Pherenike Doporucuju pouzivat navigaci. Ta mi rizeni v Praze hodne ulehcuje. Zaprve vcas hlasi, v jakem se mam drzet pruhu a ja mam dost casu se zaradit, ale hlavne me vzdycky provede pres jednosmerky, prikazane smery jizdy a zakazy vjezdu, kterych tu je pozehnane.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Pherenike Takovy zachvaty mam nekolikrat denne. Deti budou stopro poznamenany. 
Uz me vytoci jakykoliv zvuk, odmlouvani, cokoli.
Zuzuli Jo tak s tím počítám, že navigace bude moje nejlepší kamarádka! :-)
Pherenike tak pokud budeš jezdit po stálých zázkaznících, tak se časem ty trasy naučíš. Navigace určitě pomůže, já třeba i si trasu prohlédnu na Google Maps. A pražští řidiči velmi dobře rozpoznají řidiče, který si není jistý a drtivá většina mu umožní odbočení, přeřazení apod. Jen na semaforech je třeba si dávat pozor, jak zaspíš, hned nějaký spěchal troubí 
. Hlavní je nenechat se vystresovat.
Tak já jsem se včera rozhodla, že si dnes pojedu do nákupního centra koupit plavky, matka pohlídá dítě a muž pojede se mnou ne coby řidič, ale spolujezdec 
po šesti kondičních jízdách, kdy mi instruktorka opakovala, že je to škoda peněz a ať proboha sednu do vlastního auta. Hrozně se bojím, ale už nemůžu couvnout, a navíc opravdu řídit potřebuju, často jezdíme dlouhé cesty a manžel to všechno řídí sám...Tak mi držte palce, čeká mě průjezd kouskem Prahy a vjezd a parkování v podzemní garáži. Jo a auto je takový menší náklaďák 
@pherenike radím obrnit se trpělivostí a nedělat si nic z nedočkavců.
Pherenike Chtěla jsem taky doporučit navigaci :-). Jinak vlastně žádný zakeřnosti nejsou, většinou se někam suneš celkem pomalu. Pak pár pravidel o tramvajích... Nevím, jestli budeš mít pražskou značku, pokud ne, je to celkem výhoda. U jednoho auta mám mimopražskou a dost mi toho projde :-).
Mohučanka Nech manžela doma, jeď sama nebo s kamarádkou :-). Já se kdysi s jednou domluvila, že se mnou poprvé projede centrum Prahy. Když si ke mně sedla, zazvonil jí telefon a po hodině telefonování, kdy já projela celou Prahu, vystoupila a ukázala 
a dál telefonovala...
Mohučanka když ona ta instruktorka má pravdu. Pro mě úplně nejcennější jízda byla, když jsem prostě musela už sama sednout do auta a jet. Ty pocity si úplně vybavuju, a to už to pár let bude. Je to úplně jiné, když se člověk nemůže spolehnout na někoho jiného, kdo by mu řekl - můžeš, teď ne, zastav atd. Byl to v podstatě kousek, vyklepaná jsem byla jako ratlík, ale posunulo mě to hodně. Akorát sama bych se k tomu neodholala asi, tenkrát fakt nebylo zbytí.
Pak na mateřské dlouho nic a pak už jsem se rozjezdila dobrovolně, protože nebydlím přímo ve městě a byla jsem pohodlná se někam tahat autobusem se dvěma dětma, kočárem a dalšíma krámama. To byla velká motivace. Ale zase větší strach vozit ty děti.
Díky za rady, takže z nedočkavců si nic nedělat, ok :-)
999 Budu mít mimopražskou :-). Těch tramvají se bojím! Budu si muset dostudovat předpisy.
Pherenike S mimopražskou si na tebe budou všichni dávat pozor, neboj...:-). U těch tramvají už to taky není tak horké, dřív se muselo před zastávkou tramvaje zastavovat kvůli lidem, dneska jsou skoro všude ostrůvky, takže cajk. I semafory už jsou nastavené tak, aby jela buď auta, nebo tramvaje. Co si vybavuju, tak jen u Masaryčky se mi stane, že odpočuju na zelenou doleva a proti jede tramvaj...:-). Na tramvaje si dávej pozor spíš jako chodec, protože ani na přechodu před ní nemáš přednost...
Reakce na Pherenike:
Jako bezdětná jsem četla takové ty články, že matky na rodičovské jsou velmi často ohroženou skupinou, co se závislosti na alkoholu týká a nějak mi to nešlo do hlavy. No teď už na to mám trochu jiný pohled. On ty děti může mít člověk rád sebevíc, ale pokud na tu celodenní "zábavu" s nimi není člověk úplně stavěný (znám i takové, které si to užívají) a je na ně většinu času sám, tak je to fakt náročné.
Nielen alkoholizmus, pred pár rokmi som spisovala taký projekt na podporu a podchytenie liečby depresie a to mi zo štatistík klesla sánka.
