Zuzuli Garfie Potrefenáhusa No to jsem psala mozna I ja, s tou materskou a covidem. Ze ty male deti to zase tolik neresi. Jasne, ted pisete, ze je to na h.vno, ale bylo by to s triletym, sestiletym, desetiletym ditetem lepsi? Nebo kdyby nam bylo padesat nebo patnact? Bylo by to na hovno furt! To dame!
Potrefenáhusa Ja myslim ze zakorenis, jakmile si tvoje dite zacne delat vlastni socialni kontakty. Drzim ti palce, at jses stastna;-)
Karja já se obavam, ze to město je na to malý a já na to moc stará. Tady se znaj lidi od zakladky, na kterou spolu chodili. Je tu teda takový jedno (necojako) matersky centrum, od kteryho jsem si dost slibovala, jenže je kvůli covidu samozrejme zavreny
ja šťastná jsem, jen tu budoucnost tady si furt nějak neumím představit. V my ideální vizi bysme to tu prodali, koupili za to chalupu a odstěhovali se do Prahy ...
no ale jak tu jezdíme po okolí na výlety, tak muž ukazuje domy, co měl taky vyhlidnuty a to si ještě muzu gratulovat, ze skončil tady....i když jeden v městě u Vilemina me teda mrzi, protože maj aspoň cukrarnu a krásný okolí (a spojení do Prahy ještě blbější než my)
Karja tříletýmu je covid celkem putna, teda 2,5 letýmu. Ten větší, co mu je 5,5 je nešťastnej, i když chodí do školky. Zrušili mu kroužky, kromě těch školkovejch dětí se s nikým moc nevídá, dětský klub, kam často chodili, je taky zavřenej... zrušenou oslavu Silvestra obrečel, besídka ve školce taky pro rodiče nebyla, žádný zpívání u rozsvícení stromu na náměstí, nic.
Potrefenáhusa A tvuj muz odtamtud bepochazi? Hele ja mam ted dve hrozne dobre kamaradky, jedna se pristehovala z Hradce Kralove a druha z Prahy. Neznaly tu nikoho a rekla bych, ze zapadly, ta z HK teda skuhrala dost. A ja je fakt odchytla ,,na ulici,,. Ale rekla bych, ze socialni vazby uz maji fakt slusne, ale udelaly si je uz pred covidem, to ano. Jezis, ja jsem tak rada, ze je mam! S jednou sjem stravila celej ten prvni rok, pak jsem mela druhy, ted ona ma druhy, tak se nevidame uz. S tou druhou jsem se seznamila v roce velkymaly. Proste nic neni ztracene.
Karja tuhle schopnost ti závidím, já se takhle seznamovat neumím. Budu si muset počkat, až syn přitáhne nějakou maminky ze školky.
Karja ne, je to Pražák ze Žižkova, co v souladu s debatou ve vedlejším vlakne nemel finance na cokoliv v Praze :-) ale on se neztratí.
No a myslím, ze bydlíš v docela velkým městě, tady to má 3 tisice i s prilehlyma obcema, tak to není tak snadný, plus ten covid teď
moora V Rakousku se na některých oborech (ne přímo můj, ale hodně z naší univerzity) dá začít v letním semestru. Taky často není požadavek na min. počet kreditů v semestru, tak je možné např. být v zimním jen zapsaný a skutečně začít dělat předměty až v letním. Samozřejmě to jde jen v některých případech ;-)
Online výuka tady začala v březnu 2020, tj. celý letní semestr, celý zimní semestr... a brzo začnem další online semestr. Tak na konci letního semestru 2021 budou první vyloženě "online magistři". Já jsem původně napsala "brzy"... Zrovna pracuju na přípravě seminářů na květen apod., tak už jsem duševně posunutá už na duben, květen 
Proto mi to přišlo, že to bude hotovo co nevidět, i když to samozřejmě do těch promocí bude trvat ještě půl roku ;-) Vím, že naprostá většina "online magistrů" vyjde ze školy až za rok a víc. Ale doufáme, že by třeba od dubna/května mohl nastoupit aspoň hybridní modus, ne čistě online.
Potrefenáhusa Já se s druhým mužem odstěhovala taky do malýho městečka. Jenže jsem si na samým začátku dala podmínku, až holka skončí základku, že chci, aby na gympl chodila v Praze, nemusela nikam dojíždět vlakem. Měla jsem v Praze byt, sice malej, ale bylo kam se vrátit. Muž mi to odkýval, myslel si, že změním názor, že mne to maloměsto uchvátí.
No tak ne. Mateřská tam nebyla nic moc, nikoho jsem neznala, našla jsem si tam snad jedinou kamarádku. Hrozně mi Praha chyběla, ten ruch, kavárny, kultura, díky mhd všude blízko. Tady tak dojet s kočárem na náměstí a zpátky a jinak výlety do polí.
Pak nastala ta chvíle, kluk měl 2 roky, holka šla na gympl a já se chtěla vrátit. Taky jsme tam bydleli v docela drahým podnájmu, finančně už to nebylo při mateřský únosný, podnikání se v té době muži moc nedařilo. Takže jsme se sice přestěhovali, ale on se s tím nikdy vnitřně nesmířil. Možná to byl už tehdy začátek konce. A taky jedna z mála věcí, kterou obhajoval ten svůj odchod po letech. Že jsem přece věděla, že Prahu nesnáší a přesto jsem ho donutila se sem přestěhovat. Že jsem ho varovala předem, ještě když jsme se mohli rozejít bez ztrát, než jsme měli dítě, to prý byly jen takový řeči, protože nikdo nemůže myslet vážně, že by dobrovolně bydlel v Praze.
