Přiznání

Karja vůbec, to bylo 20 minut čekání na jídlo. Taťka chtěl pít pivo v klidu asi :) 

Lamicka naši jedia (mimo domova) zase zásadne za behu. Behajú a jasia sa, hrajú sa na ihrisku a v medzicase prídu po sústo . Začal s tým starší, pre toho je sedenie s jedlom strata času a mladší to po ňom opakuje. Na terasách to nevadí ale vnútri im občas musíme pustiť rozprávku aj my, aby nezdemolovali reštauráciu a neotravovali ostatných hostí. Ja vždy obdivujem tie kľudne deti čo vydržia sedieť pri čakaní na jedlo. Nám sa to za tieto štyri dni podarilo raz, na Kohutke, kde bol interiér zapratany toľkými vecami, že než som každú vysvetlila, bolo jedlo na stole :)) 

Ty jo! Takový vášně kvůli svacinam! Mně na tom přijde zajímavým, jak někdo dokáže být tak vyhraněný ve svačinach. Já je taky občas chystám dodnes, ale občas se na to vykašlu. A občas jsem se vykašlala nebo zapomněla i s malým dítětem. 

notna Mi ji kamarádce chytala svačiny maminka ještě do čtvrtého ročníku střední školy! Ještě si toho můžeš užít;-)

notna A já někdy nachystám a pak je zapomenu doma

KarjaJako když šla ven, tak jí máma nachystala svačinu? Nebo myslíš do školy?

Pinot Noir Tak to znám taky A dobrý byl první školní den po lockdownu. Sedíme všichni u snídaně a přijde mi na ty situaci něco hodně divný a nevím co. No, asi po 10 min mě trklo, že ve školní den nesbíráme nikdy zároveň vsichni, protože já nebo muž chystáme dítěti svačinu do školy. Tak jsem se rychle zvedla a šla ji udělat. Muže to trklo, až mě viděl "Ty jo, my vlastně musíme dělat zase svačiny!"

notna Do školy;-)

Karja To mi máma nebo babička taky chystaly až do maturity .U svačinu do školy mě překvapilo, že některé děti si kupují svačinu cestou do školy už od první třídy. Extrém z opačného spektra toho mého

notna nam taky mamka chystala i na stredni, kdyz jsme chteli. Resp brachovi celou dobu, to jsem jeste byla mala. A ja si pak uz na vysim gymplu chystala sama.

notna Taky hlásím svačiny od maminky až do maturity a vlastně i potom na brigády. I když, když jsme v tom přiznání, teď nám nachystala svačinu do auta, protože jsem nestihala balit. Ale to byla několikahodinová cesta přes celou republiku.

Jinak jsem tým, kde svačiny taky pokulhávají.

Tak proto ty moje svačiny teď pokulhávají. Protože jsem ji denně chystala do školy a jsem vyčerpaná . My měli celou zš svačiny ve škole v jídelně stejně jako obědy, tak to z domova neznám. 

Tak me mamka tak od 5.tridy nic nechystala, protoze jsem tu svacinu bud nechala na lince, dala psovi nebo prinesla v nedustojnem stavu zpet (nebo zapomnela na dne batohu na dlooouho). Gympl jsem prezila na kuskusu, mozzarele s rajcaty, sedvici mexicke kure a hektolitrech kafe. Ale jako dospela a rozumna uz svaciny delam. Jen je opet casto zapomenu na lince.

Nám mamka přestala dělat svačiny, když jsme si začaly moc vymýšletTo bylo zhruba na konci základky, kdyby jsme byly spokojené s jejími, dělala by je dál. Ale když jsme někam jely, tak se vždycky ptala, jestli nám nemá udělat něco sebou.

Zuzuli nechtěla jsem se tebe,ani nikoho jiného dotknout,nekritizuji-jen jsem se pozastavila nad tím,co psala JankaM 

Vůbec si nepamatuju, jak dlouho mi doma chystali svačiny. Pro mě jídlo vůbec není tema, naprosto nezajimava věc na okraji zájmu. Jako matku mě každej den drti ta odpovědnost za cizi žaludek, takže velice rychle jsem přešla do módu najíst dostaneš, až si reknes. Svačiny chystám jen na velký výlet. Lidi, co maj potřebu furt něco konzumovat, mě vytáčej, protože to zdržuje program a mě nebavi furt řešit jídlo, v mejch očích naprosto podřadnou věc. 
Ja jsem ideální kandidát na Manu, bohuzel mi strašně nechutna

Svačiny dělám roky a nenávidím to. Ještě víc nenávidím stravování venku, obvykle to zabere moc času a nemají nic jakž takž zdravého. Na cestu na dovolenou pravidelně dělám těstovinový salát a řízky. Jednou jsem to udělala, všem to chutnalo a další rok si o to děti řekly, tak teď už je to tradice. Jindy během roku ten salát nedělám a pak vždycky řešíme, jak se mi tentokrát povedl.

U nás taky některý spolužačky nosily svačiny z domova ještě na střední, dost jsem jim záviděla, u nás to bylo bez šance - odcházela jsem z domova už v 6 a mámu tu svačiny nebavilo dělat ani na základce (ale dělal je).

Jinak jsem se zamyslela nad krabičkama, protože za nás nebyly, a moc si nepamatuju, jak se to u  prťat řešilo, asi nějakým rohlíkem? Nebo se tolik s dětam necouralo, pískoviště bylo nejspíš před barákem a svačina pak doma? Když jsme pak byli větší a šlo se třeba na 4 hodiny do lesa na houby, tak nám (a sobě) babička nosila tatranku nebo kofilu. Mamka nevím, ale obecně s námi naši netrávili tolik aktivního času venku, takže jedlo se doma. Celkově mi to větší množství společně trávenýho aktivního času s dětma a zdravější svačinky přijdou jako plus.

MP Meri Pripominas mi jednoho kamaráda - ten obrací oči k nebi se slovy "Proč nás jen Pan Bůh neudělal na fotosyntézu?!?"

Zina Ja teda nevim, ale na stredni uz si asi kazdy pubertak dokaze tu snidani udelat sam. Jinak uplny souhlas. Za nas se nekam do parku ci jinam moc nechodilo. Mama ted zpytovala svedomi, ze me i do te prazske zoo vzali v predskolnim veku snad jednou, ze trajdani s ditetem hlavne tata povazoval za ztratu casu. Kdyz mohl spis kutit neco kolem domu. Nase generace uz se nastesti posunula jinam. 

Zina no já si teda krabičky pamatuju, my jsme hodně chodili na výlety, nosili jsme i obědy, nemohli jsme si dovolit každý den chodit do restaurace. A do divadla mi babička nosila pokrájená jablíčka v pytlíku. Mluvím teda o devadesátých letech.