Takovou nedůvěru v systém jsem snad nikdy neměla, co teď. Třeba v tom zdravotnictví. Mám pocit, že už je prostě možný všechno. Že už se dá naprosto všechno zamést pod koberec. Že dřív, před covidem, když byl průser, tak to někudy prosáklo a třeba se i začalo vyšetřovat, rozmázlo se to v médiích...
To se ovšem dalo vždycky, není to rozhodně nic nového. Případně když něco vyšlo na povrch, tak to z 99% odnesl někdo, kdo v tom byl úplně nevinně. Pamatuju si na případ u nás na oddělení. Lékařka špatně napsala opiát, sestra to dala za úkol píchnout žákyni na praxi. Ta vůbec neznala dávkování. No kdo myslíš, že byl při úmrtí potrestaný? Žákyně nějaký postih ve škole, že udělala co neměla a sestra, že poslala žákyni. Že lékař napsal dávku jak pro koně, to se neřešilo. Pacient byl teda ve stavu, kde těžko říct jestli by to do rána zvládl, ale i tak.
. Já spíš spoléhám na to, že to máme jako ve školce, že těch bacilů nachytáme spoustu a že i ten covid skoro u všech v práci (i těch rizikových) proběhl bez příznaků.
Ze kdy to je? 
