Nejhorší je, že člověk pořád na něco čeká. Aspoň u nás. U nás se hrozně dlouho řešilo, že nechce pást, pak, že se mu nechce přetáčet, pak se to sice někdy v sedmém měsíci naučil, ale všichni už lezli. Když se naučil plazit, slavili jsme to jako úspěšnou kvalifikaci na olympiádu. V plazení se tak zdokonalil, že necítil potřebu lézt po čtyřech. Doktoři mne starostlivě poučovali, že lezení je důležitý vývojový stupeň a že bude fakt průšvih, pokud se přeskočí a začne rovnou chodit, že se mu nezpevní svalstvo a nepropojí hemisféry a já nevím, co ještě. No a pak teda začal v roce lézt, ale to už zas bylo divné, že ještě nechodí. V roce a půl pořád jen lezl, ale zas z toho nikdo neměl radost. A pak se najednou postavil a jistým krokem odkráčel a od té doby mu vůbec nestačím.

Tím jsem nechtěla naznačit, že přetočení není velký úspěch:) Spíš jsem si jen vzpomněla, jak jsme se vlastně docela zbytečně nechali znervóznit tabulkami a pořád jsem někde běhala s vyvalenýma očima po rehabilitacích, místo abych si v klidu užila každou novou dovednost. 

No, popravdě doufám, že nás se vším nebude takhle napínat. Náznaky plazení už pozoruju

si vzpomínám že jsem jednou studovala u doktorky v čekárně takový velký plakát, kde byly všechny tyhle pokroky s přesným věkovým údajem... no přišlo mi to absolutně nereálný, tak jsem usoudila že a) jsme všichni v rodině nějací opoždění/b) ty plakáty jsou trochu z jiné planety:D

My už jsme teda i překročili doktorčino ultimátum k tomu případnému řešení. Tak nějak jsem si říkala, že počkáme do konce sedmého měsíce a ono to vyšlo bez nějakých násilností. Mně je to st ěma tabulkama jasný, že ne každý zdravý dítě odpovídá, ale když jde o to vlastní, tak člověk znervózní. Jinak spolužačky chlapeček se taky postavil až skoro v roce a půl.

hej, to som riesit nemusela, akorat mi decko prvy krat spadlo z postele asi v necelych piatoch mesiacoch (oblozene asi siestimi vankusmi z kazden strany - proste to preliezla), v siestich si rozbilo nos, pretoze zo zeme vyliezlo na pohovku a zas zliezalo. to uz som bola vycvicena a nevolala som hned pohotovostne kamaradke lekarke jak sa pozna otras mozgu.

nez zacala v roku a pol aspon trochu brat rozum, tak mi pribudlo hodne sedivych vlasov.

Ten plakát znám! Na to člověk nesmí koukat. Ale přestože se nepovažuji za srovnávací matku, neubránila jsem se pocitu paniky, když stejně staré děti kamarádek chodily a plácaly bábovičky a ten náš chroustík plazil kolem pískoviště. Ale já byla také hodně opožděná, tak je to syn své matky.

nám třeba i pozdě rostou zuby:-) jsem měla mléčný ještě v sedmé třídě:P

Ten plakát snad visí ve všech čekárnách. Nesnáším ho..., ale stejně se na něj vždycky kouknu.

Tak tohle máme za sebou také. Rozum sice už v roce a půl má, ale zase mu chybí ty zkušenosti. Takže by pořád lezl někam do výšek a testoval, co se bude dít. Minulý týden mi zapadl po hlavě za gauč. A jak je tam jen úzká škvíra, nemohla jsem ho vyšťourat. Bylo to hrozné. Na Matku měsíce to tentokrát zase nebude!

"Na Matku měsíce to tentokrát zase nebude!"

