andulka01 a když se stydí chodit někam cvičit, co jí koupit něco na cvičení domů? Protože zatím je zdravá a pohyblivá, ale pokud ztloustla bude se horšit i to. A když zhubne, bude se cítit lépe a třeba se vrátí chuť chodit mezi lidi

Kokoska jjjj holic pomaha

andulka01 Vietnam to teda neni, ale ma maminka nejaky zvire? Jestli to by ji nepomohlo treba zvednout naladu, vsichni nasi sousedi se postupne prelivaj do duchodovyho veku a vsichni si porizujou plemeno ,,malej srac,, je to chlupaty maly, bily nebo cerny. Vsichni se tvarej tak spokojene, vsude se srocujou, mykaj, potkaj me s kocarkem zacnou mykat na me s miminem a rikat nam holky a sobe rikat holky (na kluci si jeste chlapi netroufli, ale cekam to kazdym okamzikem). Ja vubec nevim, co je to za nemoc, krom hoven u nasi branky to ale zda se ma kladnej vliv, samozrejme pro me jako pricetnyho mladyho cloveka s kockou by bylo lepsi, kdyby litali do toho veitnamu, ale co uz. Tata taky zacina mluvit o psovi, snad aspon vybere jinou rasu, patyho Lumpika v ulici asi nedam a kocka z toho zrejme emigruje.

Jen napad, ale myslim, ze taky hodne pomuze jaro, zima je dlouha a do depky jen krok! 

MP Marge prý až -48 stupňů

​

Vsichni si porizujou plemeno ,,malej srac,, je to chlupaty maly, bily nebo cerny. 

​Hele, nech si to!!! 

MP Marge Tvuj je vetsi velikosti, neni chlupatej a predevsim nenadelava nam pred brankou, takze to je samozrejme pan Pes!

Karja To je  Ale chlupatej mi prijde az moc! Tatinek se mu pres Skype vzdycky smeje, jaky ma "jezaty" usi 

Kammila Ona v živitě nedělala žádný sport, žádné cvičení (celý život hubená jak lunt, takže teď je děsně překvapená), takže sama doma určitě ne. Chodí na procházky, ale ty by podle mého měly být delší. Jídelníček má celkem v cajku, byť teda do ovoce jí musim trochu "nutit"

Karja A zvíře bohužel taky nejde. Pes vůbec, k těm nemá vztah. Myslela jsem, že by si mohla vzít z útulku kočku na dožití, nějakou klidnou stařenku. Jenže máma má stíhy - že jí uteče dveřmi, vypadne z okna, přeskočí balkon, že si nebude rozumnět s vnučkou. A to máme naprosto zlatý domácí, kteří povolují zvěř navzdory parketám a drahým ostěním! A teď mě napadlo - kočka stařenka, to bych tam taky mohla mít mrzoutky dvě :-)

Ale je to jedno s druhým, nejdřív se musím dát do cajku a pohody já, pak teprve můžu zase začít rozveselovat někoho dalšího. Jsem teda trochu doufala, že když teď není moc do zpěvu mě, že mi máma trochu pomůže, že na mě nebude skuhrat, ale co nadělám. Třeba buduza třicet let ještě horší.

andulka01 Chápu a soucítím, zároveň věřím (a přeju), že to opravdu s jarem bude lepší. Co se týče zvířete, co zkusit ještě třeba nějaké jiné než psa a kočku. U nás v rodině fungovalo dlouhodobé zapůjčení papouška v rámci rodiny(nevyznám se, tak nevím přesně jakého), ale šlo o to, že kočka nebylo možno, starání o psa bylo už nad fyzické síly. S papouškem  ještě bylo dost legrace a povídání, ale ne toli starostí. Ale je to samozřejmě jen část problému, v semdesáti letech by to (pokud tělesné zdraví dá), chtělo povzbudit i k dalším aktivitám, ale chápu, jak je to těžké.

andulka01 hele maminka klidne muze mit depresi a to, co se snazis rozehnat vyletem do Italie, muze byt proste jen vyresitelny lekama. Nezvazovala jsi ji nekam vzit? Ja stejny chovani vidim u tchana, jenze tam oba jeho synove odmitaj priznat, ze to neco muze byt a rikaj o nem, ze duchodcovati. 

