ziginka Ano, stara, mimo domov jsem byla jen parkrat, ale vzdy bez problemu. Ale mit je sam par hodin mesicne a 5 let vtahu!!! To je to, co se neda vysvetlit. Proste ted si zajdu za doktorkou, 1x tydne hlidani a snad se to prezije. Jo a taky proste nemuzu zaboha rozchodit ten nezajem babicek, mne to fakt silene mrzi.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Luna Jj, to tě chápu. Já tchýni nemám, mamka nehlídací a co já...už jsem to bez nich zvládla a přežila, ale mrzí mě to kvůli klukům. Já jsem se svojí babičkou měla mnohem bližší vztah než s mamkou a to oni nezažijí. Byla jsem tam každé prázdniny. S dědečkama je to trochu lepší. Tchán byl vždycky úžasný, pohlídal i půl roční dítě, ještě jim předal spoustu znalostí. Ale je mu momentálně 77. Že by k němu jel někdy někdo na noc, víkend nebo prázdniny, to nikdy nehrozilo. No a můj taťka má vnoučata rád, zase málokdy to prosadil u mamky, takže pobyt delší než v době práce nikdy nehrozil. Teď vidím opak...totální nezájem ze strany dětí, nechtějí tam ani na návštěvu.
Renusatko Jojo, nezájem prarodičů je blbý. Nevím, že si to neuvědomují, že ty vztahy fungují obousměrně, že z nich vnoučata nebudou skákat metr vysoko, když je vidí 2x do roka. Máme to takto s tchyní, ještě okořeněno její závistí vůči mojí mamce, která je jakože tou preferovanou babičkou (pochopitelně, viz výše).
Myslím, že manžel taky neměl přesnou představu, jaké to je, se celý den starat sám o dítě, než to okolnosti nějak přinesly, že musel. Od té doby ani náznak toho, že by nechápal... A to máme jen jedno fakt moc hodný a bezproblémový dítě (zatím nemarodil apod.).
S těmi prarodiči je to hrozná škoda.U nás jsou 2+2 a všichni syna bezmezně milují a v rámci svých možností s ním jsou co nejvíc, což nám hrozně pomáhá, mně to umožňuje trochu pracovat a udržet si zdravý rozum, přilepšit rozpočtu, ale hlavně, prcek jim tu lásku oplácí stejnou měrou. Když je vidí, udělá obří usměv, vydává hrdelní e e a vrhá se na ně. Já si přesně pamatuju, jak jsem měla radši tu babičku, ze který šlo víc bezmezný lásky. Myslím, že vztah babička/dědeček a vnouče má jediný pravidlo - kolik jako prarodič dáš, tolik dostaneš. Nechápu, jak se o tohle může někdo dobrovolně připravit.
dynda Tak to je fajn, ze to tak manzel ma. To muj by nikdy nepriznal, i kdyby ho odvazeli nohama napred. On mi proste rekne MUSIS. Jina moznost neni, proste to zvladnout MUSIS, pomoc nemame, se s tim smir.
Reakce na Luna:
ziginka Ano, stara, mimo domov jsem byla jen parkrat, ale vzdy bez problemu. Ale mit je sam par hodin mesicne a 5 let vtahu!!! To je to, co se neda vysvetlit. Proste ted si zajdu za doktorkou, 1x tydne hlidani a snad se to prezije. Jo a taky proste nemuzu zaboha rozchodit ten nezajem babicek, mne to fakt silene mrzi.
Ale proč jen párkrát?
Absence prarodičů je blbá, ale to se bohužel stává. Někde nejsou, někde jen nechtějí, je to jejich právo. Ale já vidím problém spíš v tom, podle toho, co občas píšeš, že i otec jako kdyby nebyl.
Reakce na Luna:
dynda Tak to je fajn, ze to tak manzel ma. To muj by nikdy nepriznal, i kdyby ho odvazeli nohama napred. On mi proste rekne MUSIS. Jina moznost neni, proste to zvladnout MUSIS, pomoc nemame, se s tim smir.
co je to za člověka?!
