Sweet Potato 
jo, to je do zlatého fondu!!!
VIP zjevy
14. srpna 2014 20:26
Sweet Potato To, že každá kapka nad absolutní abstinenci je moc, platí v případě abstinujících alkoholiků beze zbytku.
Nepopírám, že naše společnost má nastavenu míru tolerance k požívání alkoholu poměrně vysoko, a je mi přímo odporná ta až adorace pivařů - viz i reklamy typu "chlapi, jdeme na jedno" - z čehož mnohdy vyplývá, že kdo nepije, není chlap, a čím více piva vychlemtá, tím je větší chlapák. Zároveň se mi ale nezdá, že by zdejší návštěvnice Vinárny byly v blízké či vzdálenější budoucnosti adeptkami na pobyt u Apolináře. Do vlákna občas nakouknu, ráda si o vínu přečtu, rozšířím obzory. Nevím, zda to v souvislosti s nedávno probíranou kauzou vůbec můžu napsat, ale prostě dobré víno do mého života patří. V tom smyslu, že jsem schopna poznat kvalitu (a nemám problém pohlídat kvantitu). Pokud za nějakých okolností si víno dát nemohu, není to pro mě problém - ani dlouhodobý; nerozhodí mě pohled na lahve ve spíži, ani v obchodu automaticky nezabloudím mezi regály s vínem. Problém nastane tehdy, když se alkohol stává berličkou, společníkem v časech zlých i dobrých - napít se na žal, hledat příležitost, kde, s kým popít, oslavovat vše a vždy se sklenkou v ruce.
Mně přišlo hrozně zajímavý, že Ájurvéda se k alkoholu staví souhlasně pouze v případě, že má člověk dostatek všeho a že je psychicky vyrovnaný a v pohodě. Ale když se nad tím zamyslím, dává to smysl. Když je člověku fajn, není frustrovaný, nemá hmotnou nouzi, a celkově je spokojen, asi nehrozí, že propadne alkoholismu.
To jen tak jako na okraj. :)
bram Jo, to je zajímavý poznatek (a už ho v duchu ověřuju v praxi).
Hanka H U abstinujících alkoholiků bez debat. Míněno to bylo ale obecně.
Jinak samozřejmě souhlasím. A podtrhla bych, že pít proti špatné náladě (smutku, splínu, hněvu, atdatd) je cesta do pekel.
A potom je tu druhý extrém a to je u nekterých skoro nulová tolerance vuči lidem, kteří pít nechtejí.
bram to je dokonaly
bram to je zajímavý! Zní to jako dobrý přístup.
Černá kočka ano, musela jsem trochu vycvičit rodinu manžela, že když si prostě nechci dát panáka, protože má někdo narozeniny, nemá to co dočinění s tou danou osobou. Prostě třeba jen nemám chuť.
Černá kočka To je přesně ono, kdo nepije, je divnej. 
Já to na vlastní kůži nikdy nezažila (dlouho jsem v podstatě nepila a teď piju, když chci a co chci já), ale slýchám to pořád.
Ano, poslouchám to celý dospělý život, dej si, proč si nedáš, tak alespoň trošičku, šťopičku, malého panáka...ne, nic a basta. Naučila jsem se dát si trošku proseca nebo dobrého vína, to i ráda, ale když si to nedám rok, nic se nestane. A ty tlaky mě dost štvaly, i v rodině, desetkrát se to dalo opakovat...
Catherinne Ja som už pár rokov nepila žiaden alkohol, ani víno, ani panáka, ani žiaden prípitok na rodinnej oslave či na svadbe. Neznášam a neznášala som to presviedčanie, daj si aspoň trošku. Nie, ďakujem, nechutí mi to a nebudem piť iba preto, že pijú všetci ostatní a je taký zvyk. Som za divnú, ale viacerí v rodine už rešpektujú, že nepijem, a nepresviedčajú ma, aby som si dačo dala na oslave či svadbe. Takisto aj z práce, ak sme mali nejakú oslavu, rešpektovali, že si dám vodu/džús (čo si myslia, neviem, ale blbé poznámky predo mnou nikto nemal).
Černá kočka Tak tohle také nemám ráda - pokud si někdo nechce dát jakýkoliv alkohol, prostě nechce, a konec! Takové to "dej si se mnou panáka, nedělej vlny.." nesnáším - tvrdý alkohol prostě nepiju - nechutná mi, nic mi neříká.
Reakce na bram:
Mně přišlo hrozně zajímavý, že Ájurvéda se k alkoholu staví souhlasně pouze v případě, že má člověk dostatek všeho a že je psychicky vyrovnaný a v pohodě. Ale když se nad tím zamyslím, dává to smysl. Když je člověku fajn, není frustrovaný, nemá hmotnou nouzi, a celkově je spokojen, asi nehrozí, že propadne alkoholismu.
To jen tak jako na okraj. :)
Já to takhle vždycky brala. Jediná chvíle (kromě těhotenství), kdy jsem přestala v životě pít, byla když jsem měla poprvé psychické problémy a dost často jsem se večer přistihla, že piju na smutek. Když jsem začala chodit na terapii, jedna z prvních otázek byla na alkohol, tak jsem smutně hlásila, že prave bohužel teď nepiju vůbec A když jsem po x mesicich nadšeně hlásila, že už si zase dávám víno, pivo pro radost ze života, radovala se terapeutka se mnou
Reakce na Sweet Potato:
Hanka H U abstinujících alkoholiků bez debat. Míněno to bylo ale obecně.
Jinak samozřejmě souhlasím. A podtrhla bych, že pít proti špatné náladě (smutku, splínu, hněvu, atdatd) je cesta do pekel.
no a ted si vem, ze mne primo alkohol doporucila lekarka. Pry nez zaberou antidepresiva. Zkusila jsem to, uleva prisla, ale sama jsem pochopila, ze by to nemuselo dobre dopadnout. A vim i o par dalsich lekarich co to tehdy doporucovali. Mimo jine, nekdo tu psal, ze deprese neprijde jen tak hned. Prisla. Bylo to nejhezci a nejstastnejsi obdobi myho zivota. Vsechno zality sluncem. A jednoho dne jsem se probudila do pekla hluboke uzkosti a beznadeje. Jen tak z niceho nic. Ted jsem si to znovu vybavila.
crazydaisy pít na deprese. 
Já mám teda asi velké štěstí, že mě alkohol náladu nijak nevylepši. Jedině, když jsem PO velkém stresu, tak mi reset trochu pomůže uvolnit se a přeskočit na druhou stranu. Ale ve chvíli, kdy v tom žiju, se mi ani pít nechce.
continuity no naladu fakt ne, ale to uvolneni, kdyz se clovek (treba i nevedomky) citi pod tlakem, to je zas moje tema. a navic mi to chutna, plus rodinna zatez-no zadna sranda a posmivat se lidem co to neukociruji bych si nelajzla.. nikdy nevis
crazydaisy 
doktorka teda
crazydaisy No uf.
Že deprese může přijít z čistého nebe, je to bohužel tak.
continuity No já už si onehdy u té skleničky s ryskami říkala, že by ty popisky měly být přesně naopak. Ale nechtěla jsem být za mravokárce a kazit vtip.
