v jeseníkách je to jasný, tam těch lánů moc není:-) a je tam fakt krásně. ale bydlet bych tam teda nechtěla:-( na dovolenou nádhera.

Karja no já bydlela na vysočině a fakt okolo samý pola. naši tam (jinde) měli chalupu a to už bylo teda lepší, tam se dalo i pěšky, ale je to teda prdel světa totální, telefonní budka a zastávka autobusu, kterým se dá jet ráno pryč a odpoledne zpět (samozřejmě jen v pracovní dny).

jinak to taxikaření dětem v nějaké příměstské řiti kde není nic jsem naštěstí nezažila ale asi to bude vůbec nejhorší. a známí bydlí na nádherném místě v horách, kde teda oba dojíždějí a nevadí jim to, děti tam měly základku, ale na střední dojíždí vlakem a busem, 1,5h jedna cesta, to mi přijde strašný.

Jo to je kus od kusu, přítelovi rodiče bydlí hodinu cesty od nás, taky na vysočině a tam mě ta příroda už taky neba. Vyloženě nezajímavá vesnice s nezajímavou přírodou okolo, takže ta díra není ani ničím vykoupená. 

Tak na střední to už tak bývá, taky děcka bývají na intrech, často to ani není o tom, kdo kde bydlí, ale jakou si vybere školu. Samozřejmě v Praze tenhle problém odpadá. 

pro mě je právě představa internátu uplně nepředstavitelná:-)) zato až/jestli pudou na vysokou tak mě to bude pěkně s.át esi zustanou doma, samozřejmě:-)

Tak to by som asi umrela...od šťastia pochopiteľne

A že v Brně a jeho dojezdové vzdálenosti těch škol ale je! No ale na druhou stranu byste aspoň ušetřili;)

A prej had neni slizskej. Já nevim, já nikdy na žádnýho nešáhla, já havět taky uplně neoblibuju.

nezbývá než doufat, že si kdyžtak vyberou nějakou exotiku jako pardubice nebo hradec;-)

neni slizkej a neni to žádná havěť!

Plzeň, Ústí, Budějovice a máš je doma jednou za 14 dní. A v Německu prý dávají slušná stipedia i za slabší výkony:-D:-D

a přijedou jen na léto a to ještě kdoví jestli! dobrej plán, dík

Ja zmiji potkala, takovy miminko maly to bylo. Hadi mi nevadi, slepyse jsem si i osahala, jen mi vadi, kdyz je potkam na silnici rozjete... 

Ty jo a já myslela, že jsem ještě žádnou exotiku nezažila

Nie, nie je. Je príjemne suchý, teplý a hebučký.

Ale siaham iba na domácich miláčikov, starostlivo zbavených jedu. Stretnúť zmiju v lese, tak ma asi trafí šľak na mieste, ani sa nemusí snažiť.

Som si práve spomenula, ako nám nejaká pani učiteľka na základke vysvetľovala, že taká zmija sa vie natiahnuť a skákať a tým získa rýchlosť, takže jej človek neujde, takže treba byť v lese ticho, aby si nás nevšimla...

....ehm, keďnad tým teraz rozmýšľam, príde mi to tak neuveriteľná blbosť, že jej asi išlo hlavne o to ticho....

To hej, to mne je tiež každého zvieratka.

had je strašně příjemný na dotek! takový jemný, teplý a měkký (a když je velký, tak vám i příjemně napasíruje krk  vyzkoušeno).

ale doma bych to nechtěla stejně a sednout si vedle něj na palouku už vůbec ne!

Já hady nemám ráda, ale musím přiznat, že na dotek jsou opravdu neuvěřitelně příjemní! :-)

Co se týká toho žití, já myslím, že se to dost mění i s věkem. Můj celoživotní sen bylo bydlet úplně v centru historického města, což se mi podařilo, bylo to úplně super a ráda na to vzpomínám, posunula jsem se hlavně kvůli dětem (malým), protože co fakt nesnáším, jsou ta společná hřiště a pískoviště a bohužel jsem tam opravdu trávila dost času.

Ted' se mi po centru stýská (ale nemám to daleko), ale zároveň mě to táhne do přírody víc než dřív. Často se přistihnu třeba při cestování, že toužebně okukuju ty opravdu venkovské malebné domky na samotě....což by se mi dřív nestalo (a pořád ještě uvažuju reálně, je to hrozná pitomina, ale už to, že mě to vůbec napadne!! 

Moji tcháni strávili život ve městě a na důchod si pořídili farmu v předhůří Karpat, starají se o kozy a jsou hrozně spokojení. Kdybyste je znali, tak tomu neuvěříte. 

jsi muj clovek  a jeste jsme zapomnely na jednu podstatnou vec - Praha neni zadna dzungle, je to bezpecne mesto. 

Já se přiznám, že mám z velkých měst možná až fobii. Konkrétně třeba v Praze bych vůbec žít nemohla. Je nádherná, o tom žádná, na výlet vždy zajedu ráda, ale pak zase honem domů. Davy lidí, vytáčí mě čím dál víc fotografujícíh turistů, nikde klid, metro je pro mě trauma. Spousty divných individuí. V každém vidím vraha, přinejmenším zloděje, který tam čeká zrovna na mě . Jsem usedlá konzerva (čím dál víc toužící po klidu), to naše třítisícové městečko mi maximálně vyhovuje.

Já musím říct, že čím jsem starší, tím horší je pro mě žít v Praze. Začínám z toho být nešťastná a doufám, že se mi povede brzy se odstěhovat. Dokud to na podzim šlo, přespávala jsem částečně sama na chatě v lese na polosamotě. Sice jsem preventivně spala s lopatou u postele a ráno jsem na vlak chodila s baterkou a plašila divočáky, ale byla jsem maximálně spokojená.  Snad se jednou zadaří domeček na vesnici.