Emi Haha, tebe minula móda nákupních tašek na kolečkách místo tašky?

999 tak páté patro je trochu problém, ale ony se dají dát pochopitelně i na záda :-) Ale fakt je, že i po škole tu aktovku bude dost tahat... :-(

Emi Přesně jak říká Sweet Potato, moc se nepočítá, že se budou nosit, primárně je právě pro děti s vadami zad, takže na nošení na zádech ani moc určené nejsou...

Ono to jde vlastně i nakombinovat, když bude mít víc věcí, táhnout "kufřík", když méně lehký batůžek. 

Sweet Potato Místo tašky do školy? Tak to asi minula :-)

Garfie Jenže už prázdná aktovka na kolečkách váží víc, než by mělo malé a drobné dítě nosit, takže by ji mělo vždycky jen vozit na kolečkách. Vždyť ta aktovka s kolečky váží tak 2,5 kg a drobné dítě v první třídě tak 18-20 kg.

Emi Blbě se s tím honila tramvaj

Sweet Potato 

Emi jojo, je to asi tak. Jako taška dcery (první stupeň) se zdá těžká i na mě, tahat bych to nechtěla :-/

Garfie  Taky bych ji nechtěla tahat.

Pavlena tjo, kolik váží aktovka jsem věděla jen když jsem ji pomáhala nasadit na záda ať si zvykají od začátku, život je tvrdej!

Garfie Já si moc dobře pamatuju svou školní tašku, byla těžká jak čert, myslím, že jsme si je tehdy vážili se spolužákama a měla asi 6 kilo. Jo a taky byla obří, obdélníková a široká a když jsem procházela uličkou v autobuse, bouchala jsem okolo sedící důchodce a ti mi nadávali.

Luna  Prosím tě, já nosila tu klasickou "televizorku", naštěstí jsem chodila pěšky!! 

Sweet Potato viktorka_od splavu Jako jasně. Ale nějak mi to nedá, když dcera lítá celé odpoledne s tlupou spolužáků po parku a pak si matka prosadí ještě půl hodinovou pěší procházku dom (protože celou dobu v parku jen seděla a pila pivo), tak je mi jí jaksi líto a občas aktovku poponesu.

Pavlena nojo. když já su macecha zlá (a určitě ji narozdíl od dcery nenosíš na zádech a křivíš si zádíčka!

edit: si matně vzpomínám na nějakej flejmik u sousedů na téma že si svý věci dítě má nosit samo, chichi:-)

viktorka_od splavu Na flame si nepamatuju, ale když jsem teď potkala maminku, takový éterický typ, jak nese v každé ruce jednu aktovku a vedle ní sice zjevně kluci z prvního stupně, ale rozhodně žádná párátka, tak jsem si pomyslela něco o výchově gentlemanů. 

Achjo. Jdu si pro radu. Malá začala chodit v únoru do školky, já do práce. Klasicky na plný úvazek s tím, že mám výborného šéfa a když potřebuju, můžu si vzít home office, případně třeba jít dřív a dodělat si práci doma večer. Prostě mám určité penzum práce a kdy si ho udělám, je na mě, jen samozřejmě musí být v termínu a správně. Z toho důvodu jsem kývla na plný úvazek a myslela jsem si, že to bude fajn. Ale já prostě nic nestíhám. Těšila jsem se, že budu mít čas jít občas na skleničku s kámoškama, nebo do kina nebo courat po městě, ale mám pocit, že buď jen pracuju nebo uklízím. Ráno chodím do práce hodně brzo, protože školku má manžel vedle práce a tak tam malou vozí on, ve vyzvedávání se střídáme. Po příchodu domů chystám večeři a pak už jen uklízím, protože je tu pořád neskutečný bordel, chystám věci na druhý den pro sebe, pro malou, najednou je půl jedenácté a já musím jít spát, ať se aspoň trochu vyspím. Stíhám dělat jen nejnutnější úkony, všechny dlouhodobější projekty hrnu před sebou. A to mám jen jedno dítě, nechápu, jak bych to dělala s více dětmi. 

Máte někdo nějaké tipy, jak to zvládat líp? Určitě to jde a vím, že asi něco dělám blbě, ale teď si připadám fakt zoufalá a mám pocit, že to tímhle tempem nemůžu dlouho vydržet. Tak přivítám jakékoliv postřehy a rady. :)

Garfie já si zase vzpomínám velmi živě, jak jsem ve třetí třídě (8 let, 21 kg:-) dojížděla do školy z našeho nového sídliště do přilehlé dědiny autobusem, páč nebyly kapacity. maminka domluvila se známou z vedlejší ulice, že na mě alespoň ráno dohlídne babička, která vodila jejich synka, takže jsem šla z domu sama, cestou počkala jak šli z domu ti dva a pak s nimi na zastávku a busem k vesnické školičce. zpět už jsem to pak zvládala sama, s velmi přísným zákazem chodit pěšky (podél řeky a křoví a tak..). no k věci: chlapeček byl pěkný kvítko, babička mu nejenže nosila tašku, ale ještě si užívala jeho šílený chování, nadávání, dokonce ji kopal takže mám asi nějaký mentální blok a aktovku teda nikdy. páč kdoví kam až by to mohlo zajít

viktorka_od splavu No hustá historka teda....a možná máš strach oprávněně!! 

bram No, ono to tak je, to naskočení do kolotoče je náročné a chvilku trvá, než si to sedne. Bude líp, až dcerka nastoupí do školy, ale to je zatím v nedohlednu. Musíš distribuovat povinnosti, nahoď víc na manžela. A doporučuju zvážit paní na úklid, i tak toho uklízení bude dost, ale budeš mít v jednu chvíli uklizený celý byt/dům, to jinak skoro nemáš šanci. Jinak dvě děti jsou v tomto možná trochu lepší, protože se spolu víc zabaví. 

bram tohle je fakt strašný, moc dobře si to pamatuju a není to nic neobvyklýho nebo že bys ty byla neschopná, je to prostě běžný a šílený z vlastní zkušenosti můžu doporučit

a) přestat řešit zbytné věci (zdarma, ale chce to trochu psychické odolnosti:-)

b) najmout si někoho na úklid (stojí to peníze a asi dle povahy teda i tu psychickou připravenost - mně by to třeba problém nedělalo, jiná to nesnese nebo nedovolí chlap)

jo a ještě třetí věc - podvakrát jsem to absolvovala a podvakrát to byl hřebíček do rakve manželství: ta změna při přechodu z ženy v domácnosti na ženu v plném zápřahu, přičemž chlap je zvyklý že se nemusí víceméně o ty domácí věci starat, přestože před mateřskou byl klidně i víc "kuchyňka" než já... takže krom vodění do školky s manželem hodně řešit i vše ostatní.

Garfie koukám, jak jsme se pěkně shodly

Vidím, že viktorka_od splavu radí prakticky to samé :-) ale mě napadla ještě jedna věc, kamarádka si našla nějakou studentku, která jí dítě vyzvedává za drobný peníz. Ono se to nezdá, ale trochu to ušetří čas, i kdyby to měla dělat jen občas.