jitřenka 

Ony se ty role obrátěj samy automaticky,to je život... ale jde o to, aby ty nový role přijali všichni! A to právě u mnohejch nevypadá...

Přijde mi to takový nespravedlivý, jako že se od nás chce někdy až moc: V dětství se přizpůsobuješ rodičům, musíš poslouchat. Pak ve škole to samý. Najednou ti je dvacet (a víc) a přizpůsobuješ se - ať chceš nebo nechceš, více či méně - partnerovi, kdy zase musíš, i když dobrovolně, potlačit částečně sama sebe. V zaměstnání to samý. A je ti třicet, máš děti - bereš ohledy hlavně na ně, nemůžeš dělat úplně jen to, co sama chceš. Deset, patnáct let. A pak jsou děti z baráku, ale tobě je padesát a najednou máš na krku starý rodiče a měla bys se jim zase přizpůsobovat... Pořád plnit nějakou roli - kde jsem pak zůstala já? Budu sama sebou někdy v sedmdesáti, to si užiju

barbucha ja som si "sama sebou" čiastočne užila, kým sa mi narodil syn, ale fakt som nečakala, že ešte pred 40 budem riešiť ťažko chorých rodičov, a ja by som aj prijala ten direktivny postoj, ale moja mama bola, je a bude šéf.

letfenixa 

Ale jo, jsou mezidobí volnosti ale ve velký většině seš prostě ve vleku, nenaděláš nic. Já to myslela spíš jako srovnání s chlapama, který zpravidla takový problémy nemaj, nedaj sebou tak vláčet, a měly bychom si z nich vzít příklad

barbucha - takhle sepsaný, nenapadlo mě takhle přemýšlet, tak máš  pravdu, jsme generace, která byla zvyklá víc poslouchat, než dneska. Já vždycky dost koukám jak to má nastavený džisketa, to už je úplně jinde než za nás. 

Co se týče rodičů, tak je třeba striktně nařídit, aby se z nás nestal otrok. Kokoska musí zatrhnout to neustálé ježdění sem, tam. Neptat se, nařídit. Potřebujete mě, OK,  ale za těchto podmínek, nemůžu sem jezdit, tak často jak vy potřebujete. 

jitřenka ja s tebou souhlasim, vubec si neumim predstavit dat se sebou takle orat..

No a my sme pre istotu prestahovali do mojho rodneho domu za otcom. Dom by nepredal neodstahoval by sa je obrovsky aj pre nas a tak by to zacalo chatrat a navyse by som tam aj tak musela chodit obden. Nie zd by na nas tlacil ani nechcel pomoc s domacnostou ale zhodli sme sa s muzom ze to bude lepsie do buducna ked tu pomoc uz bude potrebovat. A teda nebolo lahke ist do toho. Deti sme mali prec byt len pre seba, robili sme si co sme chceli. 

Zacala taka mierna vojna pri prerabke lrbo otec somral ze sa mi nic nepaci co on urobil. Ale potom pochopil ze ked tam mame byt musime mat aj po svojom byvanie tak sa s tym zmieril. A nejde  z toho kolotocu von. Tak sa bavim zahradou a som stastna ze decka su stale pri nas dokonca aj dom stavaju teraz uplne blizko. 

Len sem tam sa zamyslim co sa stalo mojimi snami. Ale tak ked sa spytam muza ci je spokojny pozera na mna takmer nechapavo ze preco by nebol? Aj to je na nom vidno ze je tu stastny, to len mna asi sem tam prepadne trudnomyselnost. No asi uz odtialto nikam nepojdeme aj ked jeden nikdy nevie. 

A nie nepocitujem to ako obet 

Janulik03 

Vy jste dopadli dobře... já nemám v zásadě nic proti bydlení s rodiči, pokud jsou prostory dostatečný a všichni zúčastněný jsou pro. Je to vzájemně výhodný, a nakonec se tak žilo stovky let, když byly podmínky (typicky výměnek atd.).