andulka01 ona na to asi neexistuje moc rada

muj kolega se takhle potykat s tatinkem, tak mu k nejakym narozeninam udelat opravud krasny prehled, co by vsechno mohl delat i s pomoci do prvnich kroku, jako mohl bys napsat rodinou kroniku, vzdycky te rodinna historie zajimala, zacni tak a tak, mohl by ses vratit k foceni, poridim ti fotak, mohl bys chodit na kurzy pocitacove pro seniory, co jsou v knihovne atd. ale nebylo to k nicemu, tatinek stejne jen sedel doma a nadaval na vsechno

uz zenskych je to nejcasteji pocit, ze uz nejsou potrebne, takze tam to chce to hlidani vnoucat (treba nejaky pravidelny den, kdy je ma na starosti), zadosti o siti/pleteni neceho, treba i nejaky castecny uvazek typu v kavarne, v muzeu...

no a pokud byla cely zivot hubena bez prace, neni zvykla cvicit, tak bych mozna jen zkusila zmensit prijem

baltik a potom su typy ako ja, ktoré ked mu niekto urobí plán čo by mohol robiť, tak sa šprajcnú. 

Strašne ma irituje ked mi niekto v dobrej viere chce radiť čo mám robiť a kedy a teda to potom ani náhodou , takže záleží od toho ako to vezme ten dotyčný.

Janulik03 

Janulik03 Jak to tu čtu,trochu se v duchu taky bouřím. Je fakt,že mí rodiče mi takovou starost nedělali,měli zahrádku a to byla jejich vášeň. Tak možná nedokážu cítit to co ostatní. Ale když nám syn nabízel,že k vánocům ňuňu štěně,tak mi dost zvedl tlak. Jsem dospělá,svéprávná a čas si budu trávit po svém. 

rozarka ano ja chápem, sama žijem spoločne s 80 ročným otcom. Ked sme sa nasťahovali (na jeho žiadosť), a veru sme veľmi zvažovali, tak spolužitie bolo zo začiatku náročné. Vadilo mu že si chceme prerobiť podla seba (ved som to robil ja a je to ešte dobré), že príliš vela kurime (rozumej v každej izbe), že nechávame vonku bordel (stavebný, kým ho odvezu),.....

Teraz sa to ustálilo ale len preto, že on býva s samostanej časti domu , to sa prerobilo pre neho, lebo predsa len má kam íst do kludu a tiež pochopil, že zmeny neovplyvnia jeho komfort ani zvyky, ani nič. Vlastne som rada že moj muž mu dáva najavo, že mu záleží na názore, aj ked vie všetko urobit, ide sa s ním "poradiť" a umožnuje mu byť ten doležitý a potrebný. 

baltik já bych fakt chtěla, abych už nikde nebyla potřebná a mohla se starat jen a pouze o sebe  

rozarka já teda moc nechápu, proč se jako řešení seniorskych problémů vždycky mezi prvním objeví pes. Jako jo, ona to určitá náplň života být může, ale je to taky velká povinnost a starost a ne každý má chuť se k tomu uvázat. Rodina koupí dědovi psa, aby nebyl sám...možná by děda víc uvítal, kdyby se za ním někdo z rodiny pravidelně zastavil, aby nebyl sám.

Kokoska 

andulka01 Jako já si napřed myslela, že tě trochu utěším, protože to stárnutí zažívám s mámou taky, je skoro o sedm let starší než tvoje, ale prostě začalo se to tak lámat před 75. U ní teda sehrálo roli, že jí zemřela maminka, o kterou se starala-a najednou je ona "ta nejstarší" v rodině, stratila náplň, no je to poznat. Ale teda to, co popisuješ ty, se mi zdá opravdu trochu horší, zavání to opravdovou depresí. Pokud ten pocit nemáš, zkusila bych ji víc zapojit, nějaká malá práce na okrajový úvazek? Uvaděčka, trhačka lístků a tak...nebo s tou kočkou, třeba někde půjčit a poprosit o týdenní hlídání, možná by ji to chytlo a viděla by, že je to v pohodě? (i když upřímně-nápad s kočičí stařenkou se mi moc nezdá, poté co jsem s neduhy stáří mé kočky bojovala posledního půl roku, abys jí nepřidělala víc starostí než radosti). 

tak kazdy to ma jinak, to je jasne a kazdy radi podle sebe

ze chteli/chteji byt potrebne vidim na sve babicce a mame, uplne silene, az do sebeznizeni

a kdybych byla sama, tak bych psa urcite chtela

vy myslite jako se teda vubec nesnazit nic vymyslet? navstevovat a nechat je byt?