moora Sweet Potato Děkuju  Dneska ji chápu, udělala bych to asi taky  

moora Babička měla knoflíky ve velký piksle od oveky, to byla jedna z mých nejoblíbenějších hraček, fakt Montessori hadr, doteď uvazuju, ze si tu pikslu a starý knoflíky poridim 

Potrefenáhusa to uz mam domluvene s moji vyzenenou babi, ze az umre, ze si vezmu obraz co malovala a visi ji na stene nad schodama a krabici s knoflikama na siti:D ona se tomu smala, ale do zaveti to napsala

Potrefenáhusa Moje od kakaa a Pigi čaje! Já prostě vím, proč sem chodím! Jsem tu mezi svými, žádná moje reálná kamarádka si s knoflíkama u babičky nehrála!

Garfie Zas je pravda, že žádné reálné kamarádce jsem o tom nevyprávěla, tak kdo ví?

Garfie Já si na to i hned vzpomnela u Amélie z Montmartru, jak strká ruku do pytliku luštěnin, jaký to bylo hrabat se v těch knoflicich 

Sweet Potato Já jo! Ale všechny s tím nekonfrontuju, to je pravda...

Je moc hezke to tady cist - taky mam po babicce plechovku s knofliky - modra plechovka od Zimni smesi, vzdycky jsem mela nejradsi ty kovove s ornamenty, perletove... A pak mam krabicku s krajkami, babicka jednou sila prostirani, k nemuz chtela hnedou krajku, kterou nemohla nikde sehnat, tak bilou bavlnenou proste obarvila v cernem caji - a fakt to vyslo, i to prostirani mam dodnes...

Sweet Potato Já to měla takhle s prstama. Jména si už nevybavím, ale představovala jsem si, ze to jsou kamarádky a podle toho,co která ruka dělala a které prsty byly zapojené do činnosti,se ty postavy kamarádily a já je pořád musela smiřovat a rozsuzovat

Potrefenáhusa starejma knoflíkama můžu posloužit, mám doma šicí stroj po babi a v šuplíku sou ještě knoflíky  a piksla by se taky našla..

rozarka No ale to je strašný, protože je pořád taháš s sebou a těm sporům neunikneš!!

po přečtení několika posledních stránek se moje koumpounophobie rozjela naplno. Musím bejt masochista když to tu čtu.

Taky jsme měly krabici knoflíků, babička měla čtyři vnučky, muselo jich být hodně. Pamatuji se, že je babička odstřihávala i z vyřazeného oblečení.

A měla jsem jako malá imaginární sestřičku miminko a psa. Ale nikomu jsem o nich neříkala, byla jsem už starsi a uvědomovala si, že jsou vymyšlení. Potají jsem si holčičku třeba posazovala v autobusu na klín nebo ji vedla po ulici za ruku. Ale nehrála jsem si s nimi, spíš přišli jen když jsem se nudila nebo nemohla usnout. 

Tak Betty Jako ani kytičkovej? Ani tyrkysovej skleněnej s duhovými odlesky? Ani kočičkou?

Dcera mela nekdy ve 4 letech 3 imaginarni kone, vodila je za uzdy na pastvu, brala je s sebou na prochazky a doma meli staj za kreslem. 

A ja jsem nemela babicku s knoflikama, i kdyz sila dost, ale nejak jsme si s tim nehrali. Zato jsem mela dedecka hodinare, ktery mel kramek s kolegou zlatnikem. Kdyz jim to nekdy zacatkem 60 .let zdruzstevnili, prinesl domu pytlik "drahokamu", brousenych sklicek v barvach ruznych kamenu. Nektere byly i ryte, nejake kameje tam taky byly, zabrousene kousky paruzku do panskych prstenu, tim jsem se strasne rada probirala.

Sweet Potato jedině ty na džínách

Kokoska To mi připomnělo, že u babičky v garáži byla obrovská bedna plná sklíček a zmetků z jablonecké bižuterie. Skládaly jsme si z toho různé obrazce. Akorát nevím, jak se to tam vzalo, žádný misionář v Africe u nás v rodině nebyl

Garfie Já měla rituál po nedělním obědě. Pustit si rozhlasovou pohádku a hrát si u toho s maminčinou krabicí knoflíků :)

Jsem to tak milovala, že sotva jsem se odstěhovala, založila jsem si krabici vlastní, kam střádám nalezené a odstříhané knoflíky a trochu doufám, že si s nimi dcera bude chtít hrát :)

brrr to jsou takovy poklady! Taky jsme s kamaradkou nekdy v 5.tride chodily "na smeťák" hledat stripky. Nejlepsi byly s kytickou nebo zlatym prouzkem z rozbiteho porcelanu.

Kokoska Ty střepy já sbírám doteď a strkam je do hlíny ke kytkam