Garfie 
. Já mám ráda, když je ukázáno prakticky,ale tihle jsou výslovně roztomilý.
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
continuity Bylo to moc roztomilý, ukázaný postup od začátku až do konce, ale vybrala jsem vám ty dvě nejzajímavější části, ze kterých je nejvíc patrné, jak se deštník vyrábí....
Já ale psala o švédštině, v japonštině jsem se dostala leda tak k pozdravu a poděkování 
Kokoska Musí se přijet podívat!!! 
Vím, že to říkala barbucha o Švédsku, ale v Japonsku nic takového není, můžeš říct "babička z matčiny strany", ale už je to takový konstrukt jako u nás, neoslovíš ji tak. Teda těch oslovení je ještě trochu víc, třeba existuje ještě uctivější, které se používá v takový "posh" rodinách, nebo když chceš být superzdvořilá. :-) Ale zároveň tak můžeš dát najevo, že ti ten člověk není moc blízký, takže hodně záleží na kontextu.
barbucha no prave, spletla jsem si reci, skleroza.
Na Novinkách článek o Barboře Markétě Eliášové:
Byla první Češkou, která procestovala celý svět. Přesto upadla v zapomnění
luciole To je ta, o které architekt Jan Letzel napsal domů, že tu pobývá také nějaká slečna Eliášová, stará frajle, učitelka z vyšší dívčí! Byl to hrubián, ale stejně mě to vždycky rozesměje...
Garfie Zaujal mne ten medvědí česnek, v Japonsku bych ho nečekala. Je tam původní nebo zdomácnělý?
Sweet Potato Tak to je vtipný...hele, díky moc za dotaz, protože mě to donutilo ponořit se do česneku :-), překladač mi ho přeložil jako medvědí česnek, tak jsem to tupě přijala, ale prohnala jsem to více překlady a je to jiný druh, i když si jsou zřejmě dost podobné. Pravděpodobně česnek sibiřský, ale jistá už si teda nejsem. Mě to netrklo, protože spousta věcí, co znám od nás tu běžně roste.
Garfie Děkuju. 
No teda, a to byla jen o 6 let starší než on a teď zrovna čtu, že osobně se ani nesetkali...
luciole Jo, to jsem zapomněla dodat! Já myslela, že byli dokonce stejně staří...
Ono je to vlastně pořád stejný, tehdy se ti "usedlíci" v Japonsku, jako byl právě Letzl nebo Hora, o kterém už jsem tady kdysi psala, posmívali těm cestovatelům, co přijeli na chvíli a pak o tom vydali hromadu knih, přednášeli a psali do časopisů...utahovali si kromě Eliášové třeba taky z cestovatele Hlouchy, který si po návštěvě Japonska v Praze otevřel čajovnu. Dneska my "místní" protáčíme oči nad youtubery, co točí videa o Japonsku nebo cestovateli, co sdílí tipy na FB a Instagramu.
A další střípky ze skanzenu, prodejna se smíšeným zbožím, takto vypadala někdy v době před druhou světovou válkou.
A prodejna sojové omáčky z 30. let.
A fotka ze vstupu do drogerie, prodejna byla z druhé strany, tohle je vstup do soukromé části, ale pochopitelně oba prostory byly propojené.
A něco pro Kan, prodejna květin, takto vypadala v 50. letech. Moc se mi líbí to snížení vlevo, ve kterém měli kytky a mohli je snadno zalévat. Další fotka je ze zázemí, kde si mohly zákazníci (a květinářky) vychutnat čaj.
Garfie A to je krásné! Děkuji. Jsem tedy trochu překvapená, že i v tak disciplinované zemi jako je Japonsko, nesmí zákazník vyndávat sám zboží z váz. Takže to tam taky zkouší? Ulámou, polámou, znehodnotí a odcházejí aniž by si něco koupili.
Kan Ta cedule tam není pro zákazníky. :-) To je ve skanzenu, všechno je to jen na okrasu, patří to k tomu příspěvku nad. Jinak pochopitelně si můžeš vytáhnout co chceš, zrovna jsem se vrátila z květinářství, kde si kamarádka kupovala kytku a obcházela si vázy sama. :-)
Garfie Jo tak. Jako ale pozastavila jsem se!
Kan Připsala jsem tam to období, ať to není matoucí. :-)
A mám tu další fotky, hotel z roku 1842, interiér pochází ze zhruba padesátých let. Vypadá v podstatě jako dnešní ryokany, jen je tedy hodně velkoryse pojatá recepce.
Místo pro čaj na uvítanou
A pokojíček :-)
