Lítost nebo zklamaní chápu. I sama píšu o lítosti. Ale nějak jsem měla pocit, že se psalo o naštvaní. Možná jsem to špatně pochopila.

notna pro naštvání z toho, že mě někdo nutí zkoušet fusekle, ze kterých nemám nijak zvlášť radost, a ještě k tomu zrovna prožívám zklamání, mám pochopení. 

notna Já si teda to naštvání umím představit v barvách. Místo toho, aby jí aspoň dali svatej pokoj, když už nedali tu věc, votravujou s ponožkama.

Sweet Potatože, když jsou takoví hrdinové, tak bych to teda nechala být a vyčkala až na to dítě přijde samo.

notna pro naštvání z toho, že mě někdo nutí zkoušet fusekle, ze kterých nemám nijak zvlášť radost, a ještě k tomu zrovna prožívám zklamání, mám pochopení. 

​Přesně tak. A pak i naštvání, že mi to nedali normálně a musel kolem toho být tyátr. Plus se teda říká, že za vztekem se vždycky skrývají další emoce, že je to druhotná emoce. Umím si i představit naštvání na to, že mi celou dobu tvrdí, že tu vysněnou věc nedostanu, a nebyla to pravda.

notnatak byla rec o pubertacich, detech. Ty jeste nemaj ani ten mozek vyvinutej tak aby se umeli nezlobit, kdyz nedostanou neco vytouzenyho prece. A prece kdyz si neco moc prejes a nedostanes to, budes zklamana i jako dospela. A mas na to narok. Ne to nekomu vycitat, ale zklamani je prece prirozeny.

​no nevím, ale puberťák už by snad uměl přijmout, že nedostal, co si přeje.... 

olte když dítě nedostane, co si přeje, tak většinou dostane něco jiného, co mu udela radost.  Pokud je někde schované velké přání, tak zbylé dárky jsou často "do počtu". 

Jako jo, dárce to fakt nevymyslel dobře, ale špatné je dítě. 

olte zrovna v pubertě s dítětem emoce hází stejně jako s batoletem

Jako jo, dárce to fakt nevymyslel dobře, ale špatné je dítě. 

​

notnaJá jsem jednou jako puberťačka u stromečku naštvaná byla. Nedostala jsem vytoužený dárek. To bych ještě v pohodě snesla, ale přesně ten co jsem chtěla dostala ségra, která z něj nijak odvařenà nebyla. Furt je to jen emoce a tu prostě cítím.

Pro mě je nepředstavitelný naštvat se, že dárek nebo způsob jeho předání není podle mých představ. Pokud to není úmysl, udělat mi záměrně zle. Tak jako předpokládám, že dárek dotyčný dává s dobrou vírou, že dárek i způsob jsou fajn, předpokládám, že obdarovaný mi nedá sežrat, když to nevyjde a že to není podle představ. 
Jako jo, stát se může cokoliv, každej má někdy nejalek kiks. A Ne, jasně , je ok být naštvaná. beru to jako základ slušného chování.

Jinak u nás v rodině máme historku od babičky, která jako malá holka dostala zlatý náušnice v krabičce od plísňovýho sýra (kterej neměla ráda). Krabička byla mrsknuta do kouta, ale od té doby má z toho babička milou vzpomínku. A mě to dojímá, protože má už dost pokročilou demenci a ani nevím, jak teď všechno kolem vnímá. A jestli si tu historku ještě pamatuje.

notna ale emoce prostě je, nemůžeš si říct, že je nepřijatelné ji mít. Nepřijatelný může být maximálně způsob, jak jí projevuješ. A ano, ne vždycky to člověk zvládne bez ztráty kytičky. Takhle racionálně si to můžeš vysvětlit až zpětně.

Len

notna Já všechny ty naštvaný chápu. I když se mi to samotný příčí a nechápu motivaci darujícího, tak mě to ani nepohoršuje. 

Šifrovačku (uzpůsobenou věku) dělám od loňska synovi s mikulášským balíčkem - měla úspěch, za chvíli to našel a měl radost. Když jsem tu četla ty peripetie s nenápadným propašováním kamsi, jsem ráda, že jsem si tohle ušetřila a je to normálně dárek od rodičů k týhle příležitosti. Navíc Mikuláše už měli ve školce. Úplně mi bude stačit připravit kouzla na štědrý večer.

My jsme s bratrem dostávali od 10 let u jedněch prarodičů výbavu. Peřiny, hrnce, příbory. Do naší plnoletosti jsme měli skoro komplet vybavenou domácnost. Divný to bylo, žádná radost z toho, ale že by nás to naštvallo, to nás ani nenapadlo. Ted už jsou to humorný historky, když to někomu líčíme, jak jsme čekali u měkoušů něco na sebe a tam froté ručníky Hlavně jsme byli každý rok překvapeni, že ještě něco dalšího, co nemáme ve výbavě. Jsme nevěděli , co všechno nám chce babi pořídit, tak jsme si mysleli, jako tohle je do výbavy dost a příští rok už to nebude. A bylo Pak nejak časem babi naznala, ze uz mame všechno a taky uz máme rozum na nákupy a muzeme si koupit to, co budeme chtít, tak nám začali dávat do peníze.

notna ale ty to vidis z dospeleho hlediska. Takove desetilete dite si tezko rekne fajn, to lego technik jsem sice nedostal, ale jsou Vanoce, budme na sebe hodni. Tu hnusnou cepici, ktera je fakt pro mimina, jiste nysleli dobre, a ja je vsechny mam moc rad.

Od babicky se snese leccos, muze se mavnout rukou a rict nojo, nase babi! Ale ten hlavni vytouzeny darek, ktery se zvrtne, klidne to rozcarovani zpusobi i dospelemu. Jen ten dospely pravdepodobne vztekle neprasti blbou cepicí do kouta a nepujde spat s placem.

I kdyz znala jsem pani, ktera oplakala k narozeninam kuchynsky robot a dost dlouho byla ticha domacnost.

Predvanocni atmosfera v Leidenu. 

Kokoska navíc ta dospělá osoba z inkriminovaného příběhu, která křičela na dítě u stromečku "tak si ty obleč ty podělaný fusekle", zvládala svoje emoce úplně ukázkově, že jo. Ale běda, jak emoce neovládne dítě!

Pinot NoirZen prostě