notna ja myslim, ze hrozne zalezi na te konkretni rodine a predchozich zkusenostech. Dite si prece pise nejsky dopis prani. A rodice maji minimalne nekolik tydnu na to, dite nejak pripravit. Takze se da krasne mluvit o tom, ze ne vsechna prano se splni atd... Garfie to napsala jako zabavnou odposlechnutou historku. Nikdo nevime, jak to v te rodine funguje a jake jsou zvyklosti. Pokud predchozi vanoce dostala vse, co si prala, tak jasne, ze najednou bude zklamana/nastvana. Pokud sourozenci dostali sve nejvetsi prani a ona misto toho ponozky, tak to nastvani chapu dvojnasob. Ne, nemyslim si, ze je nutny splnit vse za kazdou cenu. I moje male deti si treba k tomu, co chteji uplne nejvic maluji hvezdicku, ze to je to hlavni. A dcera to loni nedostala, protoze to bylo nesplnitelne (kostym Kazizuba z videoklipu Stistka a poupenky ).

A i ja jako dospela priznavam, ze jsem z darku nastvana byla. Samozrejme jsem darcum podekovala, darek do dneska pouzivam, nerozbrecela jsem se po predani, ale nastvana jsem trochu do ted. Prala jsem si roboticky vysavac, konkretni model, co ma kamaradka, je s nim spokojena a ma funkce, co jsem chtela. Hlavne ze se da v aplikaci nastavit prostor, kam nema zajizdet. No a dostala jsem nasobne drazsi vysavac, ale bez chytre aplikace, kde se da nastavit zakazana zona. Takze s malymi detmi a nasim usporadanim bytu docela neprakticky... 

Podle mě by tady ti schovávači překvapení měli mít koule počkat, až obdarovaný dar objeví skutečně sám. Moc se mi nelíbí snaha režírovat pocity druhého, jako že já chci, abys tu věc našel a měl radost, hned teď. To ji mohli zabalit normálně. Nelíbí se mi ta habaďůra. Myslím, že darující se pak nutně chová nepřirozeně a vlastně hlavně proto, že chce vidět v praxi svůj vlastní scénář. Jenže dary jsou opravdu něco nevynutitelného a ne plně předvídatelného, pro všechny strany.

Ja jsem obrecela digitalni metr, co jsem dostala od taty ve dvaceti

a vloni na me cekala obrovska krabice pod stromkem, ja jsem se nadchla ze je to lego a on to byl vysavacne ze bych z Dysonu nemela radost, ale teda v tu chvili to trosku zklamanicko bylo

Haha. Moja sestra k 50 dostala robotický vysávač. K nemu bol priviazaný malý diamantový prívesok, a ona to pri vybalovani normálne s papierom odhodila, bolo vidieť sklamanie v tvári aj keď sa usmievala a keď jej deti videli ako to hádže do koša tak najprv tak čakali či si ten prívesok na robote všimne, potom sa pozreli lepšie a tam nič.

To bol vrchol oslavy hrabať sa v koši a hľadať ten maličký kamienok s očkom. 

Tiež dobrý nápad 

711990

MPLee tak to bych taky byla zklamaná. A přiznám se, že bych se i pídila po možnosti výměny. Tohle je jediná funkce, co mi hodně chybí 

Ja ani moji súrodenci sme ako deti nikdy nepísali list Ježiškovi, ani si nepamätám, či sa nás naši pýtali, aký darček by sme chceli. Darčeky nám vyberali oni a nepamätám si, že by sme niekedy boli výrazne sklamaní či nahnevaní. Asi sme nemali nejaké veľké očakávania. Dostali sme nejakú knihu, hračku a zakaždým nejaké oblečenie. Od starých rodičov z maminej strany sme dostávali veci do výbavy, najmä obliečky, neskôr peniaze. Mňa doteraz potešia aj ponožky či pyžamo.

Synovci zvyknú mať v liste Ježiškovi cca 5 bodov, z toho jeden zvykne bývať prekvapenie,ďalší aby sme boli zdraví. Tiež sú pripravení na to, že nemusia dostať všetko zo zoznamu. Nenahnevajú sa ani vtedy, keď dostanú oblečenie popri iných darčekoch.

