Poslední mikrosezona období Velkého horka se nazývá Tahu tokidoki furu, občas hustě prší. Jak název napovídá, je to období, kdy může skutečně velmi silně pršet, v japonsku nazývají tyto silné a náhlé přeháňky stříbrným bambusem. Někdy se jim říká také "cikádové přeháňky", protože začínají zpívat cikády. Ty zní v Japonsku celým létem, ale je jich mnoho druhů a každý je aktivní v jinou dobu. Já nepoznám rozdíl, ale Japonci ano a říká se, že cikáda Niinii, která zní touto dobou, přináší osamělost a nostalgii. Je to proto, že jejich zvuk připomíná právě hustý déšť, který vás často nečekaně uvězní na různých místech a je tak hlasitý, že vás odřízne od okolního světa. 

Pokračuje také sezóna melounů, v Japonsku velmi oblíbených (ale jak už jsem řekla, velmi drahých). Melouny byly poprvé dovezeny do Japonska na začátku 17. stoeltí a pochopitelně si je mohli dovolit jen boháči. Punc něčeho luxusního prohloubila i značka Yubari King, která pěstuje melouny v japonsku na Hokkaidu a vyšlechtila naprosto dokonalé kusy, rovnoměrně kulaté, uvnitř naprosto bez chyb a dokonale sladké. Tento druh se stal opravdu symbolem luxusu a společenského postavení. Pokud ho někomu darujete, prokážete tím nesmírnou úctu, v aukcích jejich cena může vyšplhat až tisíci dolarům. A pochopitelně můžete touto dobou koupit spoustu sezónního zboží s příchutí meloudu, od bonbonů až po sodu. 

Vrcholí Nebuta Matsuri v Aomori, větší a známější bratr Neputa matsuri, o kterém jsme mluvili minule. Trvá také týden a největší průvody se konají v noci od 4. do 8. srpna. Více než dvacítka luceren projde tři kilometry dlouhou trasu v průvodu tanečníků (zapojit se může každý, i návštěvníciú a bubeníků. Lucerny staví místní týmy, jejich výroba prý trvá celý rok. Jsou vyrobené z malovaného washi papíru a upevněné na drátěném rámu. Bývají až devět kilometrů široé a pět metrů vysoké a zobrazují různé bohy, mýtické i historické postavy, ale například i známé herce kabuki. Poslední večer se některé z vozů naloží na lodě a večer se projíždí po zálivu. Celý festival je zakončený dvouhodinovým ohňostrojem na nábřeží. 

Jednou jsem se úplnou náhodou nachomýtla k výrobě těchto obřích luceren, sice v Tokyu, ale i to se počítá. :-)

Konají se i další zajímavé festivaly, ale místo toho vám řeknu o tradici Šóču-mimai. Tak jako u nás posíláme vánoční nebo novoroční pohlednice, Japonci si posílají letní přání po skončení období dešťů. Velmi typické jsou obrázky ohňostrojů, letních květin, melouny nebo ryby. Tradicí je poptat se na zdraví a přidat nějakou osobní novinku.

Garfie dik za dasi popis! Ty lucerny bych chtela videt, to musi byt uzasne. 

Tahu tokidoki furu, obcas huste prsi, tu mame taky, jen jaksi to teplo asi zustalo v Japonsku. Vcera me lakal muz na prochazku, ale nesla jsem, i kdyz bylo docela hezky. Prisel za hodinu promoceny uplne durch, strasne rychle se to pocasi zmenilo.

Kokoska Já jsem teď na jihu Itálie a je to poprvé, co jsem tu pocítila v létě chlad! Počasí naprosto parádní...

DruI To nevím, jestli by někoho zajímalo. Ale říkala jsem si, že minimálně vytvořím účet na FB nebo Instagramu....:-) Je to dost práce a je mi úplně líto to zahodit. 

