continuity mě taky mrzí besídka, synova poslední ve školce ale doufám, že rodiče prvňáčků v září pustí do škol, to bych asi opravdu obrečela. 

continuity Sweet Potato fajn, je to kulturní tradice. To beru. Neohánějte se tedy srovnáváním s pohádkami. 

Lamicka zrovna včera jsem si na besídku vzpoměla , ale u nás možná teda poslední nebude

Pohádky mají, měly přece několik rovin a významů, mimo jiné děti o něčem poučit, něco je naučit, ne je jen přesvědčit, že existují draci, co žerou princezny, což je vlastně symbol pro reálné životní zkušenosti, navíc pocházejí z dob, kdy magické myšlení bylo součástí života i dospělých, to, co bychom dnes označili za realitu, byla pro tehdejší lidi magie, co dnes považujeme za pověru, bylo pro ty lidi skutečné. To za prvé. Za druhé, při hodnocení třeba dětských kreseb přece odborně umělecky nehodnotím dané dílko na škále od maleb v Lascaux po Rittsteina, ale to, čeho je dané dítě momentálně schopno, že se naučilo kreslit něco nového nějak jinak apod. No a s Ježíškem já radši naučím děti, že si je dávají lidi z lásky a že je to tradičně čas dobročinnosti, což mi třeba ta dobročinnost přijde jako milejší a delší kulturní tradice, když už se s takovým pojmem operuje. Dopis Ježíškovi se u nás nikdy nepsal. 

Zajímavý čtení, trochu jsem se zamyslela, jak to vlastně mám. Jsem tým nelhat dětem (cíleně) a k dítěti se snažím být maximálně upřímná. Takže u injekce řeknu "bude to bolet trochu, ale ...", až se zeptá na peklo asi řeknu "někteří lidé věří, že existuje, ale nikdo to ještě neověřil, já se spíš přikláním k tomu, že ne" a podobně.

U těch Vánoc to má pro mě trochu jiný level, je to tradice, jak už tu padlo a u nás se to "hraje" pořád. Možná je to i proto, že jsme velká rodina a neustále je tam nějaké malé dítě (mám šest sourozenců, teď už i vlastní děti, synovce ...). Ale i kdyby nebylo, prostě to nějak respektujeme i mezi dospělýma. Rozhodně nezačnu balit dárky pro samba uprostřed obyváku, prostě to udělám, když není doma. Pod stromeček se to aranžuje nenápadně, zazvoní se zvonečkem a dělá se jééé. Zároveň to samozřejmě před sebou nějak fanaticky navzájem neschováváme, prostě nějaký balanc. S dítětem to mám stejně, takže ano, kupovat, balit a připravovat budu tajně, ale až se mě na férovku zeptá, řeknu mu pravdu - tj. nikdo neví, jestli Ježíšek existuje, nebo ne A dárky si dáváme navzájem, protože chceme a máme se rádi. 

​to mě vždycky zajímá jak si ho kdo vlastně představoval! (nebo jak mu byl popsán)

zatím nejkurioznejší poznatek v mojí pomyslné sbírce je Ježíšek v podobě dárečku s očima

​my jsme minulý týden zjistili, že syn si myslí, že je to ten ježeček, kterého máme na zahradě, a dárky nosí v bodlinách. To bylo tak roztomilé

Tulipe Lilly_Ku Tabea tak mi to nedalo a googlila a mate pravdu a nejhorsi je,ze sem ji mela i ja,protoze jsem to puvodne do papiru hazela dokud me jednou domaci u toho nevidel.No jen to utvrdilo muj dojem,ze je to blbec.

Omlouvam se za mystifikaci a ted nevim kam to hazet....

zacnu zas do papiru a odkazu ho na google...

A ještě se přiznám, že mě hrozně vadí to "zakazování" dárků, jeden čas to u nás v rodině taky profrčelo. Jsem naprosto ok s tím nedělat z toho spirálu konzumu a mrzí mě, když s tím má někdo starosti (i třeba finanční). Ale nechci, aby mi někdo zakazoval dávat dárky. Já je kupuju, balím a dávám ráda. Asi by mi bylo líto, kdybych pod stromečkem já nedostala vůbec nic, ale to za prvé vím, že se nestane a za druhé i kdyby ano, tak bych se s tím prostě nějak smířila. Já prostě ty dárky koupit chci, když vidím, že to někomu udělá radost, tak to je prostě hrozně příjemný pocit. Nicméně chápu i třeba mámu, která má čtyři děti a dvě vnoučata, že je to pro ni náročné. Každý rok se jí snažím vysvětlit, že už nemusí "dorovnávat", aby měly všechny děti stejně, finančně i na počet darů, že jsme až na jednoho dospělí a v pohodě stačí i jeden dárek. Ale nedá si to vysvětlit. Postupem času jsem došla k tomu, že ten stres, jak někteří tvrdí, že jsou Vánoce, si někteří dělají prostě sami a není jim pomoci. 

dzizisketa Vánoce jako čas dobročinnosti a lásky se přece odvíjí od Ježíška. Jsi to napsala jak kdyby bylo buď Ježíšek nebo dobročinnost a láska. A stejně jako ty pohádky má i Ježíšek několik rovin. A právě ta láska je ještě před těmi hmotnými dary.

