A k našemu kalendáři, dnes začíná další mikrosezona nazvaná Kasumi hajimete tanabiku, neboli "začíná padat mlha". Nám teda dnes jen padal sníh. 
Znamená to čas, kdy se snáší jarní mlha a krajina hor a polí vypadá velmi malebně. V tradičním umění tohle období působí až lehce nostalgicky, mlha nad horami vypadá až trochu jako nerealisticky. V japonštině dokonce existuje slovo, které se překládá jako "mlhavá měsíční noc" (oboruzukiyo). Zvláštní také je, že slovo "kasumi" se používá jen pro jarní mlhu a žádnou jinou.
Venku je stále chladno, ale pokračují další jarní práce, jako například prořezávání borovic. A také se vypaluje tráva. V Japonsku se tato metoda stále používá k podpoře růstu a vytvoření hnojiva. Začínají také kvést hyacinty, ve všech možných barvách.
Tradiční zeleninou, která se touto dobou sklízí je japonská hořčice. Existuje dokonce druh, který má certifikát jako tradiční zelenina Kanazawy.
Začíná také sezona shirouko, malinké průhledné rybyičky, které se říká taky "dancing fish", protože při jídle tancuje ve vašich ústech. Japonci ji považují za extrémně zdravou, prodávají se zásadně živé, protože po smrti se jejich kvalita rychle zhoršuje. Její sezona trvá od poloviny února do začátku dubna, ale zatíco dřív šlo o běžnou potravinu, dnes má punc luxusu, protože populace se v posledních letech drasticky snížila. Sami Japonci už ji nechtějí moc jíst a konzumace zaživa se omezuje jen na pár restaurací, převážně v okolí Fukuoky, kde má ryba největší tradici. Jakmile se ale objeví na trhu, znamená to pro Japonce konec zimy. Jí se většinou společně se syrovým křepelčím vejcem a octem, zapíjí se alkoholem. Ke konzumaci shirouko se váže středověká legenda o feudálním pánu, který po silné povodni nařídil vesničanům úklid a odměnil je sudy rýžového saké. Když je farmáři popíjeli u řeky, všimli si ve zbytcích vody na břehu drobných rybek, začali je nabírat a jedli je živé spolu se saké, čímž tato tradice začala....