​Rozhodně zajímalo, už jen to, kolik lidí odsud to tu hltá! A Japonsko je pořád pro Středoevropana takový jiný svět. A ne každý má šanci to poznat na vlastní oči. Diky za tvůj čas a ochotu nám to zprostředkovat

Garfie Japonsko  bola pre mňa vždy vzdialená exotika, ale myslela som si, že o ňom viem napríklad viac, ako o Portugalsku, alebo Zanzibare.  Fudži, gejše, kimona, bojovníci sumo ,samurajovia, harakiri, Hirošima, kvitnúce sakury, haiku, šinkanzen , Tokijské  mrakodrapy, záhadná cisárska rodina .... Teda  myslela som si to, pokiaľ som nezačala čítať vaše  príspevky . Ďakujem za  každý jeden !

Děkuji vám všem! Nestíhám reagovat, jsem na dámské jízdě.

Ale čtu to tady všechno!!!

Máme tady další období, Risshu-začátek podzimu. Jako první přichází mikrosezona Suzukaze itaru, přichází chladný vánek. I když je stále velké horko, občas začíná foukat osvěžující vítr. Lidé občas používají výraz Aki ni naru, podzim se blíží. Dřív se tak dokonce označovalo celé dlouhé období, které předcházelo podzimu. V některých oblastech se slaví Tanabata matsuri, svátek o kterém jsme si psali už v červenci. 

Sezónním ovocem jsou broskve, Japonci věří, že odhánějí zlo a přináší dlouhověkost. Z broskovových listů se vyrábí slavné pleťové mléko a odvar se používá na kloktání. A pochopitelně-jako většina ovovce-jsou dost drahé. Je také sezóna shijimi škeblí. Pravda ale je, že jim nevadí mražení a proto jsou dnes snadno dostupné po celý rok.

Jsme těsně před O-bonem, svátkem mrtvých, takže všichni už se připravují...jedinou událostí, která stojí za zmínku, je Nara tokae, Festival luceren. V historickém městě Nara se po dobu deseti dnů zapalují svíčky, zdobí zdejší park i pavilon v něm.

Garfie Teda ten festival luceren bych chtěla vidět :-). Nádhera.

Garfie to je krása! 

Garfie To je podívaná!  Ale zapalovat bych to nechtěla.

Garfie krasny to je! Predpokladam, ze to nemaji v plastovych pivnich kelimcich jako ten nas byvaly hradni pan.

Garfie fotky uzasny, ale obdobi blizisepodzim se mi nelibi!

Další mikrosezona začíná až zítra, ale protože asi budu celý den na cestách, napíšu vám o ní už dnes. Higurashi-naku, cvrlikají večerní cikády. Cikády, které jsou slyšet ke konci léta, mají typický zvuk, často se využívá i v anime nebo dramatech k vyjádření konce léta. Vlastně jen málokdy uvidíte v japonském seriálu letní scénu, ve které by se v pozadí neozývaly cikády. Objevují se i v klasické literatuře. V mnohokrát zmiňovaném Příběhu Genji (mluvím tady o něm tak často, že dostávám touhu si ho přečíst ) se hrdina postaví na odpor Utsusenemi, paní s kobylkovou skořápkou. Překvapí ji v jejich komnatách, ale poté, co najde pouze jeden z jejích hábitů, posadí se a napíše báseň, ve které popisuje její oblek ze skořápky cikády. Japonské děti s oblibou cikády chytají, běžně je můžete potkat v parcích s krabicí na hmyz a síťkou. Nejoblíbenější (a zároveň nejděsivější) zábavou je potkat semi bakudan, "cikádovou bombu", cikádu, která vypadá jako mrtvá, ale z ničeho nic se probere a začne pobíhat po zemi a vydávat strašné zvuky. Věřte, že dokáže pořádně vyděsit. Často jsem viděla i psy (a nejen je), kteří se cikádové bomby lekli. V Japonsku existuje zhruba 30 různých druhů a jejich zpěv se vzájemně liší. 

Sezónní zeleninou je lilek, Japonci věří, že ochlazuje tělo a proto je ideální potravinou pro horké léto. Další oblíbenou sezónní rostlinou je mochyně. Hozuki, říká se jí také čínská lucerna nebo zimní třešeň. Zajímavé je, že kandži asociováno s démony, nejspíš na lidi v minulosti působil plod trochu strašidelně. 