MP Meri Souhlasím s tebou, když čtu o zakazování dárků, je mi z toho snutno. I když chápu, že je to třeba reakce na roztočenou spirálu povinných recipročních dárků. Dostávat i dávat je radost. Pokud to všichni cítí stejně, super. Ale odhaduju, že většinou tam bude nějaká nerovnováha.

Jinak u nás se Ježíšek a dárky od lidí lidem z lásky nikdy nevylučovalo.

Malenge moc! a další zářez na konto Ježíška ježečka!

A vzpomněla jsem si, že se někdo ptal, kde poslouchám cimbálové koledy - na Spotify. Tam se dá najít leccos. Teď jdeme dělat vánoční sušenky a pustili jsme si k tomu tento playlist

Arietui já si svoji představu nepamatuju, ale moje děti motají Ježíšek-ježeček-oříšek. Asi poptám, jak si Ježíška vizualizují.

Oni teda ode mně slyší Ježíšek, případně Christkind, ve školce asi spíš Weihnachtsmann, od tatínka taky Christkind....  tak to bude asi nejakej chlupatej, ostnatej, starej oříšek

U nás je taky ježíšek i pro dospělé a pomalu od doby, co jsem zjistila kde je pravda se těším na to, až budu mít vlastní děti a budu jim ten kouzelny svět připravovat. Ale od malička nám rodiče přiznali, že jsou dárky co si dávají lidi kteří se mají rádi mezi sebou a zároveň nějaké nosí ježíšek. Takže už jako předškoláci jsme dostali symbolickou částku a šli s rodičema nakoupit dárky pro babičky, dědečky, rodiče a sourozence podle vlastního výběru a spoustu jsme jich vyráběli. Nemyslím si, že je to něco co se vylučuje. Omezování dárků a zákazy taky nemám ráda. Já mnohem radši dárky dávám než dostávám, neočekávám reciproční dary. Ale pár let zpátky jsme se se širší rodinou domluvili na limitu 100kč/osoba. Jako u stroměčku jsme se fakt nasmáli, ale pro další roky už jsme limity neřešili a každý dává podle sebe. 
A ježíšek byl batole v bílém oblečku na lítajících svítících sáňkách. Továrnu na hračky měl na obláčcích. Když jsme poprvé letěli letadlem, celou dobu jsem vyhlížela z okýnka, kde jí uvidím

MPLee v jedné práci se vždy před Vánocemi losovalo písmeno a taky tam byl nějaký limit, ať to neustreli. A pak jsme si jeden den uvařili svařák a donesli cukroví a dost jsme se pobavili. 

dzizisketa Vánoce jako čas dobročinnosti a lásky se přece odvíjí od Ježíška. Jsi to napsala jak kdyby bylo buď Ježíšek nebo dobročinnost a láska. A stejně jako ty pohádky má i Ježíšek několik rovin. A právě ta láska je ještě před těmi hmotnými dary.

​

notna 

Odvíjí se od Ježíše, imho tradice Ježíška je hodně novodobá. A právě protože ta láska je před dary, nemám potřebu si pro ni vymýšlet krytí Ježíškem. V tomhle prostě vidím jako důležité jiné aspekty.

MPLee Továrna z letadla je kouzelná historka!!! :-)

Já přemýšlela nad tou vrtulí dárku, kterou tady často popisujete a ač ji chápu, myslím, že se tomu dá čelit. Zrovna nedávno jsem se o tom bavila se ségrou, my se scházíme celá rodina, tety, bratranci a tak i poté co babička umřela (dřív to bylo logicky u ní a hlavně "o" ní), vždycky se domluvíme, že žádné dárky, nebo max. dětem. Já se toho (více-méně, haha) držím, ale vždycky něco dostanu. A uvědomila jsem si, že si z toho nic nedělám. Prostě když mě trkne před Vánocemi něco, co vím, že se bude líbit sestřenici, tak jí to koupím-a když ne, tak dárek nedostane. A vůbec mě nepohoršilo, když jsem od bratrance dostala lahev luxusního šampaňského a já pro ně nic neměla, protože jsem jim během roku nastrkala tunu oblečení pro mimino a pochopila jsem to jako dík. 

A taky jsem si uvědomila, že dostávám dárky od tety a já jí dala asi dva za celý život. Ale ji to nezastavilo a pokaždé pro mě něco drobného má. No a? Je to moje teta, já svým neteřím taky dávám ráda dárky a vůbec nic neočekávám na oplátku!!! 

continuity To jsou pak ty bílé (=milosrdné) a černé lži, jak mě kdysi někdo použil. :-) Jen hranice je někdy tenká.....

Sweet Potato Garfie Já včera omylem vyslechla v obchodě rozhovor dvou žen, jedna si stěžovala, že je v tom na Vánoce už za 30k a že jí to stejně nepomůže, protože rodina si hlavně stěžuje, že za nimi vůbec nejezdí. Já nechci moc hodnotit, jestli 30k je hodně nebo ne (asi záleží pro kolik lidí a od koho, pro mě to hodně je, paní teda taky nevypadala na nějakou zazobanou paničku - hodnotím pouze na základě desetivteřinového kontaktu samozřejmě). Ale tohle mi přišlo fakt smutný. Že někdo radši roztočí tu spirálu, než aby se spíš soustředil na to, co ta rodina doopravdy chce a to jsou ty častější návštěvy, víc lásky a kontaktu... (samozřejmě o té konkrétní situaci nic nevím)