Myrtila u nás ve škole byl ten harmonogram asi striktnější. Diplom jsme dělali jeden semestr, postupovalo se tak nějak postupně všichni stejně (samozřejmě se na nikoho nečekalo). Takže se to nijak extra dopředu dodělat nedalo. Ale jak jsem si vždycky myslela, že všechno dělám na poslední chvíli, tak tam jsme teda měli větší borce
Zkoušky jsem si naopak rozkládala tak, abych měla pohodu, nějaký oraz mezi nimi. Ale to bylo i tím, že jsem bydlela doma, ne na kolejích. Na zkouškové vzpomínám spíš jako na malé prázdniny (oproti semestru, to je dáno charakterem školy).
Já v tom časovém presu pracuju dobře, nejsme stresař a většinou zachovávám chladnou hlavu. A nevadí mi pracovat v noci (nárazově).
Chodím většinou o pár minut později nebo ve spěchu akorát na čas, muž naopak o deset minut dřív. Při cestování letadlem máme poněkud rozpor, kdy vyrazit
Ale nevím, kdy se takhle změnil, nedávno se přiznal, že měl za pozdní příchody na ZŠ napomenutí (já taky)