Jen mi leze na nervy to uzurpování až zneužívání, který tady někdy z příspěvků vyplývá. Jediný řešení je to, který popisuje jitřenka . Já už to měla nastavený podobně: ne, neodejdu z práce, abych řekla něco pečovatelce, řekni jí to sama... ano, dojdu ti nakoupit, ale až já budu mít čas... ne, nebudu ti denně vařit na co si vzpomeneš, protože máš zajištěný obědy. S tím, že takový cavyky s náma rodiče taky nedělali, tak nevím, proč by to najednou měli požadovat po mně - zajímavej obrat v uvažování, to jsme si s matkou musely vyjasnit jednou provždy!

Ale tak já jsem studenej čumák a rozenej generál, jak jsem se mnohokrát dozvěděla

barbucha rozumiem ti, neviem ako by som sa zachovala v takom pripade ako ma Kokoska . Je to zapeklite, nechces byt na rodicov prisna lebo rodicia  a zaroven nrmohno tu pomoc odmietnut. Tiez vidim ako jedine riesenie mat ich blizko ale ako to dosiahnut neviem a rada by som si tu precitala ze kyvli na prestahovanie mozno zo zaciatku ako docasne a hadam by si zvykli. 

U nas je to zas take ehm hekticke nikdy tu nie sme takmer sami. Otec byva vo dvore s samostatnom malom dome s kuchynou jednou izbou a kupelnou. Cez tyzden mu vozia obedy tak nemusim varit a od kedy sme mu prispeli na elektricku trojkolku vlastne skuter s tromi kolesami je samostatny aj v navsteve nemocnice na pravidelne kontroly pokial je dobre pocasie. Ale inak su tu bud vsetky decka alebo vnucata alebo kamarati deciek sastavia ale o vsetci naraz. Iba tento vikend som zakazala vsetkym vstup a hadaj co robime? Natierame okna  a vypratali sme vsetko aby sa dalapolozit podlaha v zimnej a strop z palubiek. Ja si oddychnem asi az v hrobe

este aj tie paprade mi zdochli

Janulik03 

S otcem jste to zařídili super A nediv se, že tam máte furt plno, máte to tam moc pěkný - sama bych se ti tam nakýblovala, kdybyste byli blíž

barbucha diky a mne tu fakticky nikto nevadi len sem tam clovek chce byt chvilu sam .

Jo a hocikedy by si kludne sa mohla stavit

barbucha a nepotkava se tam treba uz jista mira demence, kdy si ten clovek opravdu sam obed neohreje nebo se nenapije, protoze si na to nevzpomene (moje babicka) a neustaly pocit, ze je rodic a tedy muze sve dite (treba padesatilete) nadale perovat a urcovat pravidla? Neomlouvam to, jen to asi nebude cernobile. Souhlas teda, ze jako osoba pecujici bych si dupla a urcila jasna pravidla.  

Janulik03 

Jen si nekoleduj A mimochodem, kdo tady vyhrožoval, že přijede do Prahy, ha?! Pro samý práce na baráku nemáš čas?

Lamicka urcite to je jak pises, a to je zrovna i padny duvod proc ty rodice v takovem stavu nelze slepe na slovo poslouchat..

Lamicka 

Ale jo, některý se už neobsloužej, ale od toho jsou právě pečovatelky, aby jim to jídlo a pití daly. A i když to uvažování nemaj už úplně jasný (někdo), tak je zajímavý, že prudit dokážou jak za mlada!

Rodiče jsou to pořád, ale zas vychovávat a pérovat padesáti/šedesátiletou osobu je trochu divný, no ne?

barbucha no tak ja teraz nemozem az tak nikam ist lebo musim byt po ruke. Ale ak sa muzovi podari zostat doma co by mohlo klapnut do konca roku tak potom budem volnejsia. Teraz stavba ja sasem tam odreagujem natieranim na baraku, beriem to fakt ako odreagovanie lebo neviem len  tak sediet  a samu ma to nasebe hneva. A ked nebudem musiet byt nablizku a naporudzi podla potreby tak to mi bude stacit k radosti a potom pridd na rad aj moje chute. 

