To máš pravdu
já byla zvyklá (a většinou i nucená) problémy řešit, a hlavně vyřešit, rychle - neříkám že vždycky dobře... ale nějak mě k tomu dohnal život a už jiná nebudu! ![]()
Na ÚP je to jasný, registrace je nutná. A chápu, že doufá že v menším kolektivu si třeba najde dobrý kolegy a v ideálním případě i kamarády, ale to nenastane hned - v každým kolektivu si bude muset zvykat, navíc ani v malým kolektivu nelze s jistotou očekávat, že bude každej ochotnej naslouchat (a já radím ty osobní věci neventilovat, rozhodně ne první měsíc, půlrok...) anžto každej má svých starostí dost. Malej kolektiv není záruka, navíc je otázka co je to malej kolektiv... i ve velkým podniku přece jsou malá oddělení ![]()
Co se dalšího vytížení týče, moje (oblíbený rychlý) řešení spočívá v okamžitým omezení návštěv v tom špitále a taky denních telefonátů tý soc.prac. Pochybuju, že má denně nový nápady a nový nabídky na řešení! Měla by se (ta tvoje kamarádka) věnovat hlavně sama sobě, rozeslat CV všude, co jen na internetu najde... plus pokud možno sehnat nějakou tu terapii asap, byť s tvojí nebo naší dopomocí (třeba někdo odtud bude mít slušnej tip). Není to jednoduchý, ale nemá cenu čekat na zázraky... no, držím palce.
