Jsem ráda, že má telefonní fobii tolik lidí, v reálu si s tím přijdu dost osamocená. Mně na tom asi nejvíc vadí, že se nedovedu soustředit jen na ten telefonát samotný. Doma mám tendence u toho různě pochodovat, poklízet, vyndavat myčku ... a pak to samozřejmě vede k tomu, že jsem nesoustředěná, nevím, co jsem chtěla říct apod. ... V práci mi to nevadí, tam prostě sedím na zadku a mám jasný zadání, co chci telefonem zjistit. Jinak prakticky za všech okolností preferuju psaný kontakt, přijde mi, že člověk tak nějak zformuluje myšlenky, případně má prostor si to po sobě přečíst, zamyslet se nad tím apod. a co je psaná, to je daný prostě.
Noční můra je jedna moje kamarádka, ta telefonuje naopak strašně ráda. Napíšu jí třeba - ahoj, v kolik se sejdem? a ona mi zavolá, aby mi sdělila, že ve tři a xy dalších věcí. Asi nemusím popisovat, že je to pro mě utrpení
O mojí fobii sice ví, ale její puzení je silnější.