Můžu přispět vlastní zkušeností. Že moc nejím sacharidy nikomu nehlásím, pak o tom něco pípnu u stolu a sním, co si vyberu. A taky dojde na paradox, že sním řízek jen se salátem a pak si dám kus dortu, protože vím, že je úžasný a neměla jsem nic sladkého 2 měsíce. Že si o mě okolí pomyslí, že jsem k...a, to je mi jasné a je mi to jedno. To, co popisuju se tedy děje cca jednou za půl roku u tchánů a tam si myslím, že jejich názor na mě už není čím pokazit
.
Nízkosacharidově se stravuje dcery přítel, ale ten kvůli nemoci a vždycky na něm vidím tu úlevu, že se může u nás bez obav dosyta najíst, protože ví, že mu nedám na talíř nic, co by jíst neměl.