Tak to v něm bylo celý léta jak v koze, tak bacha na to.
Evaeva Noo hele tu druhou jsem lovila fakt dlouho:-D. I to mel za ukol sambo, jezdit s kocarkem a nahazovat na ne:-D.
Ale vis co, nesmis to prehanet, musis to poradne predvybrat, je to jak s chlapama.
Ale chtela jsem tim rict, ze ty holky se docela v klidu uz zabydlely, maji spoustu znamych uz a tak;-)
Jennyfor nj, tohle je proste od zacatku kamen úrazu, nezbejva, než počkat, jak se to vyvine.
ono taky nebejt covidu, tak ta Praha je fakt 30 km, to zas není tak nedostupný na vlastní program i s miminem, plus já v Praze to zázemí taky furt mám.
jen si neumim představit to dlouhý každodenní dojíždění do prace, ale je tam ještě par let, kdy se to třeba nějak vyvrbi
Karja jo, já vím, pochopila jsem to. Já tady vyrostla, jsem tu zakořeněná, ale že bych tu měla moc hlubokých sociálních vazeb, to zas ne. Což je dáno i mojí povahou, já je totiž tolik nepotřebuju, ale pár kamarádek s dětmi poblíž by se šiklo.
Potrefenáhusa Ja bydlim na vesnici cca 800ob. to je ale mozna pro to zarazeni lepsi, ze kazdej vi, ze se NEKDO pristehoval, za tejden vis proc a co dela za praci, a jak se jmenujou deti a mas nejaky stycny body. Ale dela to ten covid, za chvili bys chodila s malou na krouzky, sama do sokolovny cvicit, sambo nekam na toceny.... A ridis? Pokud ne musis zacit, jinak tam neprezijes.
Karja aha, měla jsem pocit, ze bydlíš ve větším (asi 15. tis.) a mate deemko (my nejbližší 20 km prave). Neridim a já myslím, ze už ani nebudu. Zkouším to roky a s řvoucim harantem už asi vůbec.
Potrefenáhusa já právě taky neřídila, i když řidičák jsem měla. Ale mám jednak psychický blok a druhak zdravotní omezení. Takže na tom malým městě jsem byla naprosto závislá na muži a autu, strašně mne to štvalo, byla jsem z Prahy zvyklá na svobodu, co mi ta hromadka dává.
Potrefenáhusa to řízení se poddá, on ten harant nebude řvát věčně;) Na malém městě to bez toho asi nejde. Já mám teda co říkat, já řídím jen na chalupě:), mě to moc nebaví a tady na sídlišti všude dojdu. Ale kondičky jsem si dělala s břichem, abych mohla vozit toho staršího a šlo to dobře. Ale po Praze se bojím, jak nejsem vyježděná.
Potrefenáhusa myslím, že ta cukrárna by to nevylepšila, jsme tu celkem pr..světa(i když se jako kulturní komise dost snažíme
). Nemít dvě auta, tak jsem tu jak vězeň na Bezdeze...
Potrefenáhusa Ne, vetsi mame 5 km, to ma asi 6 tis. DM mam taky pres 20km. Prave ja jsem rada, ze si nekam dojedu, ony I ty krouzky s detma nejsou za barakem. Ono by ti to rizeni v tom mensim provozu mozna I lip slo, treba te prave ta bezprizorni situace donuti. Ja taky nikdy moc neridila, jenze pak jsem presne musela abych se nekam dostala. A deri rvaly jen dokud byly ve vajicku, ted jezdi rady.
Vilemina Mne kdyz hrozi, ze budu chvili bez auta, tak mam normalne uplne nervy v kyblu:-D.
Karja to úplně chápu, pro mě bylo další auto děsný osvobození(teda asi před čtvrt stoletím), ale některý věci se nemění. Můžu kdykoli kamkoli! U nás to spojení busem a vlakem je fakt děsný. To ,co dáš autem na Mělník za 15 min, jede vlak 50 min, bus 35.
na vesnici prostě musíš řídit, to je základní podmínkou svobody a podstatou toho, abys vesnici přežila a třeba si ji i oblíbila :) aspoň trochu.
já jsem vyrostla v obci, kde je tak asi 600 obyvatel. časy byly teda hodně jiný než dnes, ale dětství jsem měla podle mě naprosto v pořádku, dokonce jsem v této prdelce světa chodila do kurzu klavíru (!), hrála na varhany, zpěv apod. nejbližsí město (ne maloměsto,ale obec, kde je třeba deemko nebo hypermarket) je 25 km daleko, nutno přestupovat do druhého vlaku, autobus sem nejede (teď už asi ano, ale nejezdil). mám odjakživa zaživo, že cokoli chceš zažít, musíš si za tím dojet...a pak se vrátit do poklidu vidlákova :) takže jsem za časů předcovidových běžně jezdila do hodinu vzdáleného krajského města do kina.