Já teda jednou kvůli dárku dokonce i brečela (teda omlouvá mě, že jsem zrovna byla těhotná a rozbrečelo mě úplně všechno ;o). Chtěla jsem od našich k vánocům nové povlečení, bylo mi celkem jedno jaké, ale máma mi řekla ať si vyberu vzor, tak jsem tím strávila asi tři hodiny, poslala jsem jí odkaz a ona pak stejně koupila jiné, protože se jí ten můj vybraný vzor nelíbil. Tak mě to hrozně rozlítostnilo, ta zbytečná činnost výberu, i když kdyby rovnou vybrala ona sama, tak by mi bylo celkem fuk, jaký vzor to povlečení má.

MPLee to s tom vysavacem se mi stalo taky. Manzel dostal presny odkaz....a koupil teda uplne zaklafni verzi, co se zasekla pokazde pod nasim rohovym gaucem. Nakonec uznal chybu (pote co musel gauc demontovat, kdyz se vysavac zaklinil). No k narozeninam mi letos taky nedal nic a kdyz videl, ze jsem nastvana tak objednal tenhle vybrany vysavac a dal mi ho druhy den711990 my jsme uplne opacny . Ja si Dyson taky preju, strasne by mi usnadnil zivot. Robot mi zivot doslova zmenil. Tak uvidime. Kdyztak si ho koupim sama. Ja uz si osobni veci dlouho moc nepreju, spis takhle veci do domacnosti, co nejvic uzivam ja. 

Jinak ja zklamana z darku obcas byvam. Specialista je muj muz, ktery proste odmita vyvinout byt minimalni snahu. Kdyz uz jsem mu loni poslala prime odkazy na par kousku kosmetiky, tak o Vanocich nebyly. Rikam si ok, v lednu mam svatek. No tak taky nic. Nekdy v breznu jsem tohle nadhodila. Chlap zblednul, ze to ale koupil...no nakonec tu tasku z Notina hodil na vrsek ukotvene knihovny a ono mu to zapdlo. Dalsi dva mesice trvalo nez se ty veci pokusul vyprostit. A specialista na darky byval tata. Vzdycky kouoil nejaky drahy krap, ktery nikdo nechtel. Jako me stve jedine, ze me moji blizci vlastne po tak dlouhe dobe vubec neznaji, aby dokazali neco vybrat. 

Podle mě by tady ti schovávači překvapení měli mít koule počkat, až obdarovaný dar objeví skutečně sám. Moc se mi nelíbí snaha režírovat pocity druhého, jako že já chci, abys tu věc našel a měl radost, hned teď. To ji mohli zabalit normálně. 

presne to jsem psala. 

​

A syn by letos byl zklamany taky. Stravili jsme spolu opravdu hodiny vyberem konkretniho lega z Ninjago. On ten svet miluje a je v tomhle totalni detailista. Psali jsme na lednicku konkretni nazvy i s cisly a webovou strankou k nakupu, aby to mel jezisek snadnejsi. Syn vi, ze mensi kousky dostane i u nas a zatracene se snazi byt hodny . Ja vim, ze se mi to asi vymsti. Ale tento tyden na preventivce mu nasli prvni maly kaz, vrtani za tyden. A jeste v ordinaci jsme vymenili jedno lwgo za to, ze to proste vydrzi. A to on vydrzi, i kdyby to melo hooodne bolet, v tom je po me

Jos Jo, muj muz je taky specialista. Já mám ráda kytky, musel by to vědět i slepej nebo hkuchej, ale myslím, že mi nějakou dal tak dvakrát za zivot. Vždycky mi k narozeninám nakoupí nějaké bonboniery a letos to už hecnul tak, že mi dal peníze. Což je takový já nevím no...jakoby směšný v celém kontextu našeho rodinného finančního uspořádání..  Připadala jsem si, jak když dostávám dárek od svy babicky:D, ale on mi vždycky řekne no, že je mu to líto, ale že proste fakt nevi.... Ale ono je to pro dospělého vážně tezke, vloni že vsech dárků se mi nejvíc líbil malý hrníček na kafe, co přesně padnul, ten tvar, velikost, barva....takovej ten jeden z x set hrnecku;-).

