999 Jen neposilej, moje babicka chytla chripku doma asi od nekoho z rodiny nebo pecovatelky a pak umrela. To jsou takovy cesty osudu, jen at tatinek vyrazi zas bude takovej odolnejsi a veselejsi a spis neco nechytne;-).
Zvire bych samozrejme nikomu neporizovala bez jeho zajmu, to je snad jasny;-). Ale obcas I milovnik zvirat potrebuje nakopnout a ujistit, ze I zvire bude pripadne postarano;-).
Moja mama má kopec záujmov, momentálne ju v jej aktivitách "brzdí" staranie sa o milovaného vnuka a zdravotná stránka (komplikovaná zlomenina ruky jej znemožnila ďalej štrikovať). Neviem si vôbec predstaiť, že ju to raz prestane baviť. Otec má celoživotne jedinú záľubu - rybárčenie. Teraz má taký zdravotný stav, že ak bude chcieť ísť, tak jedine s doprovodom. A to sú ešte vlastne pomerne mladí - 65 rokov.
barbucha Já nikomu žádný povinnosti nevymýšlím 
Svojí vlastní matce bych se neodvážila a cizí taky ne-to bylo spíš jestli jí to nechybí....asi jsem to nějak špatně naformulovala.
Jinak ono teda nakonec je stejně třeba si přiznat, že ti rodiče doopravdy stárnou se vším všudy a připravit se na to, je to změna. Třeba já mám teď taky ten problém-s autoritou, kterou moje matka vždycky byla-a najedou začínám mít pocit, že spíš potřebuje poradit ona a tou autoritou mám být já (já tedy naštěstí mám starší sestru, která mi kryje záda a můžu zůstat "děcko" haha).
Garfie 
(akorat nemam sestru
A já jsem zase nejstarší sestra
rozarka já teda moc nechápu, proč se jako řešení seniorskych problémů vždycky mezi prvním objeví pes. Jako jo, ona to určitá náplň života být může, ale je to taky velká povinnost a starost a ne každý má chuť se k tomu uvázat. Rodina koupí dědovi psa, aby nebyl sám...možná by děda víc uvítal, kdyby se za ním někdo z rodiny pravidelně zastavil, aby nebyl sám.
Když to je těžké, někdy se člověk nezavděčí, i když se snaží.
Babička bydlela s náma v baráku a stejně si pořád stěžovala, že se s ní nikdo nebaví. Jenže pravda to byla jen z půlky, dokud to šlo, tak jsme se bavily bez problémů, ale pak po 80 už měla jen 2 témata - jak jí bolí koleno a pak asi 10 historek z mládí, které omílala pořád dokola, že je člověk znall nazpamět. Žádné nové informace už nepřijímala, takže v podstatě monolog. Tak jako jo, chvilku ji člověk společnost dělal, ale moc dlouho se to vydržet nedalo. A že jsme se setrou zmizely, když se zapla TV, tak jasně že jo, když musela mít Dallas, na to se nedalo koukat.
Garfie No právě, stárnou, ale právě proto zase chápu potomky, že se snaží zpomalit u rodičů to stárnutí vymýšlením různých aktivit a podobně.
Protože jak jsem viděla na babičce, v okamžiku, kdy ztratíte zájem o svět okolo, jde to strašně rychle do kopru, i když fyzicky je ten člověk jakž takž ok, tak jak je v háji psychika, je v háji všechno.
Tak radila jsi trhání lístků a kariéru uvaděčky jako vhodnej způsob zabavení otravného seniora Na místě dotyčný bych tě poslala možná dál než do kina
999 To zpomalení mi nevadí, je mi jasné, že už je unavená a nevydrží. Nechci ji nijak honit, vadí mi ta ztráta aspoň trošky optimismu. Já prostě chci, aby na mě nekoukala jak boží umučení, když já ji vítám s úsměvem.
Mám o maminku starost i z čistě sobeckého hlediska, budu to hlavně já, kdo se o ni bude starat. Takže pokud si způsobí zdravotní komplikace třeba tím, že nebude jíst vitamíny, tak mi do toho teda sakra dost je. Zatím jsou to drobnosti, ale až nebudou? Ráda bych prostě předešla věcem, které nejsou nutně nutné.
K psychologické péči ji zkusím trochu zatlačit, to bude důležité. U ostatního víc prostě neudělám, když nebude chtít. Jen mě to prostě mrzí, má čas, má finance, ale se jí nechce.
