palahniukowa taky jsem ráda, že jsi se zase ukázala. Přeji hodně sil!

Spinifex za a to záleží na lékaři a za b teda jak píšu, považuju ty "oblbováky" za horší variantu. jasně, pokud je nějaký krátkodobý stres tak se hodí ale na dlouhodobé potíže ani náhodou, to smrdí průserem

viktorka_od splavu Do určité míry mi pomáhá jóga - cvičím poctivě asi měsíc. Pak doufám, že mi bude pomáhat práce. Na druhou stranu doufám, že mě nebude příliš vyčerpávat. Antidepresiva jsem nakonec brát začala, protože jsem měla stavy paniky, kdy jsem nemohla dýchat a byla jsem přesvědčená, že ve mně pořád "něco" je. Beru ale jen půl tabletky (5 mg), takže úplně minimální dávka. Trochu mi to pomohlo, panika už není, ale úzkosti stále ano. Vyšší dávku nesnesu. A nevím, jestli ta mini dávka vůbec k něčemu je a jestli bych neměla šetřit své tělo a úplně lék vysadit. A zas nevím, jestli hned, nebo raději až později, až si zvyknu na pracovní zápřah.

Dalia no... jsou také lidé, kteří odmítnou léčbu chemoterapií protože to je "jed pro tělo" a umřou... raděj, asi se jim zdá rakovina prospěšnější. tak asi podobně to vidím s antidepresivy. je to lék na nemoc, ne bonbonek který by někdo užíval jen tak pro potěchu... jistě vedlejší účinky mají, ale když tě nemoc trápí tak za lék bych byla ráda. bolest, stres, noci beze spánku.. to vše škodí tělu a tvému zdraví, imunitě.. daleko více.

určitě časem nabereš sílu a na to prodělané trápení trošičku pozapomeneš, najdeš si nové životní radosti... pak nebudou prášky zapotřebí. držím palce!

viktorka_od splavu Děkuju ... 

Napsala jsi to moc hezky.

viktorka_od splavu Hezky jsi to napsala. Ta psychická úleva je nesmírně osvobozující.

viktorka_od splavu Děkuju, že jsi to tak krásně napsala - pro Dalia i ostatní

palahniukowa 

Změna práce ti určitě taky pomůže - máloco je horší, než když tam musíš chodit s odporem, nakonec tam trávíme většinu života... je dobře, že ses odhodlala to řešit 

Dalia 

Není divu, že máš úzkosti po tom, co jsi prodělala. Já bych řekla, že je to úplně normální, to jest nebrala bych to jako další nemoc, ale jako úplně přirozenej stav. Nejsi holt z kamene  

Dalia do práce už chodíš? jak to zatím jde?

palahniukowa 

Pokud se mohu vyjádřit, doporučuju na jakékoliv dlouhodobé psychické potíže navštívit dobrého psychiatra, který určí typ onemocnění, poskytne psychoterapii i nasadí léčbu medikamenty, která se musí ladit někdy i delší dobu. Určitě není třeba se bát léčby antidepresívy, dnes jsou velmi sofistikované léky, které opravdu pomáhají. Často se u některých lidí objeví jednorázová ataka psych. problémů, které po správné léčbě ustoupí a zkouší se postupné vysazování léků. Pokud se obtíže znovu dostaví, léčba se znovu nasadí a většinou natrvalo. Za obtíže jakéhokoliv rázu není třeba se stydět, lidská duše je velmi křehká a současné životní tempo je pro spoustu lidí velmi těžko zvládnutelné. Držím palce

Osobně se do debaty, jestli brát/nebrat antidepresiva nepouštím, je to věc osobního nastavení každého a míry problémů. Já jsem je nikdy nebrala. Před asi 4 lety mě skolily panické ataky a úzkost. V nejhorších stavech jsem nebyla schopná vstát z postele, jít nikam sama, nakoupit, použít MHD. Byl to v podstatě každodenní emocionální boj o holý život, přesto že se objektivně "nic nedělo". Nejvíc mi pomohlo pochopit a přijmout diagnozu (ohromně mi pomohla kniha Jak překonat panické ataky). Jak psala barbucha úzkost není nemoc, je to charakteristika člověka a jako s takovou je třeba s ní pracovat, vystavovat se postupně tomu, z čeho má člověk strach, přemýšlet, které situace ve mě vyvolávají negativní pocity a proč a změnit svůj úhel pohledu na ně a hlavně neustále na sobě pracovat (ač to zní jako největší klišé). Za sebe musím říct, že v dobách, kdy mi bylo nejhůř, mi jednoznačně pomohl sport. Neznamená to, že člověk začne cvičit a vše bude ok, ale duše a tělo jsou jedno a totéž, je třeba pečovat o oboje. Jednoznačně doporučuji vynechat kávu a cukr. A budovat sebedůvěru. Je to běh na dlouho trať, ale já jsem vždycky, i v nejhorších dobách, viděla světlo na konci tunelu (tzn. sebe v "normálním" režimu života) a snažila se tam dostat. Držím palce všem. (Konec patetického okénka )