Ked som videla vasu spolocnu fotku z posledneho zrazu velmi som tuzila byt tam s vami

viktorka_od splavu barbucha jo, tak jsem to nejak myslela, ze praveze za tim muze byt demence a uz se to ma resit uplne jinak, protoze pak z toho muze vzniknout peknej prusvih. Nez si babicku vzala mama, tak ji nahaneli sousedi po lese, protoze si vsichni mysleli, ze se babicka o sebe postara, kdyz se ji tam necha jidlo a vecer tam zajde teta nebo sousedka, ale uz to tak nebylo... ta hranice asi byva casto tenka a prislo mi, ze pro tetu a mamu byli hrozne tezke si to priznat, i kdyz my jsme to se segrou uz videly a chtely to resit driv. Pak to stejne neslo zvladnout doma, protoze mama pracovala a ani s pecovatelkama to proste nestihala. Sama uz mela dost zdr.problemu. 

viktorka_od splavu barbucha Paradoxne je to "orani" snazsi resit. Dokazu si predstavit, ze moji rodice budou strasne "sobestacni" a pomoc nebudou vyzadovat ani ve chvili, kdy bude nezbytna... budou asi debaty o tom, ze jim peci vnucuji, ze oni by to sami zvladli atd... mam je 150 km daleko, takze to taky bude zajimavy. 

Lamicka toto su pripady kedy je fakt tazke spoznat hranicu ze uz a potom sa to doma neda ked popri tom je praca. Clovek ktoreho milujes a vazis  si ho sa zmeni na niekoho cudzieho a trga ti to srdce. Mali dme to tiez s babickou mama ju mala tu doma ale nebola na to sama. Bol tu s nou otec ktory velmi pomohol a samozrejme ja pribehla som ked zavolala do pol hodiny autom. Este tu mala svoju nesvojpravnu sestru ale tanevyzadovala nic dokonca dokazala ro it bezne domace prace . To sa s nou zhorsilo po umrti mamy a vlastne to vzdala  toto je moj vierny bod v zivote a odnieslo to moje zdravie nebyt vtedy dcery tak neviem kde by som bola a psychika tiez dlho na hovno, pardon za slovo. Viem ze je to tazke a kazdy z nas musi vediet kedy si vypytat pomoc

Lamicka 

Takhle jsme občas honili po nocích pratetu - v noční košili lítala po ulici Bydlela - neprovdaná -  celej život s náma, nejdřív se svojí sestrou, mojí babičkou, který vedla domácnost a vychovala její dvě děti... a později s mojí matkou, o jejíž rodinu, o nás tři děti, se starala úplně stejně (díky ní jsme nemuseli do školky, bylo navařeno, uklizeno). Odměnou jí bylo, že ji po pár excesech matka briskně šoupla do blázince, kde do půl roku umřela. Když jsem jí to někdy vyčítala, matka se rozkatila, že přece nemohla nechat práce (zároveň jejího koníčka) a svýho života a starat se o bláznivou bábu... Zajímavý, že později po mně matka vyžadovala právě to. Tak určitě

No nic, vidim že původní téma koronáče je skoro veselejší a nezbývá než doufat, že dopadnem líp, než jako otravnej kámen na krku příbuznejch!

Janulik03 ano, je to moc tezke  u nasi babicky to odstartovala smrt dedy, do te doby se postarala o ne dva, zvirata, zahradu, uvarila, upekla i sousedum. Pak ztratila smysl zivota a slo to tak rychle, ze to byl sok pro vsechny, urcite to muselo byt pro tetu a mamu moc tezke.