Je pravda, že náplň času nebo zvíře se nedají nikomu vnutit. 
Ovšem i chronický odpírač aktivity nebo zvířete může být "napraven" :-)

Tchán bydlel se svými tchánovci a manželkou a ti během pár let všichni zemřeli a zůstal ve velkém domě sám, synové daleko. O psovi ani slyšet, že ještě chodí do práce a že by s tím byly jen starosti navíc. Předloni ovšem našel na ulici štěně, fenku nějaké pouliční směsi. Nejdřív vypisoval maily po celé rodině, jestli by ji někdo nechtěl. Pak ji vedl do útulku a cestou se mu jí nějak zželelo... Takže od té doby se od sebe prakticky nehli a myslím, že ji považuje za to nejlepší, co ho v posledních letech potkalo. 
A já teda trochu s hořkostí sleduju, že psovi věnuje násobně víc pozornosti než vlastním vnoučatům. Myslím, že těm se nikdy tak nevěnoval a i objem slov, která pronese k psovi a která k dětem, je neporovnatelný. Bohužel. 

Kokoska 

Připadá mi, že někteří starší si nedokážou najít životní náplň. Začnou lenivět (koneckonců je to lidská přirozenost) , začnou se litovat a taky začnou být zahledění do sebe. Pořídit mu psa/kočku/krokodýla je taktika, která neselže (pokud obdarovaný není nějak nemocný nebo fyzicky málo zdatný). Najednou člověk prostě nemá čas na válení a fňukání a kolikrát pes prostě vrátil takovýho člověka do života. Samozřejmě o hodně lepší je, když má takový důchodce zázemí (aby měl klid - "kdyby se s ním  něco stalo") a je jasné, že lidský kontakt rodiny je na prvním místě, ale řekla bych, že spousta seniorů byla takto obdarována z důvodů veskrze pozitivních a pozitivně se to taky odrazí na jejich životě.

rozarka já teda moc nechápu, proč se jako řešení seniorskych problémů vždycky mezi prvním objeví pes. Jako jo, ona to určitá náplň života být může, ale je to taky velká povinnost a starost a ne každý má chuť se k tomu uvázat. Rodina koupí dědovi psa, aby nebyl sám...možná by děda víc uvítal, kdyby se za ním někdo z rodiny pravidelně zastavil, aby nebyl sám.

No samozřejmě, mně přijde naprosto zvrácený někoho, kohokoli, obdarovávat nevyžádanym zvířetem, v případě seniora mi to přijde jako demonstrace přesvědčení, že jde o nesvéprávnou a senilní osobu, darující jaksi ignoruje, že by si senior v případě zájmu čokla koupil sám, strašný​

tak kazdy to ma jinak, to je jasne a kazdy radi podle sebe

ze chteli/chteji byt potrebne vidim na sve babicce a mame, uplne silene, az do sebeznizeni

a kdybych byla sama, tak bych psa urcite chtela

vy myslite jako se teda vubec nesnazit nic vymyslet? navstevovat a nechat je byt?

​ja jsem treba cekala po te stiznosti ze maminka andulka01 ma tak 50-60 let. v 70 bych proverila zda neni zdravotni problem (deprese me teda taky napadla) a pokud ne tak ji nechala v klidu zit. ono ucit se ridit, vyletovat do vietnamu atp je urcite v tom veku mozny, ale uz by to nemelo byt povinny.. clovek slabne (jak fyzicke sily, tak smysly-sluch, zrak..) vic se o sebe boji protoze uraz muze byt i fatalni.. 

kazdopadne ten pocit uzitecnosti je hodne dulezity. mozna by stalo za to zkusit to trochu obratit a misto rozveselovani a popostrkovani a zarizovani za ni maminku naopak pozadat o pomoc?

Moc děkuji za názory všem 

Rozhodně jsem nechtěla aby to vyznělo, že mám matku za nesvéprávnou a že jí to chci organizovat. To vše - Vietnam, Itálie, kočka seniorka, byt v centru Prahy, řízení v pravostranném provozu - to vše je její nápad, který jsem jen byla nápomocna realizovat. Pes tedy ani omylem, dokud to nebude sama chtít. Akorát teď posledního půl roku se to trochu otáčí proti mě, nebo ty nápady postupně hasnou.