Ono je to dané rovnakými faktormi, sociálna izolácia, spánkový deficit, zapojenie 24/7, nemožnosť poľaviť v pozornosti, nemožnosť robiť veci vlastným tempom, neustále prerušovanie akejkoľvek činnosti, do toho sociálny tlak na "dokonalosť" paradoxne mohutne podporený neustálym drobným ponižovaním zo strany spoločnosti. A to som ani nevymenovala všetko, len veci, čo mi prvé napadli v nedeľné ráno ešte s jedným okom zalepeným.
Reakce na Mohučanka:
Tak já jsem se včera rozhodla, že si dnes pojedu do nákupního centra koupit plavky, matka pohlídá dítě a muž pojede se mnou ne coby řidič, ale spolujezdec
@pherenike radím obrnit se trpělivostí a nedělat si nic z nedočkavců.
Klid, neděle je na zkoušku jízdy po Praze ideální, to zvládneš 
u nás je paradoxně situace opačná, já jsem ten zkušenější řidič a manžel je ten, který s tím má problém (navíc si řidičák dělal později), nepomůže nic jiného než prostě jezdit......
Mohučanka nejlepší je fakt jezdit sama. náklaďák má velkou výhodu - je z něj dobře vidět:-)
na městském popojíždění, krom toho že se necítím ohrožená na životě, se mi ještě líbí že ač mám orientační nesmysl a trefuju se natřikrát i s navigací, tak si to holt objedu párkrát dokola a o nic nejde, stačí vyjet o trochu dřív. když blbě sjedu na dálnici tak z toho může být zajížďka o 50 km
stejně tak se nedám stresovat kvůli parkování, když se mi místo "nezdá" popojedu dál a dojdu, nebo se tam nějak nasoukám a nevadí mi že stojím nakřivo apod. v tomhle je ježdění s chlapem jako spolujezdcem obvykle o nervy, to dávám jen když jsem fakt v pohodě:D
Luna ty si tady na frustraci z mateřský stěžuješ docela dlouho. co takhle jesle / montesori školka (berou i dvouleťáky) / lesní školka / jiná školka / paní na hlídání na třeba 2 dopoledne v tejdnu? něco z toho i na maloměstě jistě bude
Specifikum řízení v Praze přes den se nazývá zácpa a parkování. Vyřizování pracovních věcí se většinou odehrává v rámci širšího centra? Tak to je pak ta MHD lepší. Si cestou aspoň přečtu papíry nebo knížku. Jinak je Praha na řízení celkem dobrá - pruhyy, semafory, značení, některá krajská .města mi připadají horší.
moora 
uz to resim, resp. teprv to resim, az pote, co se jeden trochu slozi, mu docvakne zavaznost situace.
Nejhorsi ze vseho je bohuzel naprosto nechapajici manzel, ale to asi neni vyjimka. Nejak to dopadne.
Luna Tenhle pocit jsem měla na mateřské taky...možná ne, jen pocit. Hlídání nebylo a manžel chodil 3x za týden večer hrát hokej. Ještě jsem byla za žárlivou, že ho nechci nikam pustit. Přitom ten důvod byl úplně jinde. Měla jsem toho za den a ty roky dost. A to jsem na rozdíl od tebe chodila 2x týdně do práce. Jenže to byla makačka na onkologii a hlídání ...ráno nabalit děcko, odvést k mamce v 6:00 ráno tramvají, jít do práce, po práci k mamce pro děcko a dom. Ještě to bylo hlídání, kdy jsem musela malýmu i den předtím navařit. Takže taky žádná extra pomoc. Mamce bylo v té době 50 a už nechodila do práce.
No uff... Velebim mamku, ktera hrube po sedesatce hlidala "all inclusive", obcas na jidlo i nakoupila a navarila dost i pro nas na vecer, kdyz mala usnula, tak i napekla a lehce poklidila. Prikladna babicka, dodnes jsem ji strasne vdecna.
Taky koukam, ze manzel s 1x tydne sportem nebyl uplne zavrzenihodny.
Obdivuji vsechny, co to zvladaji za horsich podminek. Neotalejte si rict o pomoc, obcas neni spatne se trosinku "zhroutit"..
Díky všem, přežili jsme. Trochu mě znejistilo, že mi to 2x chcíplo už v naší ulici, a z manžela vypadlo, že když je motor studený, tak se to děje ale pak už jsem se vždycky rozjela i na zelenou do kopce, zaparkovala jsem u obchoďáku, uf no, bude to ještě boj se sebou samou.
Jinak jet s manželem je v pohodě, on je trpělivý a nesoptí. To můj táta býval jiný kalibr, proto jsem taky 10 let neřídila.
Luna A manzel se o deti nekdy sam stara, kdyz ty jsi mimo domov? Ptam se, protoze nekdy nez dlouhy vysvetlovani je lepsi osobni zkusenost.
