Kora vyborne, tohle si budu opakovat jako mantru, protoze vcera jsem sla pozde vecer z vlaku, uplne ztichym mestem a vsechny tyhle mistni historky mi zacaly naskakovat v hlave. Asi jsem prekonala rekord na trase nadrazi - domov.
"Blbé" dotazy / Co nutně potřebujete vědět
10. srpna 2014 15:10
Reakce na dynda:
MP Marge
No počkej ale, svěcená voda z krámku, to trochu zavání, ne?
To ja jsem tenkrat nedokazala posoudit 
Ja jsem byla hlavne rada, ze nemusim krast v kostele!
bram jo, hodit to na fyziku zabírá. Mě to teda hrozně fascinuje. Včera po tě diskuzi tady jsem sice usnula jak špalek, ale musela jsem si nechat rozsviceno.
Však všude kolem nás jsou vesmíry, do kterých nemůžeme a o nichž nevíme, protože jsou v úplně jiných rozměrech. Nedávno jsem na tohle téma četla knihu od Miloše Urbana, Urbo Kune se jmenuje. A není děsivá!
dzizisketa To zni zajimave!!!
Garfie No vida! A jak stare jsou deti?
MP Marge Které? Ty opravdové 11 a 7, myslím že imaginární budou +/- stejně...
Reakce na Garfie:
Tomík a Laura, s dětma to táhnou už několik let!! My odkojené Šestým smyslem z toho nemáme nejlepší pocit...
Mne jednou syn tak vehementne tvrdil, ze v hale nekdo stoji, ze jsem se opravdu hodne bala.
Lamicka Já si zase pamatuju, jak syn jednou jako miminko strašně plakal, ležel na přebalováku a najednou jako když utne, zadíval se do jednoho rohu na stropě a úplně se rozzářil, začal se smát a natahovat tam ruce, bylo to taky dost zvláštní...
Garfie to teda 
Garfie Příbuzní mají starou chalupu a v jedné místnosti houpaci křeslo, ktere tam zůstalo po nějakém předchozím majiteli. Maji dva chrty, kteří čas od času na to křeslo začnou štěkat a nechtějí se k němu přiblížit. Viděla jsem to na vlastní oči, ti psi byli fakt jak vymeneni.
Kora Zvláštní, viď? Moje kamarádka má zase kočku, která se čas od času naježí a začne prskat na jedno místo na zdi...
Reakce na Garfie:
Lamicka Já si zase pamatuju, jak syn jednou jako miminko strašně plakal, ležel na přebalováku a najednou jako když utne, zadíval se do jednoho rohu na stropě a úplně se rozzářil, začal se smát a natahovat tam ruce, bylo to taky dost zvláštní...
Brrr! Naše mimino se naštěstí takhle směje na závěsy. A doufám, že mu jako kamarádka bude stačit naše fenka, a žádných imaginárních nebude třeba.
Btw, na tohle téma vyšla kniha Bouda na hororu. Majitelka chalupy v ní popisuje přesně podobné příhody, co se jí a rodině ve stavení děly. Příjemně mrazivé.
Zacinam byt rada, ze jsem na tyhle jevy uplne tupa a ze je to zrejme dedicne, protoze kdyby si deti povidaly s nekym neviditelnym, spala bych az nadosmrti s rozsvicenou lampickouStacilo mi, ze jsem chvili bydlela s klukem, co mel nejakou poruchu, a slysela jsem, jak si vedle povida a meni hlasy...
dzizisketa tvému Tondovi nebude stačit fenka, najde si skutečné kamarády.
Garfie já už to tu možná psala, jak kamarádčina kočka i mimino měli velmi kladný vztah k jednomu rohu v ložnici, kdy kočka si tam chodila lehat a předla a dítě se tím směrem často koukalo a smálo. Pár týdnů z toho nespala, pak prohodila ložnici s dětským pokojem a všichni jsou spokojení
Garfie Taky s náma bydlel dost dlouho Karel. Trochu mě děsilo, že mu bylo 40, měl dvě děti a hrál fotbal
. Občas nás ty informace o příteli zarazily. Třeba při jízdě autem, kdy syn vykřikl "Jé, tady to prý Karel zná, byl tady lyžovat s dětma." a za zatáčkou sjezdovka.