Pravidelnou zodpovědnost rozhodně má, hlídá dvakrát týdně, je skvělá babička. Neužitečností rozhodně netrpí, trochu šije, je ve spolku Hollar, chodí za kulturou. Jenže začala kašlat na sebe, to mě na tom vytáčí. A stěžuje si, nejlíp mě (protože před ostatníma se stydí, nebo jim přece nebude přidělávat starosti - nejsem její jediné dítě, jsme tři), jak dlouho už nepřišla s nápadem, s úsměvem, prostě jen tak.

Ad psychické problémy. Má, ví o nich, já o nich vím (proto, mimo jiné, jsem stále nablízku), má doporučenou terapeutku - jenže úplně to samé, stydí se, tak pro to nic nedělá, nikde nebyla. A pak to trochu hází na mě, protože jsem nejblíž. Nutit ji do ničeho nemůžu, vše je pokaždé: postěžuje si - najdu řešení a předám kontakty - čekám co se stane a většinou nic

Jinak je máma fakt skvělá, mám k ní obdiv co všechno vydržela a jak nás vychovala.

bosibori jestli to nebylo tím, že si toho psa vybral sám, rozhodl se sám psa mít. Přiznávám, že mi někdo darovat takovou zodpovědnost, tak je nemám ráda. Ty lidi jsou možná staří, ale chtějí rozhodovat sami za sebe.

Tak,je to jako vrazit dítěti tablet,aby neprudilo a byl klid. U nás to bylo tak,že si mladí mysleli,že manžel,jsa nucen odejít do inv.důchodu,se bude nudit. Ale je to tak,kdyby chtěl psa,už ho má. Já bych si připadala manipulovaná do situace,kterou nechci. Ale pokud je rodič fakt v depresi,tak nepomůže ani lákadlo v podobě zájezdů,byt' by si to kdysi přál.Navíc ve vyšším věku ta představa dlouhého letu/pobytu nemusí být zrovna povzbudivá.

Osobně si nedokážu představit, že pořídím člověku v důchodu psa nebo kočku, zvlášť když žije sám. Kdo se o to zvíře bude starat, když bude majitel v nemocnici? Co kdyby chtěl dotyčný cestovat? I kdyby předtím říkal, že nikam jezdit nebude, vždycky může změnit názor. Prostě nevyžádané zvíře je danajský dar ( v každéém věku teda).

andulka01 ono to skor vyzerá, že sa na teba obracia skor teda s tými sťažnosťmi. Vybrala si ťa za svoju butľavú vrbu, je to náročné pre teba, ale má k tebe doveru. Neboj, ked má záujmy a aj chce pomáhat s vnučatami, tak je to dobré, len sadá na nu nejaká tiaha. Posťažuj sa aj ty je, možno to pomôže. Ono fakt stačí niekedy tá morálna podpora, vypočuť, netreba ani hned navrhovať riešenie.

brrr Taky jsem měla takové stavy, že mamince pořídit zvíře. Nejdřív zrušila slepice, že je tohle rozbité a tamto, budiž. Pak jsem zkoušela kočku (vždycky jsme doma měli kočku) a prý, že by se jí pletla pod nohy.... pes nepřicházel v úvahu (nikdy jsme ho neměli), ale hlavně jsem chtěla, aby měla máma nějakou povinnost a trochu pohybu (děsně leniví). Takže pořízení zvířete trochu rozumím, proč to chce někdo dělat. Taky zrušila zahrádku, proč, když se dá všechno koupit.... Tak alespoň, že má plná okna muškátů a přes léto na dvorku rajčata v kbelíkách, nějaké bylinky a tak. Je mi děsně líto, že nemá zájem. Ale asi je, tak jak je, spokojená a já prostě netlačím na pilu. Na léto mám v plánu nějaké opravy domu (před 2 lety rekonstrukce koupelny a nová kuchyně - měla moooc velkou radost), tak alespoň takhle potěšit a "vnutit" trochu přemýšlení...

MP Marge Tvuj je vetsi velikosti, neni chlupatej a predevsim nenadelava nam pred brankou, takze to je samozrejme pan Pes!

