Jako že je mi jasné, že budu zase proti proudu, ale sorry, podle mě tam doktor není od toho aby si  někoho "podával", byť se sebelepšími úmysly. Tak možná kdyby šlo o nějaký trestný čin. Jinak nevím, k čemu to má sloužit, vzhledem k tomu, že jaksi nikdo čas zpátky nevrátí. A pokud jde o případnou budoucí větší obezřetnost, tak asi naprosté většině rodičů stačí ten úraz samotný.

Pinot Noir já tak taky vařím nejvíc nervózní jsem u táboráku, ale nějak se s tím ty děti seznámit musí...

Mohučanka No...ale to nejsou jen ty plotynky, kamarádce sahlo batole na svíčku a hrozilo, ze bude zasazena hybnost ruky, znamej na sebe ve 4 letech zvrhnul blby kafe, polil si cely tělo a učil se pak i znova mluvit, fakt to není prča, mama teď myslím vzpomínala i na batole, co někde na zabijačce spadlo do polívky

Estara já s tebou souhlasím.

Estara Není, ale podle mě si leckdy nepomuzes

Potrefenáhusa panebože

Jo, jasně, že nejde jenom o vaření, člověk musí dávat pozor pořád a bohužel ani to někdy nestačí. Já mám hrůzu i z výše zmíněných otevřených oken.

Estara Ja si ale nemyslim, ze by to delali schvalne, ci nejak ucelove, ale presne jak pise Potrefenáhusa ,,si nepomuzes,,. Proste emoce jdou ven vselijak.

Mohučanka Jo a u nas jeste ten ,,vesnickej pohyb,,. Dcera je zvykla chodit furt tak nejak na volno, neni tu provoz, navic nejvic ji venci sambo, ten je prece jen odvaznejsi. Takze pak se vyjede nekam kde je ruch, ja z toho uplne trnu, ale vlastne I tady. Nektery deti se drzej mamy jak vopice, tahle akorat tak zdrha.

No je to blby tema, co tu mame, pojdte vod toho, kdyz se to tu obcas prenasi;-)

Byla jsem s dětmi (tenkrát 4 & 1) na oslavě čtyřletin u kamarádky doma, bylo tam víc dětí s matkami. Když na jídelní stůl s ubrusem posadili 5l hrnec s párky ve vařící vodě, byla jsem z toho fakt nervózní, ale jinak to nikomu nepřišlo.

Tyjo, já mám mega kliku, že máme celkem klidný dítě. Vařím běžně na předních plotýnkách na plynu, občas mi pomáhá (ne smažit řízky, jo). K večeři si často zapalujeme svíčku. Ráno mi do kávy lije mlíko. Na stole máme ubrusy, byť se sponkami co ho jistí.

Od malinka ho učím co smí a co dělá jen máma. Ale je mi jasný, že si to můžu dovolit díky jeho povaze. S jiným bych asi držela otěže víc přitažené.

V monte skupince občas vídám vytuněné dětské kuchyňky s funkční plotnou, kde si batolata samy připravuji kaši. To je hustý, tolik samostatnosti bych neměla odvahu dítěti dopřát. 

Tyjo, já mám mega kliku, že máme celkem klidný dítě. Vařím běžně na předních plotýnkách na plynu, občas mi pomáhá (ne smažit řízky, jo). K večeři si často zapalujeme svíčku. Ráno mi do kávy lije mlíko. Na stole máme ubrusy, byť se sponkami co ho jistí.

​Závidím, tohle mi zní jako sci-fi!

Dcera bezne asistuje u vareni, ale kafe si zasadne zalivam na lince vzadu a polivky se delaji taky na zadni plotynce. Ale uz si nekolikrat sahla na panvicku (ten vrchni okraj) u ohne si sama opika parky a tak. Ale hodne ji to vsvetlujeme, vi co je to ze je to horke a pali, sahla si na plamen svicky atd. Kolem kamen chodi doma bezne. Nejvetsi uraz od kamen mela kdyz trefila hlavou tu kliku kterou se zaviraji dvere. Jednou vyzkousela i sklo, to jsme jeli na popaleniny az po trech dnech, a na miste zhodnotili ze jsme se o popaleny prst postarali dobre a ze uz se to vlastne hoji...