Děkuji všem, hodně mi to pomohlo získat trochu nadhled 
barbucha Ale kuš, jenom jsem přemýšlela, co by taková sedmdesátnice mohla dělat, pokud už se nemůže z různých důvodů uplatnit v oboru. Hele-třeba moje máti je bývalá učitelka, do školy už nemůže a nic jinýho ji ani nenapadne. Ale dovedu si představit-čistě teoreticky-že provozuju kino a nabídnu jí, jestli tam nechce jít trhal lupeny (dobrovolně, neboj 
)-a ona půjde, bude ji to bavit (a jak znám tu moji, za týden to tam všechno organizuje).
I když teda jedna moje spřátelné babička-zdravotní sestra-stále pracuje v ordinaci a je jí skoro 90 
-jenomže ta zůstala v oboru.
A když teda už máme tohle téma-tak mě teď hrozně baví tchání-vypadají oba hodně dobře (a jsou si toho vědomi), tchýně je takový ten typ hollywoodské star, dobře se i oblékají. A vyřídili si důchcovskou průkazku, obrážejí nejrůznější kulturní akce a vždycky na ji chtějí slevu. A hrozně se baví tím, jak jsou všichni u kasy překvapení a nevěří jim, že jsou důchodci, minule v kině je prý dokonce kočka ukazovala kolegyni, mají z toho hrozně dětinskou radost (a o to víc se snaží vypadat dobře), je to taková milá zábava! :-)
A nedělá sestru v Praze v jedné ordinaci ORL? Ta "naše" doktorka, co je sama už v důchodovém věku, má totiž sestru ještě tak o deset let starší
Garfie Zkusím jí nadchnout pro nějakou drobnou dobročinnou práci - za rohem je kavárna na půl cesty, tam by se potkala s úplně jinými lidmi 
už jsem to teda zkoušela velmi nenápadně, zkusím to oživit
dzizisketa nene, na psychiatrii v Olomouci :-)
andulka01 Ono stejně nakonec, když nebude chtít, nenaděláš nic :-(
On je problém i v tom, že to "lenivění" a vůbec ubývání aktivity posuzuje mladší generace. Pořád znáte rodiče jako čilé aktivní lidi a oni najednou nechtějí courat po světě, vstávají pozdě, možná nedejbože pochodují po ránu doma v noční košili a neučesaní... proboha, pokud se sami zajímají o muškáty, vnuky, sousedy, drby, vnímají třeba i ta negativa kolem sebe a chtějí o nich mluvit - nechte je žít! Nemluvím o tom, že někdo má opravdu depresi - a tím myslím depresi, ne blbou náladu nebo momentální nechuť k čemukoli. A vím, že je otravné, když na vás rodiče hrnou problémy, ale tím, že jim budete nutit další zájmy, je těch problémů nezbavíte. Jo, znám to, mně maminka telefonuje, co mají dělat, když jim družstvo 14 dní nespravilo zvonky na baráku, když tátovi ještě nepřišel papír o zvýšení důchodu, že tohle a tamto... ale vidím na nich, že jim vadí cokoli, co vyčuhuje z jejich zaběhlých stereotypů a obtěžuje je už třeba i naše delší návštěva, stačí na kafe, popovídat a jít. A jsou spokojení, že jsme se viděli - a že si mohli postěžovat, no :)
Kokoska presne, podpisujem.
Tátovi se ten názor "nic už nemá cenu" přihodil, když šel do důchodu a současně mu bylo 75 a náhle mu ubyly síly. Najednou už nechodil do práce a současně nemohl pracovat na zahradě tak, jak byl zvyklý. Navíc byl životní pesimista. Nenadělali jsme s tím nic.
andulka01 ta věc, že si maminka stěžuje jen tobě, může být tím, že jsi jí nejblíž...aspoň u nás to tak bylo. Máma sdílela s tátou být - peklo, já byla o patro níž - předpeklí, ale v přítomnosti sourozenců z venkova byl táta milý a příjemný pán.
Tchánovic zábava je super luxusní!
Ve vyšším věku už tu touhu bejt u každýho bubnování,lidi prostě ztrácí. A taky jsou unavenější a nedokážou se povznést nad tím,že je bolí nohy...Navíc přicházejí o to hlavní,vrstevníky,s kterýma si můžou poplkat o stejných starostech,o tom,co bylo,když oni byli mladí. A jiná generace má zájem mluvit o něčem jiným. Pár lidí,kteří si zachovají čilost a motivaci k různým činnostem slouží jako vzor,když může on,tak ty taky.Ale těch je pár,většina je prostě unavená,opotřebovaná a chce klid. Vím,že např.člověk který špatně slyší,je ve svém bytě navyklý na to své ticho.Vyjde ven,mezi lidi a najednou je nervozní.Ani neví proč,ale zvuky,které on si už neuvědomuje,mozek stejně zaregistroval a jeho to rozhodí. A on už není ve své kůži,tak raději nikam moc nejde.