Letos si preju brýle a aby je se mnou šel vybrat;-)

dorota My jsme si taky nepsali žádné listy Ježíškovi (to je až moderní zvyk) a stejně se máma trefila. Ja kupuji dárky už předtím než děti píšou. A většinou dokupuji max jednu věc. Mně zas přijde normální, že rodič nebo partner nějak přemýšlejí, sondují, co by tomu obdarovanému udělalo radost. 

Pokud jsem někdy byla z dárků jakkoliv frustrovaná, tak kvůli faktu, že nad tím ten dárce vůbec nepřemýšlel nebo tomu nevěnoval ani minimální energii. 

Ted mě třeba hrozně potěšil dárek od kolegů na rozloucku. Dostala jsem kytku a láhev calvadosu - 14 dní zpět jsme někde spolu byli a já si ho objednala. Prostě ten pocit, že tě lidí vnímají, když mluvíš. 

continuity Hele to se mi stalo taky v práci, byla jsem na dovolené, o něčem jsem vyprávěla a říkám jim, hele to mám strašně ráda, ale nekoupila jsem si to, nějak jsem to nestihla nebo ze je to drahe,ale fakt jen jednou dve tri vety...a oni mi to objednali k vánocům za 8 měsíců!!! Ale to musíš mít proste v sobě no. 

continuity Tiež sa snažím ľudí počúvať a kúpiť im taký darček,čo by im urobil radosť,premýšľam nad tým. Ale pre niektorých sa mi darčeky kupujú ťažko, napríklad pre brata či otca.

Karja

jenomže to je přesně TEN DÁREK. 

Starší jednou koupila k Vánocům spolužákovi tužku s gumou na konci. Prý sám takovou nemá a od ní si ji půjčuje. Nebo mi koupila značkovače na pletení, protože jsem je pořád ztrácela. To jsou korunové položky, ale je tam ten zájem. 

continuity Karja Přesně. Kvůli tomu jsem se teď chytla s mamkou. Chtěla klukům koupit k narozeninám povlečení. Bude jim v lednu 15 a 13. Dovedete si představit to nadšení puberťáků. Trvalo mi, než jsme jí to vymluvila. Naštěstí měla v záloze ještě jeden dárek, návštevu japonské restaurace a to vím, že budou nadšení.

continuity jj ale upřímně, já bych to nedokázala koupit v tomto stylu ani svým sestrám;-).

Karja se sestrou mám letos dárky zrušené, naštěstí, protože ona se tím vůbec nezabývala.

Loni jsem dostala cestovní set sprcháčů, to mně teda fakt potěšilo, protože ví, že hodně cestuji. Až do chvíle, kdy jsem zjistila, že úplně stejný dostaly všechny ženy v rodině.

Já jsem jim loni koupila stěrku na podlahu, krám asi za dvě stovky. No highlight Vánoc, prý vůbec netušili, že taková věc existuje. (oni nemají v koupelně sprchovou vaničku, takže vždy po sprchování musel někdo běžet nahoru s kýblem a vytírat ten bazen mopem.) 

MPLee Já jsem vloni dostala od muže dost drahý dárek, kdy se poprvé ale absolutně netrefil. Přemýšlela jsem nad tím několik dní, pak jsem si vygooglila podmínky vrácení, a nakonec jsem sebrala odvahu (bála jsem se, že bude zklamaný) a řekla mu, že bych to ráda vrátila. Místo toho jsem si vybrala později jinde něco jiného a on si v ceně toho vráceného daru v tom obchodě vybral něco pro sebe. Všechno to bylo v sekci sportovního vybavení. 
Nejvíc mi na tom vadilo, že mi bylo jasné, že to vůbec nevyužiju, bylo to velké, a než se odhodlám to zlikvidovat, budu přes to mnoho let někde skákat. 

Akorát vysavač by se měnil blbě, no, protože jak se vyzkouší, tak je nenávratně ušpiněný, to je fakt blbá situace. 

Karja já teď už neumím ani svoje syny. Jednak už jsou defakto z domu, tak těch příležitostí mimochodem zjistit, co by chtěli, moc není. A reálně oni nic nechtějí, leda jim odejde nějaká praktická věc. Tak tu pořídíme hned, protože čekat na Vánoce s mobilem, když v červnu končí podpora pro internetové bankovnictví, je jaksi neužitečné. Nové lyže taky dostávali na začátku sezony, protože jsme často jeli na hory už před Vánoci. Sportovní vybavení vlastně skoro nikdy nebylo dárkem.