Haha, tady se rozjela super debata, tak se k tomu pokusím taky něco říct. :-)
Začnu čajem. :-) Ten pán z Kokosčina videa to na začátku pěkně vysvětluje. Čajový obřad pochopitelně nikdo nedělá doma (až na moji sensei, která ho občas dělá pro manžela nebo kamarádky a dřív pro tatínka, haha), on to hezky přirovnává ke koncertu vážné hudby v západním světě. Je to "zábava" pro elitu. A vlastně to ten koncert docela připomíná. Potichu sledujete mistry, nesmíte rušit a často tomu moc nerozumíte...
Což mi připomíná oblíbený vtip naší čajové skupinky.
Výhody servírování zeleného čaje hostům:
1. Vypadáte bohatě.
2. Ušetříte za mléko.
3. Nikdo nechce přidat.
4. Nikdo nechce přijít znovu.
Kokoska To video je pro mě dost zajímavé, jo, tam přesně ta práce s fukusou je! :-) Ale zvláštní je, že se mi ten jeho čajový obřad moc nelíbí, i když technicky je to správně (i když jsem mu tam našla chybu při skládání 
) a pořád jsem přemýšlela proč a nakonec mi přijde, že je to hrozně prkenné, jakoby bylo vidět, jak se strašně snaží a je ve střehu, aby to udělal správně. A na tom se dá krásně ilustrovat ten celoživotní proces, protože u sensei je to opravdu koncert a všechno plyne hrozně samozřejmě a lehce. No tak já asi zůstanu celoživotně spíš na straně toho kluka.
slniecko K té otázce ještě dodám, že ty přesné úkony nejsou jen pro hostitele, ale také pro hosty čajového obřadu, ale to pochopitelně třeba od turisty nikdo neočekává, to už je fakt vyšší dívčí (ale učíme se to!). No a když někdo něco pokazí....nestane se vůbec nic, všichni to správně po japonsky přejdou s kamennou tváří. :-) Sensei nás často na lekcích baví různými vtipnými historkami, kdy připravovala čaj pro cizince....naposledy se jí třeba stalo, že nějaká španělská partička se v polovině obřadu zvedla, v domění že už je konec, poděkovala a odešla....
K tomu nádobí na jednu příležitost, to asi nebylo pochopeno. Kintsugi je "opravené nádobí", které se doma běžně používá celý rok, jen pro čajový obřad není dost dobré nebo jak to říct. Jakobyste třeba štědrovečerní večeři neservírovaly na rozbitém talíři. Jedinou výjimkou, kde se může (nemusí!!!) použít je právě listopad. Ale mluvím jen o čajovém obřadu, pro běžný provoz se používá pořád.
Sweet Potato Já si stejně myslím, že by tě to bavilo, aspoň ta naše skupinka. I na tom videu od Kokosky je to takové strnulé, ale my se u toho pořád smějeme, kecáme, sensei je úplně v pohodě, je to fakt zábava.
A plynule přejdu tvojí borovicovou otázkou ke kalendáři. Borovice se prořezávají v japonských zahrádkách do tvarů, aby (pro Japonce) byly estetické na pohled. Oni vůbec mají tendence ty stromy v zahradách hrozně osekávat, však si tady vždycky stežuju na toho "našeho" (posílá ho majitel) zahradníka. Borovice jsou tady skoro v každé zahrádce, Japonci je dělají téměř výhradně pohledové, pořád to nedokážu pochopit proč. Většinou, i když mají ovocný strom (velmi vzácně), ani ho nesklízí. Za tu dobu, co tady žiju jsem trochu pochopení získala, tady opravdu všechno strašně bují a zatímco v Čechách si zahrádku opečovávám, tady už jsem po druhé sezóně úplně otupěla a stříhám všechno hlava nehlava, protože tu všechno hrozně rychle roste.
Kalendář, který tu popisuju, je starý japonský kalendář, většina dnešních Japonců o něm nemá ani tušení, nebo jen mlhavé. :-) Ty sezónní činnosti v něm jsou z velké části něco jako u nás "na svatého Jiří vylézají štíři" a "na Marka saď oharka".
A tím se dostávám k těm sezónním věcem, to je hlavně pro Blanka a Kan. :-) Právě mám pocit, že ta sezónnost je hlavně ve věcech "z venku", jako zelenina, ovoce, které dozrává atd. Vůbec to není postavené na nádobí (možná si někdo pořídí misku nebo ubrus se sakurama nebo naopak podzimním listím a vytáhne to jen v tom období), ale celkově mi připadne, že třeba naše Vánoce nebo Velikonoce (ani jedno Japonci neslaví) jsou na ty dekorace náročnější. Co tady Japonci opravdu vystavují nebo dekorují doma jsou dny dětí, to znamená v případě kluků velcí látkoví kapři, kteří se věší před dům, ale to je skladná věc, kterou někde smotáte a uložíte a potom panenky na svátek holčiček, což je ale zase vlastně relativně malá věc, navíc často zděděná po předcích, kterou je radost mít doma. A dál vůbec nevím, co speciálního by měli mít a pořád nechápu, čím tady vyvolávám ten dojem. :-)
Byty jsou opravdu malé, ale domy mívají naopak často dost velké, hlavně na venkově, často pro mě překvapivě a zbytečně, ale pravda je, že hodně prázdné. Jenomže ty vestavěné skříně, které mají, jsou neuvěřitelné prostorné, prakticky každá skříň vypadá jako šatna u nás.
Všechno jsem zapomněla! 
Děkuju! Oni používají i takové minižidličky, n kterou si můžeš sednout nebo kleknout. Ale je to náročné. Naštěstí lekce máme normálně ve třídě, takže sedíme na židlích u stolu. :-)