Luna Ráda čtu tvoje příspěvky, kolikrát mám pocit, jako bych je psala sama. Takovou krizi jako ty ale zatím naštěstí nemám. Ale co se týká těch stavů, co popisuješ, nejseš sama - jen v bezprostředním okolí mám dvě holky, co zažívaly něco podobného, bylo to v obou případech naštěstí psychosomatické, ale té jedné, která to neřešila, se to přehouplo do zdravotních problémů. Takže kromě návštěvy odborníka bych si také vážně promluvila s manželem, že je čas na změnu.
Ti chlapi do toho fakt nevidí, a to ani ti osvícení, co se občas postarají a dobře ví, že je to někdy dost záhul. Oni totiž nikdy nezažili takovou tu nejistotu, že vlastně několik let nevíš, jak dlouho budeš reálně doma, a co tě pak čeká. Kdybych věděla, že za rok touhle dobou odložím tepláky, oblíknu kostým a vrátím se na původní, nebo jiné, ale konkrétní místo, byla bych asi taky víc v pohodě a nic moc bych neřešila, brala bych to jako vyměřený čas, který si spolu musíme užít, dokud to jde. V mém okolí ty návraty do práce ale moc nezafungovaly a já osobně se zuby nehty snažím udžovat kontakt s původní prací, ale se svým svobodným povoláním v dosti kompetitivním prostředí to nevidím nijak nadějně. Takže suma sumárum, myslím, že pro hodně žen je i tohle takový podvědomý stresový faktor, že zkrátka nevíš, co bude.
A s tím souvisí moje rada. Jestli to s návratem do práce myslíš vážně, a jestli děti nejsou ještě v "nárokovém" školkovém věku, začni brzy mapovat školky. Já sama jsem synovi vyjednala místo skoro osm měsíců před nástupem, a už měli skoro plno. Teď jsem mu chtěla navýšit docházku, abych si mohla rozšířit úvazek, a už měli plno, takže nejdřív v září, což byla dost čára přes rozpočet. Jo a ještě jeden postřeh - u nás školku nesl nejhůř manžel. Mládě si tedy první měsíc také poplakalo, ale rychle si zvyklo a teď si troufám říci, že chodí vyloženě rád. Zato manžel to pořád nějak řeší, takže přeji pevné nervy.
Jak to po sobě čtu, vypadám jako matka drsoň. Ale nejsem, fakt ne 
Manžel si asi vůbec neuvědomuje ty dalekosáhlé následky, když tě jednou odvezou do blázince, nebo si vypěstuješ něco chronickýho. Muž je asi často pryč, že? Skoro bych řekla, že byste měli někam zajít oba, dlouhodobá frustrace jednoho z partnerů nevěští nic dobrého. A už toho nechávám.
Luna Ja bych soupla deti manzelovi minimalne na vikend a odjela do wellness hotelu.
Reakce na Renusatko:
Luna Jj, to tě chápu. Já tchýni nemám, mamka nehlídací a co já...už jsem to bez nich zvládla a přežila, ale mrzí mě to kvůli klukům. Já jsem se svojí babičkou měla mnohem bližší vztah než s mamkou a to oni nezažijí. Byla jsem tam každé prázdniny. S dědečkama je to trochu lepší. Tchán byl vždycky úžasný, pohlídal i půl roční dítě, ještě jim předal spoustu znalostí. Ale je mu momentálně 77. Že by k němu jel někdy někdo na noc, víkend nebo prázdniny, to nikdy nehrozilo. No a můj taťka má vnoučata rád, zase málokdy to prosadil u mamky, takže pobyt delší než v době práce nikdy nehrozil. Teď vidím opak...totální nezájem ze strany dětí, nechtějí tam ani na návštěvu.
