Jiná Realita a nejhorší je, že už jsem z toho jejich lhaní tak paranoidní, že myslím na to, jak bych vůbec poznala, jestli tátovi píchnou tu druhou dávku opravdu stejnou. Vím já, co mají v tý stříkačce? A i když máme nějakou kartičku, na které je u první dávky uvedeno, že pfizer a číslo šarže, tak i když tam u druhé dávky napíšou nějaký další numera, bude to vůbec pravda?
Takovou nedůvěru v systém jsem snad nikdy neměla, co teď. Třeba v tom zdravotnictví. Mám pocit, že už je prostě možný všechno. Že už se dá naprosto všechno zamést pod koberec. Že dřív, před covidem, když byl průser, tak to někudy prosáklo a třeba se i začalo vyšetřovat, rozmázlo se to v médiích...
Teď už nikdo neví, co je pravda, co hoax, jestli teda jip přetížený, nebo se tam rekreují sociální případy, jestli teda se do zemřelých c+ počítají ty bouračky a nebo to, co se psalo dneska, že po 10 dnech už není nikdo c+, i kdyby se na jiném oddělení plazil po čtyřech.
