paktofonika tak ale návod máš 
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Pinot Noir Díky, já jsem věděla, že to byl nějakej divnej název 
mam chut na vodku s dzusen, berentzen, malibu, houbu a curacao s dzusem....
Reakce na paktofonika:
Najhorší stav bol vždy keď som prišla domov ľahla do postele a točila sa so mnou celá izba. Ako keby som lezala v umývadle a niekto vypustil vodu a mňa splachlo.
Jojo, to taky znám. My tomu říkali, že "máme kosmonauta". A brždění nohou teda pomáhalo jen v míře velmi omezené. Já ho naštěstí moc často nezažila, protože mám docela dobrou pojistku (i když mě teda mnohdy hrozně štvala) - většinou žaludek usoudil, že už toho alkoholu začíná bejt moc, tak mi prostě začalo bejt zle a už dál pít nešlo. Ale taky to nefunguje úplně vždycky, třeba když jsme tuhle s kamarádama po večeru stráveném sledování rugby a popíjením piva ochutnávali whisky (teda fakt kvalitní single maltky od dvanácti let vejš), tak se vůbec nebránil. Ale všechno si z toho večera pamatuju a domů jsem se v ty čtyři ráno dostala taky v pořádku, takže cajk. 
Na druhou stranu na gin s tonikem jsem nepila už léta, protože mi k tomu, aby se mi udělalo zle, stačí jediná sklenička.
Nicméně nejhoršího kosmonauta jsem zažila v prváku na vejšce, s jedním Amíkem jsme měli večer něco jako konverzaci, který jsme vznešeně říkali Anglický klub, a jednou jsme asi v osmi lidech vytáhli do baru, objednali dvě flašky vína, a ze šesti lidí vylezlo, že vlastně dneska pít nebudou, takže jsme jen tak mezi řečí s Amíkem obě flašky zlikvidovali. Sice jenom sedmičky, ale já se ten den nějak nedostala k tomu, abych se najedla, takže následky byly katastrofální... Teda pravda, žádná zajímavá ostuda se nekonala, dokonce jsem šla celkem rovně, ale jak mně pak bylo zle! Dva roku jsem k vínu nemohla ani čuchnout, až postupně jsem se k němu zase propila až přes "houbu", ve které bylo čím dál míň koly a víc vína (tuhle jsem si ji po letech z nostalgie zase dala - a teda hnus fialovej).
Jé, kiwi "malinovka", to jsem taky měla ráda, hlavně kvůli barvě. U nás se prodávala v klasické skleněné sodovkové 0,33 flašce 
A pamätá si niekto Limo? Skúšala som to nájsť a nič. Taky nažltlý nápoj v plastovom sáčku, k tomu bola slamka. Už ani neviem ako to chutilo. Bez Lima a kolorky to v lete nešlo
Candance já na tu houbu, mně to chutná furt
dzizisketa U nás to bylo občas v jídelně ve várnici a říkali jsme tomu žabí hlen, tak nevim.
paktofonika jasně že si limošku v sáčku pamatuju!
Vzala jsem si do konce týdne dovolenou abych si v klídečku dodělala práci, na kterou mi stačí home office. Ale jak to tady čtu, tak jsem si v rámci prokrastinace vycídila celej byt
Limošku v pytlíku taky pamatuju. A taky jsem děsně milovala takový mandarinkový pitíčko v kelímku, mandarinku to teda nevidělo ani z rychlíku, čirý igen farben. Už ani nevím, jak se to jmenovalo... že by Miranda?
Prosperina Olympus!
Reakce na Mutziputzi:
Prosperina Olympus!
Jsem už fakt sklerotik, takže s určitostí se mi to nevybavuje, ale je to dost dobře možný, díky!
Mutziputzi přesně, olympus, já to vždycky vyžadovala od mámy na náměstí Míru, kde byl na stanici stánek a my tam přestupovaly z tramvaje na autobus
Prosperina Olympus a Pompela! Tu mi naši kupovali v ZOO.
Potrefenáhusa Mně houba taky chutná pořád, ehm :-D.
A závidím těm, kdo píšou, že jim to nechutnalo, mně chutnalo skoro všechno. Přitom jsem měla nic moc žaludek a bylo mi blbě skoro po všem - kdybych neměla pít věci, po kterých jsem měla náročný rána, tak je ze mě abstinent, to musí mít jeden trochu nezlomnýho ducha! :-D
Sweet Potato mně v zoo takový ty malý želé pivíčka v umělohmotných půlitříčcích, pak z nich pily pivo panenky a mončičáci
coralline U nás mičuda.
dynda Joo, Berentzen, zrovna jsem si lamala hlavu, jak se to jmenovalo. To bylo popularni tak kolem roku 2000, ne? Ja si pamatuju melounovou prichut
Sweet Potato Potrefenáhusa Mne nasi kupovali Olympus pred nemocnici Na Bulovce. Vlastně mi to nechutnalo, ale patřilo to k navsteve Prahy a lekarske kontrole
