Luna kecy o závisti jsou většinou docela trapný.
v mém případě se ale můžu přiznat, a je to všeobecně známo, že lidem závidím vlasy.
jinak jsem nezáviděla nikomu nikdy nic. ani prachy, ani manžela, děti, psy nebo slávu.
většinou totiž nechápu, co je na těch věcech nebo lidech k závidění. jsem tak hyperkritická, že vidím něco, co působí, že daný subjekt je naprosto normální a není důvod se závistí užírat
krom těch vlasů tedy.
edit: ale vlastně v tom případě stejně neplatí vaše závistivá teorie, protože když ty vlasy závidím, tak nad nimi obdivně vzdychám. neříkám, že jsou hnusný. mně se líbí vlasy prakticky všech lidí, krom prince williama a plešatých dědečků.