Mohučanka Ja tak jaksi varim na zadnich plotynkach dodnes (dceri je 11..)

Karja 

Oni ty popáleniny jsou asi nejhorší běžné zranění a zároveň nejzbytečnější, jako že fakt vina dospělého, který tomu mohl a měl zabránit. Že se dítě někde zrakví jinak, většinou moc neovlivníš, i když stojíš hned u něj. Ale horký věci a děti nepatří k sobě, to by se uhlídat mělo. Když přijde někdo s tím, že mimino spadlo z přebalovacího pultu, asi ho taky nepochválej.

Kdyz jsem prisla s miminkem na uplne prvni prohlidku k pediatrovi, tak prvni co mi rekl, ze stat se muze vsechno, ale at drzim vzdycky deti od plotny, davam pozor na horke napoje a jidla, ze popaleniny jsou u deti to nejhorsi zraneni. 

Jednou jsem byla s detmi na carodejnicich a tam tak dvouleta holcicka porad prihazovala klacky do ohne, pokazde to zafajrovalo, navic byla dost blizko, obcas zakopla. Rikala jsem si, ze nebudu nikomu mluvit do vychovy, navic jsem pokud jde o ohen mozna prehnane opatrna (spoluzacce takhle chytily saty u taboraku, lecila se strasne dlouho). Nastesti se slova ujala razna kamaradka, ktera tuhle zabavu zarazila. 

Jako že je mi jasné, že budu zase proti proudu, ale sorry, podle mě tam doktor není od toho aby si  někoho "podával", byť se sebelepšími úmysly. Tak možná kdyby šlo o nějaký trestný čin. Jinak nevím, k čemu to má sloužit, vzhledem k tomu, že jaksi nikdo čas zpátky nevrátí. A pokud jde o případnou budoucí větší obezřetnost, tak asi naprosté většině rodičů stačí ten úraz samotný.

​tak. a ja teda dost ziram, protoze jsem se s tim nesetkala, uz tak jsem mela velky problem to vydychat, coz mam teda doted, ale personal nikomu noc nevycital, naopak utesovali.

Pinot Noir ja mam tik doted.

dynda skarede se mylis, deti umi byt velice vynalezave

Moje oblíbená historka zní: přišli jsme se starším před Vánoci ke švagrovcům, bylo mu 9 měsíců a už skoro chodil. Oni mají holku o 1,5 roku starší. Je to pecka, čekej panenko v koutě, najdou tě. Vkročíme do předsíně a vidím v obýváku na stolku o výši kolen adventní svícen plný skleněných ozdob a na něm 4 hořící svíčky. Malej okamžitě vyrazil na průzkum jak neřízená střela a já volám na švagrovou: hned to prosím tě ukliď. Ona mi zcela vážně a nechápavě odpověděla: a proč?

Estara Ja si ale nemyslim, ze by to delali schvalne, ci nejak ucelove, ale presne jak pise Potrefenáhusa ,,si nepomuzes,,. Proste emoce jdou ven vselijak.

​No áno, len tak nejako...ten doktor tam má byť profesionál, a na toto má byť proste pripravený a pripravovaný.

Je fakt, že sme mali profesorku, ktorá chodila prednášať na medicínu a chodila odtiaľ úplne zdesená, ako je to tým medikom úplne u...no škoda hovoriť.

Aj keď to je tiež zovšeobecňovanie, poznám aj kopu lekárov, ktorí si to uvedomujú a vedia fungovať empaticky.

Len som si pri tomto celom spomenula na tú situáciu, no, a ešte dnes mi je z toho nanič.

Jsou lékaři, co mají jako svoji misi toho rodiče pořádně vyučit. mluvila jsem s nima, žádná frustrace v tom nebyla. ( Teda možná byla, ale neobhajovali to tváří v tvář zraněnému dítěti, ale v klidu obýváku).

Ještě bych k tím nebezpečím přidala rychlovarnou konvici plnou horké vody na kraji linky s visící šňůrou. Doma jsme to neměli, ale babi byla expert. Vždy jsem to přestavěla a než jsem se za dvě hodiny vrátila, tak to bylo na původním místě. Já se s ní tedy docela hádavala i kvůli durmanu, na kterém si zakládala, az nakonec naštěstí chcipnul.