zelene.oko 

No počkej, já to myslela na jeden konkrétní případ, kdy se prostě úzkosti není co divit. Jiná věc je, když má někdo třeba panický ataky, aniž by k tomu byl nějakej objektivní, rozumnej důvod. Ne že bych to kritizovala - ale to už se k nemoci přirovnat dá: nějaká ta chemická nerovnováha a je to hned...

zelene.oko nechci poučovat, ale mezi úzkostí a generalizovanou úzkostnou poruchou (ta má psychickou a somatickou složku s různými projevy) je rozdíl, neházela bych to do jednoho pytle, to druhé je klinická diagnoza a musí se léčit,  opravdu bych to přenechala odborníkům

barbucha zlatahouba  Rozumím. Já moc veřejně nepíšu, protože to aby člověk psal elaboráty, aby zúžil možnosti interpretace :) Já jsem se snažila popsat svůj problém a svoje zkušenosti. Nikoho nenabádám, aby nebral léky a nevyhledal odborníka. Myslím, že to tom nemám ani v náznaku.

999 original Bachovky som neskusala, aj ked nejake bylinnke kvapky na potieranie pulznych bodov mam - kupovala som ich sice pre Zunku, ale tiez si ich niekedy dam, minimalne ako aromaterapiu. minuly tyzden som si vyrobila svoj prvy antistresovy roll on :-) primarne ma bavi kombinovat vone a ucinky esencialnych olejov, nez by som sa tym snazila liecit, ale je to fajn travenie casu. ale vdaka za tip, paneboze, stravim tam hodiny a hodiny casu...

dzizisketa tak to ma pobavilo! :)

viem, ze kazdy ma nejaky problem a kazdy s niecim bojuje, preto si fakt vazim, ze ma tu vzdy dokazete takto podporit, lebo pre mna je toto fakt obrovska pomoc, resp. ulava. dakujem 

palahniukowa Řekla bych, že za vyzkoušení to stojí. Největši dojem na mě udělalo, jak to pomohlo tomu koni .

Spinifex antidepresiva nie su problem, depresia nie je problem, AVPD je problem, pretoze to sa nevylieci. antidepresiva som uzivala pred nejakym casom na depresie, ktorych by som sa inak nezbavila. priebeh AVPD je kolisavy, takze niekedy sa citim extrovertne a neohrozene (co by okoloiduci pozorovatel URCITE takto nevyhodnotil), inokedy sa musim nacpat antixylotikami, aby som vobec v praci zdvihla telefon. AVPD neznamena, ze na mna niekedy pride uzkost alebo panicky atakt, skor to, ze zijem v uzkosti a panickych atakoch a niekedy mam dobrych 5 minut. moj mozog ma neustale spochybnuje a to je peklo na zemi; moj mozog je silnejsi ako nejaky pocit alebo pud. tiez som si myslela, ze to ma nejaku pricinu, nejaky spustac, ze je to socialna fobia alebo uzkost ako reakcia na nejaky podnet. ale nakolko som fungovala v dlhodobych depresiach, tak sa to nedalo vidiet jasne. 

zlatahouba suhlasim :-) a dakujem!

zelene.oko tak to je obvivuhodne, ze ste to zvladli, zavidim a blahozelam! verim, ze mne velmi podobny opisany postup a pristup pomohol pri liecbe depresii (spolu s liekmi), ale u mna je to jednoducho problem chemikalii v presynaptickych strbinach a aj ked sa im snazim dohovarat, kaslu na mna, mrchy... :-) ale v ziadnom pripade z toho necitim to, aby clovek nebral lieky, nenavstivil odbornika... dakujem za skusenost, pomaha to.

viktorka_od splavu suhlasim, ze lieky na uzkost od psychiatra sa nedaju porovnavat s lexaurinom a pod. od obvodaka - v ramci dlhodobeho fungovania, samozrejme. na to ma upozornoval aj psychiater, nech to ani neskusam, pretoze su to najvacsie sroty a po 3 mesiacoch pravidelneho uzivania je clovek v horsom stave, ako ked ich zacal brat. 

Dalia  sformulujem to v sebe nejako a vyjadrim sa.

palahniukowa Ráda tě tu zase vidím, moc držím palce!