A tím se dostávám k největší události tohoto období. O-bon, svátek mrtvých. Už jsem jej lehce zmínila v červenci, ale teď jeho oslavy vrcholí. V Kyotu se pořádá slavný Gozan no Okuribi, zapalování hor. Jde o rozlučkový oheň, který se zapaluje na pěti horských svazích v okolí města a který posílá duše zemřelých, které přišly na návštěvu na zem, zpět do posmrtného života. Oheň se zapaluje 16. srpna, poslední den O-bonu. Nejdříve se ve východní části hor nad Kyotem zapálí slavný znak Dai (velký)-je opravdu velký, jde o oheň ze tří čar o délce 160, 120 a 80 metrů, následuje na západní straně Myo-ho (Budhovo učení) a potom ve směru hodinových ručiček dokola další tři ohně. Tři jsou ve tvaru znaků, další dva značí loď a bránu Tori. Zapalují se v pětiminutových intervalech a hoří asi 40 minut. Historie tohoto rituálu není přesně známá, ale existuje spousta pověr s ním spojených. Například se říká, že pokud se napijete saké, ve kterém se odráží hořící ohně, budete chráněni před nemocemi. 

A takto vypadají všechny znaky:

Můžete si dát dokonce i tematickou večeři:

O-bon je krásný svátek, se kterým se pojí desítky zvyků, v každém regionu jiné. Lidé před domy dávají lucerny, aby navedly své blízké. Ke konci svátku je pak házejí do řek, jezer a moří, aby duchy odvedly zpět. Staví se koníci z okurek, lilku a hůlek, kteří mají zemřelé přivést na zem. Lidé navštěvují hroby a nosí zemřelým oblíbená jídla a pivo nebo saké. 

Typické bývají pouliční festivaly s průvodem tanečníků Bon odori. Kdokoli se může přidat (taky jsem to zkusila). Nejznámější je pak festival Ava odori v Tokushimě na Shikoku. Říká se mu také tanec bláznů a motem je píseň "Blázni tančí, blázni se dívají...pokud jsou oba blázni, můžete klidně tančit i vy". Jde v podstatě o nepřetržitý tanec v ulicích trvající tři dny a tři noci. Do města se sjíždí tanečníci z celé země, od profesionálů po amatéry a je to neuvěřitelná podívaná, akce má dokonce ve městě i vlastní muzeum. 

Garfie - hezký a vše zajímavý, ale už delší dobu mi vrtá něco v hlavě. O Japoncích se říká i jsi to tu psala o jejich nadměrném pracovním výkonu, jak to potom dělají s těma oslavama, když tam účinkují ? Vždyť to jsou i přípravy na ty oslavy. Dostávají na to volno ? Na mě je těch jejich oslav nějak moc. Práce, oslavy, zbývá vůbec čas na sebe a rodinu ? Já z toho mám osypky, jen to vidím. Úplně jiný svět. 

Garfie ty lucerny na vode! A nechytlo nekdy neco od tech ohnu v kopcich?

Garfie to je krásné, celé. Ty lucerny, spolu se svátkem mrtvých. Mě to fascinuje asi v jakékoliv podobě, ani dušičky nepovažuji za depresivní, ale tohle je fakt oslava!

jitřenka - práve som sa chystala spýtať na to isté  . Niekoľkodňové sviatky takmer v každom novom období - plus príprava na ne  - kde na to Japonci berú čas ? 

Vďaka Garfie máme obsiahle informácie a zaujímavosti oJaponsku , ale našla som aj tento článok , na doplnenie .

https://medium.seznam.cz/clanek/denisa-vostra-tipy-pred-cestou-do-japonska-aneb-co-je-v-zemi-vychazejiciho-slunce-jinak-177564

Ešte k tomu množstvu rôznych sviatkov a osláv - ako asi tieto časté masové akcie zvládajú  introverti a ľudia ,ktorí uprednostňujú  skôr kľud a súkromie ? 

Blanka nejdou tam, když jim to nedělá dobře