​Radši před brankou deset malejch, než ta kupa, co nám tam zas někdo položil.Muž tam v neděli vyhrabal, zametl, asi aby se tam nějaké obludě dobře to...

andulka01 ted me napadlo, pokud ma maminka psychicke problemy/ depresi, tak predani kontaktu na terapeutku ci lekare nemusi byt dostatecna pomoc, vim to ze sve vlastni zkusenosti. Mozna maminku po domluve objednat a pak doprovodit, alespon poprve? Ono i to zavolani nekam pro cloveka s depresi muze byt nadlidsky vykon. Ted samozrejme nevim, jestli jste uz maminku nekam takhle neobjednavala a ona pak nesla (pak by prave mohl pomoci ten doprovod)

baltik já bych fakt chtěla, abych už nikde nebyla potřebná a mohla se starat jen a pouze o sebe  

​No přesně! Jak jde čas a život, zřítelnice mě už tolik nepotřebuje, což jsem teda musím přiznat taky (asi týden ) nelibě nesla, tu představu... dvojčata taky nevypadaj že by se ke mně nastěhovaly... a tak jsem z toho byla kapku přešlá. No jo ale! Celý léta jsem se prakticky nikam nedostala a tak si říkám bábo pitomá, furt sis stěžovala - tak konečně můžeš jet i jinam... konečně zbydou síly a čas (a co si budem povídat, i peníze) na pohnutí s kvartýrem třeba... Jde jen o to si na tu představu zase zvyknout, no. Nakonec jedno období svobody a bez dětí jsme už kdysi přežily, a v jaký pohodě, no ni?! 

Kdyby mi ale někdo vymejšlel povinnosti aby mě jako zaměstnal za každou cenu ( Garfie  ), tak se vzteknu!

andulka01 Já myslím, že má činnosti dost a s jarem se zlepší i ta péče o sebe. A třeba se potká s nějakým pánem, se kterým půjde občas na víno nebo na procházku, to taky pomáhá :-).

 ale hlavně jsem chtěla, aby měla máma nějakou povinnost a trochu pohybu (děsně leniví)

​Maminka je nesvéprávná, a ty její poručník? 

MaeGandal  Tchán se nerozhodl, ten pes se mu vlísal :) ale je pravda, že tam nebyla žádná naše intervence. Nejsem obecně pro organizovat lidem život nebo jim pořizovat zvířata, a to je taky důvod, proč my jsme mu nikdy žádné zvíře nekoupili. 

barbucha Neee, ale jen mi je líto, jak na všechno kašle (hlavně na své zdraví). Ale je to její život.... já už pak jen musím řešit prušvihy a když vidím, že by šlo spoustě věcem předejít, tak mě to fakt mrzí.

Moje zdravá a super vypadající matka po sedmdesátce zvolnila tempo, dlouho spí, kávička, cigareta, vino v pergole a můj skoro osmdesátiletý otec, se spoustou neduhů, nezvolnil ani trochu, koupil si nové auto, neustále vymýšlí další kraviny, chodí místo matky nakupovat do supermarketů, protože společenská událost, pochválí prodavače rtěnku, řekne jí, že má nový účes...  . 

Samozřejmě bych nejradši poslala tátu odpočívat, bojím se, že třeba teď někde chytne chřipku, ale mlčím a respektuju .

Tak já teda nevím, ja asi potkávám samý manipulativní lidi...

Co senior (-ka) , tak je vždy ten případ, že jim psa "nadělili" děti.

A každej účůrává blahem nad svou novou zřítelnící.

Tak buď ty lidi kecaj nebo se ty na.raný nesvěřujou

pes jako nevyžádanej dar je fakt nahovno, to bych nechtěla ani já a ze je miluju.jinak pro seniory je to fakt trochu nezodpovedny...kdyby se moji máme něco stalo, mám na hrbu 3 další kočky (z druhy strany čokl a zlej papousek, a ze ty zijou fakt dlouho!!!)

jak tady projevujete starosti i o pravidelnej přísun ovoce a zaleniny-já si to s mamou vůbec neumim predstavit, to jsme řešili s babičkou, který bylo 90+ a už nechodila ven, mama by mě hnala!