Obavam se, ze u kluku testovani neskonci nikdy. Nas (2,5roku) si minuly tyden stoupnul na gauc a se slovy "mamo, padam" se svalil dolu. Ruce u tela. Nabil si nos, tekla mu chvili cervena. Bala jsem se, jestli si ho nezlomil. On se navic vecer pochlubi pysne tatovi, ze spadnul a chce mu to znovu ukazovat . 

jinak ja zas resila, ze je ditko male, doktorka me uklidnovala, vsichni kolem sileli. uz teda trochu poporostla, takze je aspon na 3 percentilu, tak mame zas chvili klid. ale tak na 150cm se snad nejak dostane a pak uz se dej vubec bozi.

segra mam ditko prilis velke, zase cele spatne.

to srovnávání je na houby  My jsme zase totálně pozadu s mluvením - je mu 2,5 roku a umí jen pár slov... slyší i rozumí, ale mluvit se mu nechce  Navíc je sranda, že je na svůj věk větší než průměr, takže vypadá tuplem jako opožděný

Jako zůstávám v klidu, ale trochu to mrzí, když vidím, že už by mi občas fakt něco potřeboval vysvětlit a neví jak 

"Doktoři mne starostlivě poučovali, že lezení je důležitý vývojový stupeň a že bude fakt průšvih, pokud se přeskočí a začne rovnou chodit, že se mu nezpevní svalstvo a nepropojí hemisféry a já nevím, co ještě."

Ja vždy, keď toto počujem, tak mám nutkanie sa dotyčného mudráka spýtať, ako to chce zabezpečiť, aby to dieťa najprv liezlo a až potom chodilo???

...Ja vždy, keď toto počujem, tak mám nutkanie sa dotyčného mudráka spýtať, ako to chce zabezpečiť, aby to dieťa najprv liezlo a až potom chodilo???...

mně se to povedlo u nejstaršího syna - v 10m se pořád plazil jako Meresjev, všechny body na břiše ošoupaná  a už se začal přitahovat u nábytku skoro do stoje. doktor taky ať ho nějak přimějeme lézt po čtyřech, že mu to bude chybět atd. No - využila jsem toho, že bylo léto a syn mi vůbec nechtěl na trávu - prostě jsem ho položila doprostřed trávníku a poodešla... začal strašně nadávat, ale konečně odlepil to břicho ze země a snažil se ke mně nějak dostat  sice ne po kolenou, ale spíš po rukou a nohou, ale zvládnul to

No, ale oni majú poväčšinou na mysli, aby dieťa nezačalo chodiť, kým nemá za sebou fázu štvornožkovania.

to byla jen první fáze - když se pak dostal na příjemnější povrch, tak ten zadek už tak vysoko nedržel a "klesl" pěkně na kolínka. samotnou mě překvapilo, jak to šlo lehce...

O růstu dětí mi ani nemluvte... V naší rodině jsou celkem vysocí všichni včetně prarodičů, já mám 175, manžel 193, no a dcera bude asi poněkud připosražená. V září jí bude 12, zatím má asi 151-2, kdyby u ní puberta nepropukla ještě před desátým rokem, tak to pochopitelně neřeším, ale takhle to vypadá, že bude opravdu proti zbytku rodiny prcek. Kvůli tomu časnému nástupu puberty jsem se děsila, že začne i brzo menstruovat, což se zatím teda nestalo, ale asi se to dá očekávat každou chvilku ( je ale pravda, že "každou chvilku" to čekám už asi rok), a pak se má růst víceméně zarazit.  Doktorka je v klidu, říká, že prostě bude menší, ani ten nástup puberty nebyl zas až tak extrémně brzo, takže na vyšetření štítné žlázy to taky není. I kdyby už nevyrostla, tak už alespoň může s touhle výškou řídit auto, ale stejně bych byla ráda, kdyby ještě tak 15cm přibylo. Jako kdyby u nás v rodině byl někdo fakt malej, tak to neřeším a řeknu si, že to má holt po něm, ale takhle prostě nemá být po kom malá.

Ono je to těžký, ono by si dítě fakt mělo těmy fázemi projít psotupně, protože to mžůe mít důsledky na pozdější vývoj. kamarádky chlapeček si skoro nepřitahoval nožičky k břichu (aby si cumlal palce na nohou ), protože se rychle začal otáčet a to pro něj bylo zajímavější. No a když začal chodit, tak bylo vidět, že nemá dostatečně posílené břišní svaly a měl problémy, které se teda naštěstí vyřešily cvičením vojtovy metody.......

Jako ajsně, těžko přinutíš dítě lézt po čtyřech když začíná chodit, ale je dobrý mít na paměti,ž e nějaký krok přeskočilo a pak to konzultovat s fyzioterapeuty, aby se to dalo kompenzovat dodatečně...... Každopádně od doktora bych očekávala, že mi poradí, jak k tomu to dítko přimět (alespoň nějaké osvědčené tipy - třeba kamarádka pořídila koberec, protože po plovoučce se to holčičce palzilo jedna báseň...)