jerry
Děkuju, já to objevuju i hodně pro sebe, jako třeba dnes!
Máme tady další mikrosezonu, myslela jsem, že bude trochu nudná, ale nakonec jsem objevila tolik zajímavých a poetických věcí! Kogan koeru, neboli "divoké husy letí na sever..." je to čas, kdy husy, které přezimovaly v Japonsku ho opouští a vrací se zpět. Je to pro nás trochu legrační, když jsme zvyklí, že u nás táhnou na podzim na jih-ale tady odlétají na jaře na sever. :-) Znakem pro toto období jsou už snad tisíc let, existuje dokonce poetické spojení, které označuje jejich cestu jako "kari no wakare", tedy něco jako "dočasné loučení.
Pohled na hejno hus, jejich formace a pevný vztah, který musí mít, aby urazily dlouhé vzdálenosti, Japonce fascinuje. Jeden z nejznámějších rodinných erbů v Japonsku byl vytvořen právě díky této inspiraci. Po husách je pojmenovaná i známá značka čaje a podle pověsti byly také inspirací ke vzniku jedné z tradičních japonských sladkostí rakugan. Husy táhnoucí na sever se často objevují v haiku básních, existují i slova jako "torikumori"-ptačí mraky, nebo "torikaze"-ptačí vítr.
Objevila jsem také krásnou legendu, že husy, které létají do Japonska, nosí v zobáku větve, aby si během dlouhého letu mohly odpočinout na moři. Když dorazí ke břehu, upustí větev na písečnou pláž a na jaře si ji vyzvednou, aby jim posloužila zase na cestě domů. I poté, co husy odletí ale na plážích zůstávají suché větve a lidé věřili, že patří husám, které v Japonsku přišly o život. V minulosti lidé tyto větve sbírali, protože jim bylo hus líto a pak s nimi založily oheň na počest všech cestovatelů.
Jednou z typických rostlin pro toto období je zákula, japonsky "yamabuki", což znamená doslova "horský vítr". Protože v Japonsku rostou především u řek, jsou často ve starých básních spojované s vodou, třeba "žlutá yamabuki teď kvete, její odraz je v řece Kamanubi, kde žáby pláčou..." nebo "na březích řeky Yoshino se žlutá yamabuki, rozfoukaná větrem, rozptýlila i na vodní dno...". Existu je spousta ukiyo-e dřevotisků, kde je vidět zákula, řeka a žáby. Zákula pronikla dokonce i do způsobu, jak se oblékaly bohaté ženy v období Heian. Kimono se tehdy skládalo z dvanácti vrstev a každá měla specifickou barevnou kombinaci pro každé roční období. V polovině jara byla jedna z vrstev v kombinaci hnědé a žluté, inspirovaná právě touto rostlinou.
A naprostý vrchol je sezona "firefly squid", svítící olihně! V Japonsku se objevují prakticky jen v Toyama Bay, lov je povolen jen krátkou dobu. Oliheň navíc rychle ztrácí čerstvost, takže se prakticky okamžitě musí uvařit. Proto jsou k mání jen velmi vzácně. Tyto olihně jsou poměrně malé, jen asi 7 centimetrů a během rozmnožování se stahují ke břehu a vyzařují modré, fosforeskující světlo. Neví se přesně, proč se to děje, navíc musí být splněno mnoho dalších podmínek, například měsíc musí být okolo novu, příliv mezi půlnocí a svítáním, oceán klidný, jasný den....a když tohle všechno vyjde, je z toho pastva pro oči. V přírodě je to neuvěřitelná podívaná, tady je foto (bohužel ne moje), jak to v Toyama Bay vypadá touto dobou....