U nas je take celkem nezajem ze strany manzelovy rodiny. Tchyne a manzelovi prarodice (oni jsou stejne stari jako moje mama, ted maji 68) bydli 50km daleko. Vidame se na rodinnych oslavach, o Vanocich, obcas prijedeme na nedelni obed. Tchyne si tedy parkrat vzala starsiho na noc, ale spocitala bych to na prstech-ma ctyri a pul roku. A co myslite. Ted by chtela, ale uz nechce syn. Jednu dobu ho vidal casteji tchan, co zije v Indonesii. A co se tyce prarodicu...kdyz jsem byla podruhe tehotna a potrebovala jsem obehat vsechny doktory, jezdila jsem k nim se synem jednou tydne-trvalo to dva mesice. Rano nas tam muz odvezl, odpoledne vyzvedl. Dopoledne hlidali, ja vyrizovala doktory. No a deda potom se mnou "mel rec". Ze nechce, abych je vyuzivala, ze z nich delam blbce a pokud k nim chci jezdit, tak maximalne jednou za ctrnact dnu. Pokud potrebuju casteji, at si sezenu pro syna hlidani. Strasne se me to tenkrat dotklo a hodne jsem to obrecela. Takze od te doby opet jen na rodinne oslavy, Vanoce. Ale v podstate meli pravdu-vyuzivala jsem toho, ze bydli ve meste, kde mam vyrizovani a ze muzou pohlidat sveho pravnuka. A teda nenapadlo me, ze z toho bude takovy problem.
Hodne me to vsechno mrzi, deti rostou, cas plyne.
tv Tenhle příběh si pamatuju, radostnej teda není ani za mák.
Gatita Starsi chodi do skolky, mladsi zacne v zari, pak jdu do prace, v tom mam jasno. S manzelem je domluva v klidu, muzu kamkoli, jen ja mam proste najednou pocit prazdna, pac ono neni s kym, nejlepsi kamaradky, jedna vdana u Prahy, druha Bratislava, treti ted predcasne rodila a trnou hruzou, co bude dal, ostatni pracujou nebo maji deti atd...a ty "nove" z okoli, tak s tema si clovek pokeca o vareni a detech. A konec. A jet nekam sama je sice fajn, ale kolikrat me i tak chytne depka, ze proc tu se mnou nekdo neni...No asi mi rozumis.
Aranel No jo, no. Uz to budou dva roky, ale me to mrzi doted. Normalne spolu komunikujeme, ale ja citim, jak se neco z me strany pokazilo.
Luna to pokud manzel bez problemu hlida, tak vypadni alespon jednou tydne do te posilky. i kdyby sama do kina. orazis si i tak. osobne teda depku typu: nikdo tady se mnou neni neznam (krome obdobi tesne po rozvodu, ale ted teda rozhodne ne). konecne nemusim s nikym mluvit, takova uleva. ja si vlastne nejlepe odpocala, pokud muz nekam s detma odkvacil, nejlepe na cely vikend
tv Doufám, že to překousneš hlavně kvůli sobě. Já si ten příběh taky pamatuji, provedení dle tvého popisu nebylo uplně nejšťastnější a šlo to z jejich strany udělat rozhodně lépe, ale byla by škoda, kdyby to nějak výrazně narušilo váš vztah. Tak snad ten blok časem přejde, nebo nevim jak se odblokovávájí nějaké staré křivdy, asi se na tom dá nějak pracovat;-).
continuity Ano, ano, i teď, když jsou děti celkem velké, je pro mne nej být sama doma. Hlavně večer!
Luna nevěřila bych že to někdy řeknu, protože mým snem bývalo aby se všichni lidi na týden někam ztratili. ale taky oceňuju přítomnost další dospělé osoby, se kterou se dá normálně mluvit a tak:-) dokonce mi i bývá smutno po dětech
continuity No tak já teda depku mám, když jsem sama, protože už jsem sama 5 let a je to dost děs. Dokonce chodím třeba furt někam do kšeftu pindat s prodavačkama a mám i oblíbenou kavárnu, kde si kupuju kafe do kelímku, protože mě tam už znají a vydrží se mnou mluvit po celou dobu přípravy!
Karja Hele, ono je to stejne jedno. Vidame se jen na tech rodinnych oslavach. Zajem o deti mimo tyto akce neni, ze by starsiho treba nekam vzali, do zoo, nebo treba na pulden k sobe, to se nedeje. Vzdy probehne poznamka, ze ten mladsi je trochu mamanek, kdyz k babicce nechce-jak by taky chtel, kdyz ji vlastne nezna. Ja jsem v klidu. Ale mrzi me to kvuli detem. A kvuli nim vlastne taky, mohli si s nima uzit hezke chvile, nejsou to zadni hyperaktivni nazdarci, proste celkem pohodovi kluci.
