Garfie ja si neumim predstavit provoz pri tomhle stylu jizdy. To uz je pak rychlejsi jit pesky ne?

Ty jo, ale turecky zachod bych nechtěla ani tak, nemuzes si tam pak cist

Mulen No hele, asi skoro je!  Ve městě je čtyřicítka, mimo obec 60 a na dálnici 80-100! 

No je to nepraktický, pokud se tam pořebuješ zašít, to je fakt!

Garfie chudak. Ale ma to, to je hlavni, happy end

volna jizda z Bombaje mi pripomnela historku kamaradky z Dilli: padne cervena a ucastnici provozu (auta, osli povozy, motorky, kola) se zacnou stelovat na sirku vozovky. Padne zelena a oba protismery se naraz rozjedou a nez dojedou doprostred krizovatky, musi se vejit do sve poloviny. Prej to vzdycky stihli.

A taky jsem dnes zašla do toho mého oblíbeného antikvariátu, to je neuvěřitelné místo! Přitom pár metrů čtverečních, ale je to jako z nějakého magického filmu, knihy o umění, stovky kreseb Hokusaie za pár korun a dnes jsem tam objevila další poklad.

​Tohle je vydání z roku 1989. Když se pak otevřely hranice a Praha se v 90. letech stala oblíbenou destinací všech romantických duší prahnoucích po troše toho východního dobrodružství (v civilizovanější podobě, než jakou nabízeli sousedé ještě o kousek na východ dál ), zaznamenal se v jazykových školách i na univerzitách nárůst cizinců se zájmem o češtinu. A jako vhodná četba se těm pokročilejším obvykle doporučoval právě Karel Čapek, zejména jeho povídky a pak konkrétně Krakatit (nekomplikované lexikum a syntax, nadčasové téma...).

A já jsem v roce 1990 dostala nabídku jet na půl roku do Tokia v rámci nějakého velkorysého stipendia, které obdržel jeden český literát (mohl si s sebou vzít jednu osobu jako doprovod), ale než jsem to začala vážněji promýšlet, seznámila jsem se s (budoucím) manželem a životní dráha najednou začala mířit úplně jinam. Ale vzpomínám si, že jako dárky vezl do Japonska české knihy, protože tvrdil, že i když si v nich nepočtou, obdivují jejich typografii, ilustrace a vazbu.

Tím chci jenom říct, že těch cest, jak se mohla dostat do tamního antikvariátu, je opravdu mnoho .

Fleur to je hrozně zajímavé. 

Fleur Já vím! O to víc by mě zajímalo, jakou cestu měla tato kniha. :-) Už jsem tady myslím zmiňovala historku, která se ke mně donesla. Je starší, někdy ze 70. let. Nějaký pán (bylo to někde daleko od Tokya, na venkově ) se zamiloval do Seiferta, který tady vyšel v překladu. Začal se zajímat o Česko a češtinu a protože nemohl sehnat žádnou učebnici, nechal si nějak složitě poslat české vydání té samé knihy. Založil ve svém městě Klub přátel češtiny a začali se spolu učit česky pomocí toho překladu!!! Přijde mi to úplně neuvěřitelné! Jinak české ilustrace jsou tady moc obdivované, viděla jsem i krásnou původní japonskou knihu o české ilustraci, Trnka, Čapek, Lada....

Vidíš, kdybys tehdy nabrala jiný směr, mohly jsme mít srazy tady! :-)

moora Já si tu Indii právě dovedu živě představit, taková znásobená Neapol!  Ale přece jen, 10x, úplně je mi ho líto, je to stres. 

Garfie Nevím, jak dlouho bych zvládla jíst výhradně řízky v japonském provedení .

Fleur Suchá rýže je taky fajn!

Garfie zrovna me pri cteni te ridicakove anabaze napadlo, jak asi pak jezdi Japonci po zkouskach, kdyz uz to maji v kapse. Jak tam je dodrzovani predpisu hlidane, dovoli si nekdo v praxi najet do uzke ulicky nebo prejet krizovatku, kdyz na obzoru je nakladak? V tom provozu v Tokiu snad ani neni mozne cekat, a cas na postavani a rozhlizeni na krizovatce? No nevim.

Kokoska Jezdí pomalu a vcelku ohleduplně. S tím rozhlížením a čekáním na projetí náklaďáku to asi nebude tak horké. :-) Ale zase Tokyo má všude semafory, horší je to v těch uličkách na předměstí, tam fakt musíš krokem. Jinak Tokyo prý na průjezd není nijak komplikované, hlavně ve všední den, peklo je o víkendu, kdy je všude plno lidí a dělají si co chtějí (říkal mi realiťák, když jsme jezdili po nemovitostech). 

Fleur To je moc zajímavé. Díky za příspěvek.

Garfie Japonci, kteří si dělají, co chtějí?

Sweet Potato No, oni tady chodci mají všeobecnou přednost. Ani nemusí být na přechodu pokud "přechází bezpečně". Ale možná to byla jen představa Japonce, že tak to vypadá, když si lidi dělají co chtějí.

představa Japonce, že tak to vypadá, když si lidi dělají co chtějí.

​

Garfie mam v pameti ty prechody do X napric krizovatkou, pro me je to i se semafory ridicska predstava pekla

Kokoska A to je zrovna docela jednoduchý, buď jedou auta, nebo jdou lidi-všichni najednou.

Ale já teda jen tak teoretizuju, ještě jsem za volantem neseděla! 

Garfie všechny ty zážitky jsou fakt neskutečně zajímavé. Dej to do knížky, bude to bestseler, opravdu. A ten dům, to je přímo lahůdka. Mám z něj pocit jak z vily Tugendhadt - šla bych tam bydlet z fleku.

Garfie no asi jo, ale vypadá to strašidelně. Ale ono kdyby mi před lety někdo řekl, že projedu za volantem Prahu křížem krážem, taky bych řekla, že to nedám. A nakonec jsem musela :)

Garfie A jak rychle se tam jezdi? Nemyslim podle predpisu, ale realne.

Edit: uz to ctu. Japonskej styl jizdy by mi vyhovoval, jezdim pomalu a rozhlizim se na vsechny strany :-D.

V neděli se chystám do Čínské čtvrti na oslavy Nového roku, tak snad budu mít nějaké zážitky. A než začne v Asii nový rok, v Japonsku definitivně končí starý. Kolem poloviny ledna se konají festivaly ohně, Dondo Yaki. Ve svatyních, ale i v různých obecních komunitách, se zapalujují ohně, ve kterých se hromadně pálí novoroční dekorace, aby důstojně vyprovodili novoroční božstva. Vyhodit je do koše by totiž mohlo přinést smůlu. Do ohně se hází také první kaligrafie roku, pokud se hořící papír vznese vysoko, znamená to, že se autor zlepší v psaní. :-)Hází se tam také různé talismany, aby si člověk mohl pořídit nové a na některých místech se pálí Darumy.Někde se na ohni opékají moči, asi jako u nás buřty, mají zaručit pevné zdraví v novém roce. :-)A dneska jsem potkala novou příchuť Kit-katu, Sachr dort!