Potrefenáhusa jsem ráda, že jsem nakonec dopadla tak, jak jsem dopadla. Bydlela jsem ve vesnici, která má tak 187 obyvatel, není tam ani obchod, hospoda, nic, jen školka. Představa, že každý den řeším dopravu jednoho do školky, druhého do školy, sebe do práce, to samé potom zpět plus nákupy, nějaké krouzky atd, no tak z toho mě obleva pot ještě teď. Samozřejmě by to bylo všechno na mě.
Koronavirus
28. března 2020 09:01
No abych to uzavřela ve shodě s vláknem, tak teď stejně není kam jezdit....
To je zajímavá debata o malomeste, já v něm žiju od narození, rodiče a prarodiče taky. Můj muž to má stejne, ale on je fakt patriot. Já jsem se dostala k práci v Brně a jsem vděčná rodině, že mi umožnila dojíždět. Na malým městě se bavím s každým, ale držím si odstup. Každý moc každému vidí do talíře a jsou zde různé skupiny, které se vzájemně podporují, i co se třeba týká zaměstnání. Brno je svobodnější. Na vesnici bych život už vůbec nezvládla. Chodila jsem s klukem ze vsi, velká láska, byl to ale jinej svět. Rozchod jsem tak obrecela, ale velmi brzy mi došlo, že to bylo to nejlepší řešení. Jo a řidičák mám, ale řídit se bojím, naštěstí je u nás super spojení vlakem.
Potrefenáhusa Hele ja taky skoncila na malomeste a deset let jsem neridila. Ted teda po okoli ridim (ppkud neni metr snehu jako ted teda) a mame nove druhy auto, tak uz neni cesty zpet. Do vetsiho mesta to mame 10min, do krajskeho 20 a do Prahy hodinu, do Nemecka asi 45min. A miluju to tady! Teda nebyt covidu. I jsme cleny mistniho spolku, mame tu partu kamosu, takze porad se neco deje. Hodne lidi se sem stahuje z mest. To proste jen vylezete pred barak a vybehne soused s panakem. V Praze jsem nikdy moc nezapadla, do centra mhd pres hodinu. Uvidim jak s klukem a skolami, ale ja chci zpet idealne az na duchod
Potrefenáhusa Taky si myslím, že musíš řídit, jinak budeš úplně ztracená. A na "vesnici" by ses rozjezdit mohla, vymyslíš si trasy, kde nebudeš muset zatáčet do leva. :-) Do Prahy bych nejela ani já, ani do Brna teda. Jsem taky taková vycukaná řidička, co jezdí nerada na neznámý místa.
A s tím seznamováním neboj, ono se to se školkou a školou trochu prolomí, ale je to těžký, já ti rozumím. Tady matky se dost přátelí, já si sice s pár z nich tykám, ale to je tak všechno. Ale fakt je, že v tom možná hraje roli i věk, jsem tam často za stařenu. 
A taky nemám žádnou motivaci, protože tady zázemí mám.
Karja ja si materskou bez auta nedokazu predstavit ani v Praze. I kdyby jen na ty nakupy v DM. Nechtelo by se mi cekat, az muz prijde vecer z prace, ze teda pojedem pro pleny. Sama vim, jak je otravne delat nekomu ridice, misto aby si zajel na nakup sam, musim taky. A uz jen ten pocit svobody, ze muzu kdykoliv vypadnout mesta, odjet za rodici, na druhy konec Prahy za kamaradkou s miminem...
Garfie tak já se toho až zas tak nebojim, muž už si tu dost známých udělal a teď tu v místě sehnal i praci, u který to vypadá, ze se casem seznámí s půlkou města, spis je teď stejně proste všechno zavreny a s vetsim počtem lidi se teď snazime neschazet.
prave píšu, ze koronáč mě s tím životem tady zatím spis smířil, protože ta izolace tady se zahradou a polem za domem je spis příjemnější než v Praze.
mne děsí to pravidelný dojíždění do práce, ale to minimalne dva roky nenastane. A kdo ví, co bude pak. Mne by tím autem stačilo popojizdet do nejbližšího města, odkud jede primestkej prijemnej vlak do Prahy
(problém tohoto města je, ze není na přímý trati, jede sem Akorat jednokolejnej motorak, kterymu 9 km trva skoro půl hodiny, takže pak s přestupem je ta cesta z Prahy na hodinu)
Garfie takhle jsem zacinala ridit ja! Jedine predem promyslena trasa, kde se nezataci doleva
Potrefenáhusa já jsem tohle skoro nachlup stejně absolvovala taky takže s tebou od začátku soucítím. Pravidelně řídit mě donutil až návrat do práce, kterou jsem si samozřejmě musela najít v místě.To místo ovšem znamenalo dědinu vzdálenou 14 kilometru bez jakéhokoliv hromadného spojení
Měli jsme to teda do Brna hodinu takže dojíždění po MD nepřipadalo v úvahu.
nika ano s tou svobodou jsi to popsala přesně. Nezvykla jsem si na to a městečko jsem začala postupně nenávidět
Potrefenáhusa u nás to tak lidi řeší, co jsou z okolních vesnic, přijedou k nám na nádraží, nechají tam auto a do Brna jedou vlakem, on se ten benzin taky prodraží. Kdybych bydlela na vesnici, to jediné by mě donutilo, abych se autem rozjezdila.
711990 No mam to dost podobne. U me teda hlavne to parkovani! Ale mam automat, coz snizilo moji miru stresu fakt o hodne.
Zuzuli nojo, ale v Praze to prave driv vubec nebylo potreba! S ditetem jsem jezdila pres celou Prahu metrem za kamoskama a bylo to fajn...kvuli covidu jsem musela zacit po Praze i ridit, abych se s nekym.mohla videt a nemusela lezt do mhd. Nevadi mi to, ale ja mam na Praze prave rada, ze auto neni nutny k zivotu.
Jos muj nejvetsi stres jsou dodneska tramvaje:) a prejizdeni z pruhu do pruhu. Radim se do toho "spravnyho" hnedka jak je to mozny
Potrefenáhusa jo a ještě se domlouvaji lidi hodně na spolujízde.
nika To jsem párkrát absolvovala s cizíma lidma z výroby když jsem měla auto v servisu a pro mě jako pro introverta to byl zážitek naprosto pekelný
Zuzuli neřídím, ale v životě jsem nečekala na muže, aby mi dovezl pleny. V Praze je to dost přitažené za vlasy, ne?
viktorka_od splavu to chápu. Já mám ráda svůj klid ve vlaku, čtu, poslouchám muziku nebo nějaký blbosti na YouTube nebo spím. V praci se vykecam dost 
Reakce na 711990:
Garfie takhle jsem zacinala ridit ja! Jedine predem promyslena trasa, kde se nezataci doleva
Taky tak, objet půl okresu, abych se vyhnula odbočování vlevo
