brrr Babička měla tenhle bižuterní odpad taky, ne teda bednu, ale pytlík. Byli na exkurzi ve výrobě a byly tam toho hromady a každý si mohl nabrat, kolik chtěl. Měla nás vnoučat hodně, tak vzala pořádný pytel ;) Jinak nořit ruce do korálků nebo knoflíků taky miluju. A u kamaráda měli ve stodole sud se lněnými semínkem, tam jsme bořili ruce až po ramena.

Díky Garfie a všem, to potvrzuje moji zkušenost.  Taky jsem měla bohatou fantazii a vymýšlela jsem si celé příběhy, třeba o tom, jak mám černého psa a co všechno spolu zažíváme, nebo jak jezdím s Vinetouem a co se nám přihodilo, ale klasického imaginárního přítele jsme neměla. Tak si říkám, čím to je, že se tak rozmohli, nejspíš to nějak souvisí s dobou a celkovou proměnou světa za ten čas, co jsme vyrostli?

slniecko A viděla jste ji v tom dětství doopravdy, nebo jste si představovala že tam je?

Camp_L

Se mnou to budou mít jednou děti snadné, dovolím jim cokoli, co má 0 až 4 nohy. Ale cokoli s šesti a víc mi do baráku nesmí, leda jako žrádlo pro ty povolené. 

Moje babička taky hodně šila, ale lepší sbírku šicích potřeb má maminka - v takovém vrzavém slaměném kufru, mám ráda už jen ten zvuk, který vydá, když se zvedne víko. A v něm přesně různé kovové krabičky. Babička šila boty a já ji strašně ráda chodila navštěvovat do fabriky, tam bylo věcí a jak to tam vonělo! A děda byl rybář, ne že bych si hrála s háčky, ale krabičky s vlasci se mi líbily.

Zina Myslím, že to částečně bude i větší otevřeností dětí vůči rodičům a většímu respektu dospělých k dětskému světu, duši a psychice. I kdybych imaginárního kamaráda měla, zřejmě bych to rodičům nepřiznala, styděla jsem se, radši jsem si i hrála tak, aby neslyšeli, co povídám. Ale teda doufám, že moje děti je mít nebudou, znám to jen z americkych filmů a vždycky mi to připadalo uhozené. 

Kokoska strepy a knofliky

Potrefenáhusa Strěpů mám občas plné zuby, zrovna se hrabu v nějakém 17. století a prokládám to 14.

dzizisketa ani tahle by nesměla?

Sweet Potato

NNe, navíc nemám ráda orchideje. Má to spočítané, holka. 

Tak Betty dík, žes to napsala i za mě. 

Pinot Noir Já když byla malá, tak bylo ještě v těch 80.letech u babičky v jižních Čechách pole s pšenicí, kam jezdil v létě kombajn a ta pšenice se pak susila na dřevěný podlaze v bejvaly truhlarsky dílně po pradedeckovi....jako děti jsme teda měli zakazany do toho lézt, takže jsme se v tom valeli furt! jak ta pšenice voněla a jak bylo úžasný se v tom přehrabovat a norit do toho nohy a ruce

...no a táta zas měl starou chalupu v Janově nad Nisou, kde byl za barakem starej sklarskej odpad, vzdycky po zimě, když začalo tat, to byly hotovy žně...

brrr to chce aspoň majoliku nebo kytičky z hrnků

si pamatuju na ty desivy sny po dni stravenym nad hromadou střepů, plechovou vaničkou a kartackem na ruce 

Pinot Noir Hrabání a šlapání v zrní,knoflících, fazolích apod. se doporučuje i u dětí s nějakým postižením. Víc si tak uvědomují, že mají ruce /nohy a stimuluje je to k používání těch končetin. 

Ja mam sestrenice v Jablonci nad Nisou,takze v kulne mely obrovsky pytel koralku.

Taky jsme tam chodily na smetiste sbirat cecka.

A ted se strasne rada prehrabuju v barevnych oblazkach u more.....to je jak poklad.

Zarinya kaminky

Potrefenáhusa to obili je taky moc fajn, bych si byvala do bedny s ovsem nejradej zalezla cela:-)

rozarka v tom pripade nechapu proc jsem tak nesikovna, jsem (byla) stimulovana azaz

Zarinya No, to je taky zábava, co neomrzí

viktorka_od splavu A ted si představ, kdyby ti to nebylo dopřáno !

rozarka nojo vidis :-))

rozarka

Pinot Noir Tak na tom určitě něco bude, ale neodpovídá to na to, proč se dřív vyskytovali jen velmi vzácně, z naší generace tu o nich psala jen slniecko , kdežto u současných dětí to podle diskuze vypadá, že jsou docela běžní.