, už jsem myslela, že jsem jediná na celém širém světě.

Zkoušky, co šly jsem udělala v predterminu, diplomku jsem měla o týden dřív (vždyť to byl projekt na rok a půl).

Svým podřízeným třeba nastavují termíny tak, aby se to stíhalo v pohodě, myslím si, že to spíš oceňuji, že nestresujeme na poslední chvíli. 

Pinot Noir to je fakt, já mám evidenci.

A nas korporat to řeší směrem na zaměstnance tím, že se to zaplatí, až to je zaúčtované v sapu (nebo zároveň do toho už nevidím). U té externí účetní to asi nejde, ale interně to je vyřešené takto. 

continuity Přesně, zkoušky co nejdřív, závěrečné práce ideálně s předstihem (tam teda vstupoval i faktor vedoucího), pracovní projekty, pokud to jde, tak taky trochu před termínem. 
V tom finálním presu už toho moc nevytvořím, zahltí se mi mozek a je konec. Navíc teda mám na to asi štěstí, ale kolikrát těsně před nějakým zásadním termínem se mi podělalo něco, na co jsem třeba ani neměla vliv, ale nemít už práci hotovou, nestihnu to (třeba jsme zůstali viset ve sněhové kalamitě a ten den se nedostali do práce, a podobně).

Tiež robím všetko načas, ak nie skôr, potrebujem mať všetko na poriadku, ale NIKTO z môjho okolia to tak nemá, celoživotné mám okolo seba bohemov, ľudí s meškaním, aj v rodine je taký ako ja, iba syn. Ostatní majú všetko "na salame". No, nezvykla som si. Ale už nemám z toho to vzrušenie ako kedysi

Karja já navíc neumím moc přeskakovat mezi klienty, resp. většími projekty tyou roční závěrka, a ještě k tomu mi celkem trvá se do firmy "ponořit" a udělat si představu, o co tam vlastně jde. A když práci na něm přeruším, tak ten přehled zase brzo ztratím. Takže když se u závěrky zaseknu na chybějících dokladech a vyžádám si je, neumím  se vrhnout hned na jinou závěrku, ale dělám jen různou denní rutinu a čekám, až mi to dodá. Někdy to trvá moc dlouho, tak se pustím do jiného klienta, ale nerada, nemám ráda ten pocit, že je něco neuzavřeného a hlavně, že za 14 dní se budu znovu těžko dostávat na aktuální úroveň přehledu a souvislostí.

continuity Myrtila 999 kdyby moje práce závisela jen na mně, tak mám taky všechno včas a s předstihem, ve škole jsem to tak měla.

Pinot Noir kolik tak máš klientů během roku na starost?

Já jsem měla analytiky a konzultanty pro jednu oblast a toto přeskakování bylo nejhorší. Dělat velkou analýzu na víc než na jednom klientovi v podstatě nešlo - ten člověk mohl do toho na vyplnění času psát nějaké předpisy nebo něco podobného, ale ne dělat ty schůzky a psát report ještě jinde. Jenže obchodníci a šéf pořád mleli něco o utilizaci zdrojů. 

Nejhorší byly malé zakázky pro velké klienty. Komplikované to bylo stejně a aby to člověk udělal pořádně stejně se do toho musel vpravit. v podstatě se to nezaplatilo. 

Janulik03 Lidí co chodí pozdě jsou čirý zlo! Mám to taky v rodině z mé strany. Takže moje rodina chodí všude pozdě a manželova rodina zase brzo odchází. Pak něco plánuj. :D